Popravou to začalo.

3. Kapitola

Dny míjely rychle jako loď hnaná větrem. A setkání s vládcem Singapuru se blížilo. 

Mezitím se Viktorie dozvěděla, že kapitán Barbossa opravdu vstal z mrtvých. Potom, co ho na ostrově Isla de Muerta zastřelil Jack Sparrow. Toho před nějakou dobou zabil kraken a spolu s Černou perlu stáhl ke dnu. Teď chce Barbossa Jacka přivést zpět z říše mrtvých - nejspíš ne proto, aby ho tam vzápětí poslal zase zpátky.

Tadá, zvonec a konec. Jděte spát, haranti, konec pohádky, ušklíbala se, když z posádky tyhle historky vytáhla.

Viktorie svého otce trochu podezřívala z toho, že chce Sparrowa zachránit jen kvůli Perle.

Nebeský dráp teď plul k jedné zátoce, kde se k jejich malé posádce prý přidá ještě nějaká posila.

Už si zapamatovala jména pětapůlové posádky. Ten s kotletami se jmenoval Gibs. Jednoočko - jak ho v duchu nazvala - měl jméno Ragetti. Prcek byl Marty a ten s papouškem na rameni se jmenoval Cotton.

Z Gibsova vyprávění pochytila, že Cotton naučil svého papouška mluvit a poté si nechal vyříznout jazyk. Jak roztomilé, obrátila oči v sloup. 

Piráty osídlena loď konečně doplula do zátoky, která očividně nebyla často navštěvovaná. Jestli tu někdy něco kotvilo, tak to byly pouze lodě se zásobami, aby tu ty krysy nepomřely. Piráti, kteří mají v plánu drancovat, by se tu nezdržovali a obchodní lodě by tu leda hledaly potřebný směr.  Ale hospoda se najde všude, usmála se Viktorie pro sebe.

Ovšem pro nalodění dvou žen a jednoho muže to bylo ideální místo. Celá posádka je znala. Bylo jí řečeno, že jde o Elizabeth Swanovou, dceru guvernéra z Port Royal, Tiu Dalmu, o té ví jen to, že u ní s Jackem byli pro radu a že vzkřísila Barbossu - to se zrovna namáhat nemusela; Viktorie si dala dvě a dvě dohromady a došlo jí, že to bude nějaká z těch čarodějnic, o kterých vždy piráti mluví. A nakonec Will Turner syn Billa Turnera, který mohl za kletbu na Černé perle.

Další den - po tom, co se samozřejmě navštívil místní hostinec - se Nebeský dráp odpíchl od zátoky a ne o moc posilněná posádka mohla opět vyplout vstříc Sao Fengovi a jeho dozajista početnější bojové síle.

A poněvadž kapitán je tajnůstkář, tak nově příchozí jim prozradili to, co Barbossa očividně hodlal sdělit až na místě. ,,Potřebujeme loď s posádkou, kterou by nám mohl Sao Feng půjčit," prohlásila Elizabeth sebevědomě. Ovšem Viktorie by nebyla Viktorií, kdyby v tom nehledala chyby.

,,A jak chceme Singapurského vládce přemluvit, aby nám 'půjčil' jednu ze svých lodí? A ještě k tomu s posádkou? Plně funkční posádkou, samozřejmě." Na chvilku se odmlčela, ovšem nedala Elizabeth ani Willovi čas na odpověď. ,,To tam jednoduše naklušeme a zeptáme se chlápka, kterýho se hodně pirátu bojí, jestli nám dá jednu svoji plně osazenou loď?"

,,Nebo nech domluvit toho, co říká plán," ozval se nepříjemný hlas a Viktorie pochopila, že ve slovních válkách si už asi neškrtne. Než si ničit hlasivky, které bude později potřebovat, vyslechla zbytek trochu nelogického plánu, aniž by do toho skákala.

Plán byl, že William ukradne námořní mapy, které je později budou navádět. Elizabet, Barbossa a Viktorie půjdou za Sao Fengem a ostatní jim budou krýt záda, kdyby se něco podělalo. Jádro plánu bylo dobré, možná až skvělé, ale samo o sobě to bylo nedomyšlené.

,,To nemůže vyjít," vyřkla svou myšlenku, když se zdálo, že je 'porada' u konce.

,,Proč?!" střelil po ní pohledem kapitán, kterému už došlo, že vzít na palubu tohle individuum byla asi chyba, pokud chce dožít ve stejném mentálním zdraví.

,,Jedenáct lidí se nemá šanci ubránit celému Singapuru," vysvětlovala dále, protože si byla téměř jistá, že nemají šanci. Viktorie netušila, jaký vládce Singapuru je, tušila jen, že se mu nebude líbit, že jiní piráti od něj somrují loď.

,,Nebudeme muset bojovat," pokusil se to ještě stále klidným hlasem urovnat William.

,,Nebuď naivní, Turnere! Vážně si myslíš, že jsi tak dobrý zloděj, že mu ty mapy ukradneš, aniž by si toho někdo všiml?" rýpla si. Ovšem myslela to vážně. Viktorie svýma zelenožlutýma očima propalovala jak bývalého kováře, tak mladou dívku.

,,Máš dojem, že by sis' vedla líp?!" vložil se do toho opět Barbossa. Zbytek posádky hádku pouze sledoval v očekávaní, co se z toho vyvine.

Viktorie pohled obrátila zase k tomu, kdo ji sem dostal. Stáli téměř naproti sobě a bylo i téměř děsivé, jaká nenávist mezi nimi v ten moment zavládla. Když se ty dva páry jedovatých očí střetly, bylo to, jako by se střetly dvě šavle.

,,Myslím, že by si vedl líp každý, kdo nemá místo mozku z rumu kostku." Bravurní vykličkování, Viktorie. Hrozně chtěla sáhnout k opasku pro šavli a toho piráta naproti sobě probodnout. Čtyři pohyby by bohatě stačily, pomyslela si.

Celému tomu nasadil korunu pobavený hlas s jamajským přízvukem, který nepatřil nikomu jinému, než ženě, do které se potom zavrtaly dva páry jedovatých očí v touze zabít ji. ,,Ty rodinné spory." Kdo ví, kdo všechno to skutečně zaslechl... a pochopil.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Tak jsem zase u kormidla a jako obvykle doufám, že vás kapitola nezklamala. :) K Singapuru už se blížíme, takže už to snad nebude takové unuděné jako teď.

Kristina Oakenshield ♥