Bad Girl

22. Kapitola

Přijeli jsme před náš dům a mého těla se zmocnila panika.
,,Já nevím, jestli tam chci jít. Nemám dobrý pocit, určitě se něco stalo." měla jsem prostě zvláštní tušení, že se něco stalo, ale nevěděla jsem co. Prostě tam nechci jít z nějakého důvodu, ale nevím z jakého.
,,Zlato, to je jen blbý pocit." uklidňoval mě Josh. A asi má pravdu, co by se tak mohlo stát. Zhluboka jsem se nadechla a vystoupila z auta. Naštěstí tu bylo taky teplo, ale ne takové na jaké jsem si zvykla. Ani jsme nevytáhli kufry, zrovna jsme se vydali k domu. Zazvonila jsem, ale nikdo mi neotvíral... Nervózně jsem přešlapovala před domem.
,,Třeba to jen neslyšela, zkus to znovu." říkal stále pozitivní Josh. Zazvonila jsem ještě jednou, ale stále nic.
,,Nemáš klíče?" zeptal se. No, jasně klíče, jak jsem na ně mohla zapomenout. Zašmátrala jsem v kabelce a po dlouhém hledání jsem konečně objevila klíče. Našla jsem ten správný klíček a vrazila ho do zámku, odemkla jsem, se strachem jsem vešla do dveří.
,,Já si skočím na záchod." zašklebil se na mě Josh.
,,Dobře. A já jdu najít mámu." snažila jsem se tvářit statečně, ale vlastně mým tělem procházela děsná panika. Tak jo, kam se podívat nejdřív? Třeba spí, když neslyšela zvonek. Šla jsem do její ložnice, když jsem otevřela dveře, nikdo tam nebyl. Její postel byla ustlaná a polštářky načechrané, tak jako to má vždy. Vše bylo upravené. Zaklepala jsem na dveře od její koupelny, mockrát se stávalo, že usínala ve vaně. Otevřela jsem dveře, ale tam taky nebyla. Koupelna byla naprosto prázdná, ale na umyvadle byly ještě kapky vody, musela tu teď někdy být. Trochu se mi ulevilo. Vyšla jsem z jejího pokoje a další pokoj v tomto patře byl jen můj. Do mého pokoje by bez povolení nevstoupila, ale raději jsem se ujistila. V pokoji ani v koupelně nebyla. Sešla jsem schody a narazila na Joshe.
,,Na hoře nikde není." řekla jsem už trochu klidněji.
,,Prošel jsem kuchyni, jídelnu a obývák, ale nikde jsem ji neviděl." pokrčil rameny Josh.
,,Někde tu je." řekla jsem jistě. Věděla jsem, že tu je, jen nevím kde. ,,Umyvadlo v její koupelně bylo mokré." vysvětlila jsem mu.
,,Jsi jako nějaký detektiv."usmál se na mě.
,,Dávej si na mě pozor. Kdyby jsi měl milenku, tak já na ni přijdu." snažila jsem se zavtipkovat.
,,Tak to abych si dával pozor." uchechtl se.
,,Joshi." oslovila jsem ho. ,,Napadá mě, kde by mohla být." řekla jsem vítězně.
,,Kde?" zeptal se zvědavě.
,,Na zahradě. Nejde tam slyšet zvonek a máma tam tráví ráda čas." vysvětlila jsem mu a popadla ho za ruku. Táhla jsem ho za sebou na zahradu.
,,Projdi zahradu." nakázala jsem mu. ,,Já se jdu podívat do altánku." Josh jen přikývl a vydal se prohledávat zahradu. Já se vydala směrem k altánku.
,,Mamiii." zakřičela jsem. Ležela tam na zemi, všude kolem ní byla rozlétá ranní káva, nejspíše a krev. Krev ji tékla z hlavy.
,,Joshi." zakřičela jsem a hrozně se rozbečela. Klekla jsem si k mámě a snažila se jí probrat.
,,Mamíí, prosím." bečela jsem. Josh byl za chvíli u mě a z hrůzou se na nás chvíli díval, ale pak mu vše došlo. Vytáhl mobil a volal sanitku, nevím, co jim říkal, nic jsem nevnímala, jen jsem mámu držela pevně. Oči měla stále zavřené.
