Bad Girl

21. Kapitola

,,Dobré ráno." proudil mě Joshův hlas, hned jak jsem se vzbudila.
,,Dobré." řekla jsem dost ospale.
,,Ty jsi, ale spáč." zašklebil se. Když jsem se podívala na hodiny, celkem jsem se zarazila, bylo už po deváté hodině. Nejsem zvyklá tak dlouho spávat, hlavně když jsem na dovolené. Vždy si užívám to, že můžu chodit po pláži a nakupovat, prostě si užívat jejího místa.
,,Celou noc jsem se budila." řekla jsem ještě dost ospale. Celou noc mě budily noční můry, prostě děs.
,,Tady máš kávu." podal mi šálek a já mu poděkovala. Káva se bude hodit, hned jsem se napila.
,,Zjistil jsem nám už odlety." usmál se na mě mile.
,,Tak kdy letíme?" zeptala jsem se.
,,Odpoledne, kolem třetí." informoval mě a já jen přikývla. ,,Jo a řekl jsem to už mámě." usmál se na mě.
,,Děkuji." byla jsem ráda, že jim to řekl zrovna on. Nerada bych jim to vysvětlovala a nechci se o tom moc bavit, když o tom ještě skoro nic nevím. Položila jsem si hlavičku na polštářek a spokojeně se dívala na Joshe.
,,Mohla by jsi vylézt z postele." zazubil se na mě. Jen jsem přikývla a loudavým krokem vylezla z postele. Zalezla jsem si do koupelny, vypadám vážně otřesně. Opláchla jsem si svůj opuchlý obličej, mé oči byly stále zarudlé... Pod oči jsem si natřela krém, aby mi aspoň trochu zmizely ty děsné kruhy pod očima. Vlasy které mi trčely do všech stran jsem si pořádně rozčesala a upletla si francouzský cop. Oblékla jsem si černé kraťásky s vysokým pasem a k tomu jsem si dala bílé, volnější tílko. Boty jsem si nachystala, samozřejmě jsem si nachystala bílé conversky. Sbalila jsem si kufr, do kterého jsem měla problém všechno narvat, prostě děs. Samozřejmě jsem si zabalila i svou cestovní kabelku. Mezitím jsem vykouřila spoustu cigaret, jelikož moje nervy hrozně pracují, vážně děs. Už chci být s mámou.

,,Zlatíčko, vstávej." proudil mě Josh před přistáním a políbil mě na spánek. Přistání bylo celkem pohodlné, takže to skoro všichni zvládli v pořádku. Počkali jsme si na naše kufry a Joshovým autem jsme se vydali k našemu domu.
,,Mám celkem strach." promluvila jsem po cestě.
,,Neboj zlato, vše bude dobré." snažil se mě uklidnil, ale poznala jsem, že se bojí taky.
,,Co když umře." řekla jsem se strachem a slzy se mi hrnuly do očí.
,,Je silná, zvládne to." snažil se vše odlehčit, ale já věděla, že toto je vážné. Položil mi ruku na stehno a hladil mě po něm.
,,Miláčku, odpočiň si, čeká nás ještě dlouhá cesta." mrkl na mě. Nemohla jsem nic namítat, jelikož jsem se cítila dost unaveně. Zavřela jsem oči a snažila se myšlenky přesunout na něco veselejšího. Bohužel to nějak nešlo. Cítila jsem, jak se děsně potím a třepu, ty nervy... Po usilovném pokoušením, jsem naštěstí usnula.
,,Mamííí." vykřikla jsem a otevřela oči. Uf, byl to jen sen.
,,Jsi v pořádku." podíval se na mě starostlivě Josh.
,,Jo, jen se mi zdál vážně dost hnusný sen." otřepala jsem se. Josh se na mě jen pousmál a dále se věnoval řízení.
,,Mami, chci být už u tebe." opakovala jsem si neustále v hlavě.

Omlouvám se, že je tato kapitola tak moc krátká. Ale pokusím se to zase vynahradit. Doufám,že se Vám všem můj příběh líbí. Mám pro vás naplánovaných spoustu dalších kapitol a doufám, že jich spoustu předepíši. Asi teď budu mít dost času na psaní, jak se zdravotních důvodů, tak díky prázdninám. Myslíte, že máma Amy vše zvládne a překoná? Jak to bude mezi Amy a Joshem? Co bude dále s Amy? Vše se v dalších kapitolách dozvíte a myslím, že vás spousta věcí překvapí. Jinak děkuji všem, co můj příběh čtou, komentují a hlasují. Vše mě hrozně potěší. Jste skvělí!! Děkuji.