Bad Girl

8. Kapitola

„Kam chceš zavést?" zeptá se Josh, když se blížíme k městu.
„Na začátku města je malý obchůdek, tak tam mi zastav." informovala jsem ho a on jen přikývl.
Když jsme přijeli k tomu malému obchůdku, vzpoměla jsem si na dětství. Vždy jsme se zde stavovali na limonády, protože tady měli ty nejlepší limonády na světe. Vystoupila jsem z auta a Josh mě následoval. Procházela jsem mezi regály, když jsem uviděla ty limonády. Oni je tu ještě vážně mají.
„Tyto limonády jsem zbožňovala." vysvětlila jsem Joshovi a hned jsem dvě vzala. Přišli jsme k pokladně, u které seděla stará, milá paní. Vlasy měla šedé a její obličej pokrývalo už pár vrásek.
„Přejete si ještě něco?" zeptala se hrozně milým hlasem.
„Ano, třikrát červené mallborky." usmála jsem se na ni. Zaplatila jsem a vyšli jsme z obchodu. Hned jsem rozdělala jednu krabičku a vytáhla z ní cigaretu. Posadila jsem se na lavičku, která byla u obchodu. Josh se samozřejmě musel hned posadit vedle mě. Zapálila jsem si cigaretu a vychutnávala si tu skvělou chuť.
„Co je na tom kouřením tak skvělé?" zeptal se mě Josh.
„Nevím, prostě miluji tu chuť nikotinu a taky mě to uklidňuje." usmála jsem se na něj a do obličeje jsem mu vydechla dým. „Zkoušel jsi někdy kouřit?" zeptala jsem se zvědavě. Zavrtěl hlavou, podala jsem mu mou rozkouřenou cigaretu. „Jednou musí být poprvé a za zkoušku nic nedáš." pobídla jsem ho a on nakonec cigaretu přijal. Potáhl si a hned se začal dusit. Musela jsem se začít hned smát.
„Přijde ti to vtipné?" začal hrát dotčeného a já jen přikývla.
„Dokouříš tu cigaretu ty a nebo si ji mám vzít?" zeptala jsem se.
„Vem si ji." podal mi ji nazpět. Když jsem ji dokouřila, hodila jsem ji na zem a típla.
„Chceš ještě někam vzít?" zeptal se s obřím úsměvem na tváři.
„Asi ne, chtěla jsem hlavně cigarety." zasmála jsem se a on jen zakroutil hlavou. Doufám, že si nezačne hrát na důležitého. Ještě chvíli jsme seděli v naprosté tichosti na lavičce. Oba jsme byli nejspíše ponořeni do svých myšlenek. Dívala jsem se na prázdné parkoviště, dříve tu stávala hrozná spousta aut a teď prostě nic. Vzpomínala jsem, jak jsme vždy s rodiči chodili nakupovat a oni mě koupili vždy, co jsem chtěla, i když jsme ještě neměli tolik peněz, kolik máme teď. Byla jsem to nejšťastnější dítě, ale pak se vše pokazilo...
„Můžu tě pozvat na oběd?" přerušil mě Josh s přemýšlení. S úsměvem na tváři jsem přikývla. Jeli jsem do středu města. Zastavil až u obřího nákupního centra.
„Řekl jsi, že jedeme na oběd, ne nakupovat." uchechtla jsem se. Jen se usmál, ale nic neříkal. Dokáže člověka skvěle zmátnout. Vystoupili jsme s auta a já následovala Joshe. Držela jsem se, co nejblíže v jeho blízkosti. Když jsem vešli do nákupního centra, ojromil mě jako vždy ruch. Miluji nakupování a ruch k tomu patří. Zastavili jsme se až u jedné restaurace.
„Máš ráda sushi?" zeptal se mě.
„Nikdy jsem ho nejedla." mrkla jsem na něj.
„Já jsem zažil poprvé s cigaretou, ty zažiješ poprvé se sushi." oba jsme se zasmáli. Vešli jsme do krásné restaurace v japonském stylu, vdechlo na mě hned to kouzlo. Posadila jsem se ke stolu a Josh šel objednat. Došel s dvěma talířemi. Jeden položil přede mě a jeden si nechal (tak nečekaně). Měla jsem tam různé druhy sushi, wasabi a nějakou mističku s omáčkou. Samozřejmě tam byly i hůlky. V životě jsem s hůlkama nejedla. Josh si vzal hůlky do ruky a já ho sledovala. Vzal si mezi hůlky sushi a namočil ho do omáčky, následně si sushi vložil do úst.
