Bad Girl

31. Kapitola

Ve dveřích se najednou objevil muž, bylo mi jasné, že je to Peter. Mávla jsem na něj a on se jen usmál. Když přišel, tak jsem se ze slušnosti postavila.
„Peter" podal mi ruku.
„Amy" představila jsem se. Oba jsme se posadili.
„Já už jsem si objednala, doufám, že to nevadí."
„Určitě ne." zasmál se. Za chvíli doběhla Ema s mým lattém.
„Já si dám zelený čaj." objednal si Peter.
„Tak co jsi mi potřebovala?" zeptal se a já na sucho polkla. Napila jsem se a upřeně se na něj koukala.
„Máma umřela." vypadlo ze mě najednou a po tváři mi stékaly slzy. Podívala jsem se na Petera, který mě upřeně sledoval. Ale mlčel. Mého těla se zmocňovala panika. Musím se uklidnit, jinak dostanu záchvat a prášky tu nemám. Napila jsem se a zkoušela myslet na něco jiného.
„Jak je to dlouho?" prolomil najednou to děsné ticho.
„Nevím, ležela jsem nějakou dobu v kómatu, takže o čase moc přehled nemám." řekla jsem upřímně. Vážně netuším, co je dnes za den..
„V kómatu?" zeptal se. Na tváři měl smutný pohled, bylo mi ho tak moc líto. Vysvětlila jsem mu vše ohledně nemoce a vše s tou matkou. A taky se dozvěděla spoustu zajímavých věcí. Moje matka měla rakovinu už delší dobu a to v dost rozsáhlém stádiu. Já jsem na nic nepřišla, jelikož nosila paruku, která vypadala přesně jako její vlasy. Každý den čekala na to až umře, ale proč mi to neřekla? Peter tvrdí, že mě nechtěla trápit...možná má pravdu. Taky mi řekl, že máma chtěla tento vztah přede mnou utajit, jelikož si myslela, že bych to mohla špatně přijmout. Jelikož jsem vždy mluvila o otci a jeho přítelkyních, dost hnusně. A tak se bála, že bych Petera nepřijala. A ty dovolené přede mnou tajila tím, že mi tvrdila, že jede na školení a nebo pracovní cestu. A já ji to vždy věřila. Já jsem tak naivní. Peter je velmi příjemný muž a jsem ráda, že si máma někoho našla. Aspoň ji bylo líp a zapoměla na všechnu tu bolest... Nikdy to neměla lehké, ale i tak to byla ta nejlepší žena.
„Byla skvělá." říkal Peter neustále a v očích se mu leskly slzy. Chápala jsem ho a cítila jsem, jak mě řežou slzy v očích, ale bála jsem se podlehnout své slabosti, co kdybych dostala další záchvat... Mou hlavou proudilo tolik myšlenek a informací, že jsem se chvíli ztrácela a Peter asi taky. Zjistila jsem, že Peter byl mámin advokát, když se rozváděla a od té doby byli stále v kontaktu, ale až tento rok se dali dohromady. Je to jako z nějakého romantického filmu. Řekl mi i vše o tom, když se máma rozváděla. Věděla jsem, že z toho byla dost špatná, ale netušila jsem, že navštěvovala psychiatra a brala prášky. Vždy vypadala tak silná... Doktoři dávali vinu i tomu, že rakovina se mohla projevit i z psychických důvodů...takže jsme zase u otce. Prostě kazí vše co může.

Omlouvám se, že je tato kapitola tak moc krátká, ale pokusím se vám to vynahradit. Tento příběh se blíží pomalu ke konci, ale konec vás jistě překvapí. Po tomto příběhu se budu věnovat mému dalšímu příběhu, na který máte odkaz v kapitole "INFORMACE", tak se kukněte.
Jak myslíte, že to celé skončí?