Bad Girl

19. Kapitola

Jenom jsem polkla a posadila se. Josh mlčel, šel pro něco do kuchyně. Seděla jsem tam a byla jsem hrozně mervózní. Nevím o čem si můžeme zrovna my dva povídat. Za chvíli přišel a položil přede mě talíř se snídaní.
„Díky" zašeptala jsem a vzala do ruky kousek pizzy. Pizzu miluji, ale v tuto chvíli na to moc chuť nemám. Těžko se mě polykalo a mého těla se zmocňovala panika. To ticho mezi námi bylo děsivé.
„Amy" promluvil po chvíli a mě se celkem ulevilo. Zvedla jsem hlavu a zadívala se mu do očí.
„Amy, já tě mám vážně rád." řekl dost potichu, že jsem ho sotva slyšela.
„Joshi to nejde." jediná věta, kterou jsem ze sebe zvládla dostat.
„Proč ne?"
„Jsme bratr a sestra." upozornila jsem ho.
„Ale my spolu nemáme nic společného, Amy." vždy když vyslovil mé jméno, cukla jsem sebou.
„Joshi, neblbnime." viděla jsem ten jeho smutný výraz, ale já to musela říct. Musím být aspoň v určitých situacích zodpovědná. A toto by nemělo dobré následky.
„Já půjdu, děkuji za snídani a hlavně za prášek." stoupla jsem si a vydala se ke dveřím.
„Amy" oslovil mě zase. Otočila jsem se a čekala, co se bude dít. „Popřemýšlej nad tím." jen jsem přikývla a zabouchla za sebou dveře. Čekala jsem na výtah, když se konečně rozsvítilo světýlko a otevřely se dveře, spatřila jsem ve výtahu mladý pár. Nastoupila jsem a otočila se k nim zády. Slzy mi začínaly stékat po tváři. Naštěstí jsem hned vystoupila a rozběhla jsem se k mému pokoji. Zabouchla jsem za sebou dveře a zády po nich sjela až k zemi. Teď jsem se pořádně rozbečela. Já nikdy nebudu mít pevný a krásný vztah. NIKDY!! Proč jsem Joshe odmítla? Měla bych se s ním dobře a na problémy jsem zvyklá. Proč nad tím vůbec přemýšlím, já k němu nic necítím. Ještě chvíli jsem tam seděla a bečela. Po chvíli jsem se uklidnila a už jsem jen vzlykala. Stoupla jsem si a vzala si cigarety a telefon. Vyšla jsem na balkón a zapálila si cigaretu. Konečně chuť nikotinu, jak já to potřebovala. Sledovala jsem, jak se pláž plní lidmi. Děti tam poskakují u svých rodičů, zamilované páry se prochází a nebo spolu blbnou.... A já? Já tu sedím jako hromádka neštěstí. Vzala jsem telefon a vytočila Kate, která mi to hned vzala.
„Ahoj." pozdravila nadšeně.
„Ahoj... Kate nevím, co dělat."
„Povídej zlato.
„Včera mě Josh políbil, ale já myslela, že to dělá alkohol. Byla jsem na omylu. Dneska mi vyznal lásku."
„To je krásné."
„Ne, není!! Rodiče nás budou nenávidět."
„Zlato, cítíš k němu měco? A popravdě."
„Jo asi jo."
„No vidíš. A od kdy ti záleží ma rodičích?" má pravdu, vždy jsem si dělala vše po svém a na nikoho jsem nebrala ohledy. Tak proč by to mělo být teď jinak.
„Díky." vypískla jsem, vypla jsem telefon, típla cigaretu a rozběhla se z pokoje přímo k výtahu. Nastoupila jsem radostně do výtahu. Sjela jsem o patro níž a vystoupila. Zaklepala jsem na dveře a nedočkavě přešlapovala. Když se konečně otevřely dveře, stál tam Josh jen v ručníku s mokrými vlasy, které měl rozcuchané do všech stran. Na obličeji měl překvapený výraz.
„A-amy..." chtěl něco říct, ale já ho nenechala. Své rty jsem přilepila na ty jeho a začala s nima pohybovat. Ze začátku se nezapojil, ale po chvíli mu to došlo a zapojil se taky. Když jsme se od sebe po chvíli odtrhli, zadíval se mi do očí a usmál se.
„Amy, ty jsi mi zamotala hlavu." řekla a u toho zrychleně dýchal.
„Jak to řekneme rodičům?" vypadlo ze mě.
„Nech to na mě." zazubil se a já se bála toho, co se bude dít.
„Běž se obléct prdelko. Jdeme na pláž." zasmál se a stiskl mi zadek.
„Dobře." otočila jsem se a vydala se k sobě do pokoje.

Natáhla jsem na sebe své námořnické plavky a kraťásky. Vlasy jsem si sepla do neupraveného drdolu. Myslím, že jsem připravena. Ještě jsem chytla mobil a všimla jsem zi zprávy od mamky.
„Ahoj, večer zavolej musíme si promluvit. Jinak co děláš?"
Bojím se celkem toho o čem si se mnou chce promluvit, ale určitě se bojím zbytečně.
„Ahoj, večer se určitě ozvu. Momentálně se s Joshem chystáme na pláž." napsala jsem a mobil hodila na postel. Obula jsem si žabky a vyšla z pokoje. Zamkla jsem pokoj a sjela výtahem dolů.
„Mohla bych si zde nechat čip?" zeptala jsem se mladé slečny.
„Jistěže můžete." usmála se.
„Vy jste Amy...?" než stačila doříct celéé jméno, skočila jsem ji do řeči.
„Ano." usmála jsem se na ni a podala ji čip. V tu chvíli jsem uviděla Joshe, jak vchází do haly.
„Děkuji a nashledanou." rozloučila jsem se a vydala se za Joshem.
„Sluší to to." políbil mě na spánek. Naše prsty se propletly a my se vydali směrem k pláži. Najednou se ozvalo mé břicho, které naznačovalo, že má hlad. Za břicho jsem se hned chytla, abych ztlumila ten strašidelny zvuk. Jen doufám, že to Josh neslyšel.
„Ty máš hlad?" zasmál se Josh. Do háje, slyšel to.
„Ne, nemám." mrkla jsem na něj.
„Tvé bříško tvrdí něco jiného." jen jsem si povzdechla.
„Zvu tě na oběd." mrkl na mě a na jeho tváři se objevil úsměv, se kterého jsem tekla. Proč jsem city k němu schovávala?!
„Rande?" uchechtla jsem se a on přikývl. Své sevření upevnil a já věděla, že jsem jen jeho. Nechala jsem se véct. Došli jsme k malé japonské restauraci. Japonci jsou všude. Objednali jsme si sushi a s chutí se do něj pustili.