Bad Girl

27. Kapitola

,,Miláčku" šťouchal do mě Josh.
,,Já chci spát." zakňourala jsem a otočila se na druhý bok.
,,Ne, musíme do nemocnice." řekl a to mě zarazilo.
,,Co tam?" najednou jsem se probrala.
,,Musíš na prohlídku." začal.
,,Já na prohlídku nepotřebuji, jsem zdravá, nic mi není. Nikam nejedu!!" vím, že se chovám jako malé dítě, ale já nepotřebuji do nemocnice. Jsem naprosto v pořádku, nic mi není, tak co tam mám dělat?!
,,Musíš lásko." pokračoval. Já ho ignorovala, stoupla jsem si a vydala se po schodech dolů. Seděl tam už otec a Moly.
,,Dobré ráno." pozdravil mě mile.
,,Já nepojedu do nemocnice!" hned jsem spustila a tím jsem je asi hodně překvapila.
,,Musíš tam." začal s tím i on.
,,Ne, nemusím!!" pokračovala jsem a stála si za svým. Otec si jen povzdechl.
,,Když to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém." začal se ke mě chovat jako k děcku.
,,Odstěhuju se do mého domu." vyštěkla jsem na něm a cítila jsem, že se se mnou děje něco nezvyklého. Celá jsem se roztřásla a nedokázala se ovládat, z pusy mi tekly sliny. Všichni na mě hleděli, ale nic nedělali. V tu chvíli doběhl Josh.
,,Chyťte ji!!" zakřičel na mě. Otec mě pevně chytl, i když jsem sebou cukala.
,,Kurva, nechte mě!!" křičela jsem na ně, ale oni pokračovali. Molly mi násilím otevřela pusu, do které mi dal Josh nějaký prášek, který mě donutil spolknout.
,,Pusťte mě." křičela jsem dále, ale oni mě pořád drželi. Po chvíli se v mém těle začalo něco dít, celá jsem se roztřepala a cukala sebou. Najednou jsem zůstala v nějaké křeči, která začala postupně povolovat a já se dostala do normálu. Byla jsem hrozně zpocená.
,,Co to bylo?" zeptala jsem se nechápavě. Všichni si vyměnili pohledy, ale nikdo neodpověděl.
,,Řekne mi už někdo, co to bylo?" zakřičela jsem.
,,Uklidni se." řekl naprosto klidný Josh. ,,Musíš být klidná nebo se to zopakuje znovu." upozornil mě a já jen přikývla.
,,Víš Amy." začal otec a já ho poslouchala. Čekala jsem, co řekne, ale on ještě chvíli mlčel... ,,Poté, co se stalo to s tvou matkou, jsi se psychicky zhroutila a máš určité následky, kterých se časem zbavíš, ale nebude to asi úplně rychle. Prostě strašně rychle se vytočíš, jako teď a může to mít hrozné následky. Můžeš se přestat ovládat a někoho i zabít." jak bych mohla někoho zabít. Panebože, já jsem nějaký psychopat. ,,Nebo když tě rozruší něco, tak můžeš omdlít a být zase v kómatu. Je to hrozně zvláštní, takže se musíš naučit ovládat, aby jsi byla stále klidná. A my si musíme dávat pozor na to, co řekneme." teď už vše chápu. Jen mi to mohli říct...nechápu proč to přede mnou tajili.
,,Jdu se obléct a můžeme jet do nemocnice." řekla jsem potichu a vytratila se. Oblékla jsem si černé šaty, které by měli být upnuté, ale na mě děsně vysely.
,,Vypadám hrozně." řekla jsem sama pro sebe. Šla jsem do koupelny a uviděla jsem zase ty děsné kruhy pod očima, lícní kosti mi trčely, prostě děs. Šli mi vidět všechny kosti, sama sebe jsem se děsila, protože jsem vypadala jako kostra.
,,Jsi v pořádku." vyrušil mě Josh z mého přemýšlení nad postavou.
,,Jojo." usmála jsem se falešně. Vlasy jsem si stáhla do vysokého culíku a na obličej jsem si nedávala ani make up, prostě nic. I když bych si měla nejspíše zakrýt kruhy, ale nemám na to náladu. Prostě se mi nic nechce. Obula jsem si černé baleríny a sešla po schodech dolů. Dole už na mě čekal Josh, měl na sobě modré rifle a bílou košili.
,,Kdo všechno s námi jde?" pozvedla jsem obočí.
,,Jen my dva." usmál se. Zašla jsem do obýváku.
,,Ahoj tati, ahoj Molly." rozloučila jsem se a šla jsem do garáže, kde na mě už čekal Josh, nasedla jsem do auta a zabořila se do pohodlné sedačky. Cesta trvala celkem dlouho a já byla dost nervózní. V nemocnici si mě převzala nějaká sestřička a Josh musel počkat v čekárně.
,,Měla jste nějaký záchvat nebo tak něco?" zeptal se mě doktor hned poté, co mi udělal nějaké vyšetření.
,,Jo, nemohla jsem se vůbec ovládat. Prostě jsem začala úplně zuřit." dostala jsem ze sebe.
,,Musíte se naučit ovládat. Vím, že je to těžké, ale musíte s tím něco udělat." jen jsem poslušně přikývla.
,,Taky by jste mohla přibrat, ale jinak máte vše v pořádku." usmál se na mě a já stále mlčela.
,,Sestřička vám dá číslo na psychologa a pokud budete chtít, můžete si domluvit schůzku. Může vám pomoci se naučit ovládat." sestřička mi podala kartičku. Vzala jsem si ji, ale nic jsem neřekla. Rozloučila jsem se s doktorem a šla za Joshem do čekárny.
,,Tak co?" vyptával se zvědavě.
,,Vše je v pořádku. Jen bych měla přibrat.. A taky mi dal kartičku na nějakého psychologa, který by mě mohl naučit se ovládat." obrátila jsem oči.
,,To je skvělé." usmál se Josh. Mě to tak skvělé nepřišlo.
,,Hned jak dojedeme domů, tam zavoláme a domluvíme schůzku." usmíval se. Já si jen povzdechla. Věděla jsem, že z tohoto se nevykroutím.