„Tak teď jsem na řadě já." řekla jsem si v hlavě. Chytla jsem hůlky, tak jak je držel Josh a zkoušela jsem do nich vzít sushi. Sushi mi vždy vypadlo a Josh se tomu hrozně smál, mě to moc vtipné nepřišlo, ale za chvíli jsem už věděla, jak na to. Vzala jsem sushi do hůlek a ono mi nespadlo, pokrok. Namočila jsem ho do omáčky a rychle jsem ho vzložila do úst. Hmmm, zvláštní chuť...mňam, je to výborné. Mé chuťové buňky se rozplývaly stejně jako já.
„Tak co na to říkáš?" zajímal se Josh.
„Že je to výborné." odpověděla jsem se spokojeným výrazem a pustila se s chutí do jídla. Bylo to naprosto skvělé. Když jsem dojedla, byla jsem naprosto spokojená a nejraději bych si objednala další sushi, ale asi bych působila nenažraně (ale já jsem nenažraná). Na sushi budu muset vzít i mamku, myslím, že z toho bude stejně nadšená jako já.
S Joshem jsem stihly proběhnout pár obchodů a něco málo si nakoupit. Ja jsem si nakoupila spoustu mini šatů. Jedny byly černé a měly holé záda, druhé bílé s velkým výstřihem a poslední krajkované. Ale všechny obepínaly dokonale mou postavu. Dále jsem si koupila kraťásky (ze všech mi lehce vylézal zadek, což mi přijde skvělé), jedny byly bílé s vysokým pasem a druhé byly černé, ale za to hrozné mini. Prostě ráda ukazuji své přednosti. Musela jsem si nakoupit spoustu tílek v různých barvách a taky nějaké crop topy. Utratila jsem celkem dost peněz, ale vůbec mi to nevadí. Fotřík mi zase nějaké dodá, on si mě prostě musí nějak uplácet.
Josh si koupil pár košilí a triček, které mu skvěle sedly. Také nějaké tepláky a rifle. Ale moc jsem si jeho oblečení nestihla prohlédnout, stejně jako si on nestihl prohlédnout to moje. Chtěla jsem si zahrát na slušniu holčičku a prokouknout, jaký kdo vlastně je a kdo si na co hraje. Molly jsem koupila nádherné černé šaty nad kolena, které byly na jedno rameno a myslím, že k ní se skvěle hodí. Josh mi řekl její velikost oblečení, aby ji sedli.
„Myslím, že z nich máma bude nadšená." rozplýval se Josh. Jen jsem se na něj usmála. Joshe jsem si celkem oblíbila, ale nevím, co si o něm myslet...
Dále jsem chtěla koupit něco Nicole, nejraději bych jí nic nekoupila, ale musela jsem to teď udělat. Dělám to přece pro svůj průzkum. Rozhodla jsem se, že ji koupím taky šaty. Koupila jsem ji šaty ve stejné délce jako šaty pro Molly, jelikož Nicole nechodí nijak extra oblékaná a do něčeho v čem chodím já by se nejspíše neoblékla. Šaty byly tmavě modré a výstřih a celé ruce měly pokryté cerniu jemniu krajkou. Byly skvělé.
„V šatech jsem viděl Nicole naposledy na naší svatbě." povzdechl si Josh.
„A v čem chodí, když jdete nějak do společnosti?" zeptala jsem se nechápavě.
„Vždy si vezme nějaký kostýmek, který ji zakryje nihy...no prostě všechno." posmutněl.
„Třeba se jí zalíbí." mrkla jsem na něj. Nerada mluvím o Nicole, a když bych o ní měla mluvit, tak by to asi nebylo nic dobrého, ale před Joshem se vždy nějak udržím. Svému fotříkovi jsem koupila modrou košili s bílými proužky, i když do mého průzkumu nepatří bylo by mi blbé všem něco dát a mu nic. I když ho nenávidím, možná je ve mě ještě nějaký kousek, který ho má rád. Ten kousek je, ale hodně malý.
„Ještě něco nebo můžeme jet?" zeptal se Josh.
„Můžeme jet." pomohl mi vzít pár tašek. To je od něj celkem milé. Tašky jsem položili na zadní sedačky a vyrazili nazpět. Vyndala jsem Iphone a zapla hudbu, začala jsem zpívat a Josh se tomu hrozně smál.
„Přijde ti něco vtipné?" našpulila jsem rty a nadzdvihla obočí.
„Ne určitě ne." oba jsme se zasmáli a já pokračovala ve zpěvu.