,,Amy dýchá?" zeptal se mě Josh s telefonem u ucha. Prst jsem ji dala pod nos a zjistila, že dýchá.
,,Jo." odpověděla jsem roztřepaným hlase.
,,Za chvíli by měli být tady." oznámil mi Josh, ale já se stále bála. Během chvíle u nás vážně byli. Odtrhli mě bezcitně od mámy a začali s ní něco dělat.
,,Joshi, že bude v pořádku." zavzlykala jsem mu do hrudníku.
,,To víš, že bude." řekl jistě a pevně mě objal kolem ramen.
,,Musíme ji vzít do nemocnice." oznámil nám záchranář.
,,Chci jet s ní." řekla jsem, co nejistěji to šlo.
,,Amy, pojedeme za nimi mým autem." řekl Josh a mě nezbývalo nic jiného než přikývnout. Josh mě odvedl do auta a posadil mě. Celá jsem se třepala a kolena se mi hrozně podlamovaly. Nevěděla jsem, co dělat. Jediné co jsem věděla, že chci mámu!!
Záchranář nám před nemocnicí sdělil, že se máme posadit do čekárny a počkat, a že pro nás někdo přijde. S radostí jsem se posadila, jelikož bych se na nohách neudržela. Po tvářích mi neustále tekly slzy.
,,Chceš něco na pití?" zeptal se mě starostlivý Josh. Jen jsem zavrtěla hlavou.
,,Já si pro něco zajdu." informoval mě a já jen přikývla. Když Josh přišel, podal mi láhev s vodou. Jen jsem poděkovala. Sám v ruce držel kávu z automatu. Posadil se vedle mě a objal mě kolem ramen.
,,Volal jsem mámě." řekl Josh po chvíli. Když řekl slovo "máma", připadala jsem si, jak kdyby mi probodl srdce.
,,Dobře." zašeptala jsem.
,,Říkali, že se pokusí doletět, jak nejrychleji to půjde." pokračoval dál, ale já ho už nevnímala. Přišla k nám mladá sestřička a sdělila nám všechny informace. Máma utrpěla poranění mozku a musí na operaci, která je, ale velmi nebezpečná vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu. Při operaci může i zemřít. Mým tělem prošla obrovská vlna strachu, co když vážně umře.
,,Joshi, co když umře?" zeptala jsem se a slzy mi tekly po tvářích. Palcem mi přejel po obličeji a utřeli mi slzy.
,,Amy, musíme věřit." před tím byl tak pozitivní, a teď jak kdyby ztrácel naději. Přesunuli jsme se na chodbu k operačnímu sálu a posadili se na židličky. Kousek od nás seděla starší paní s malinkatou holčičkou.
,,Babi, proč ta holčička bečí?" zeptala seté starší paní.
,,Asi se stalo něco někomu, kdo ji byl velmi blízký." pohladila paní tou berušku po vláscích. Byla nádherná. Měla dlouhé, vlnité, kaštanové vlásky, obličej krásný jako andílek a velké hnědé očička. Na sobě měla růžové šatečky. Zajímalo by mě proč je tu...
,,Proč si tady?" zeptala se mě ta holčička a přiběhla ke mě.
,,Mé mamince se stala nemilá věc, a tak na ni čekám." zkoušela jsem se usmát, ale šlo to těžko.
,,To bude dobré." usmála se na mě. Její úsměv mi aspoň na chvíli zlepšil náladu.
,,Amy, neobtěžuj tu slečnu." zavolala na ni ta starší paní.
,,Joshi, ona se jmenuje stejně jako já, to je nádhera." trošku jsem se usmála a všimla jsem si, že se Joshovi trochu ulevilo.

Snad se i tato kapitola líbila. Co myslíte, jak to všechno bude dále? Jak to dopadne s mámou Amy dále? Zvládne to a nebo podlehne?