Popravou to začalo.

12. Kapitola

,,Samozřejmě," odpověděla nepřítomně a stále byla uvězněná v myšlenkách o věčném životě na moři.

Starší kapitán si sedl na schodiště vedle ní. Trochu si odsedla, ovšem o moc to nešlo, ale alespoň se o to pokusila. Zas tak prostorné to schodiště nebylo.

Nechtěla si to přiznat, ale měla ho o něco málo radši, než když ho viděla naposledy. Možná to bylo tím, že jí už několikrát zachránil život. Prostě u ní měl malé, lehce smazatelné plus. Ovšem třeba to dělal, aby měla Viktorie pocit, že mu něco dluží a moc se nevykrucovala, až jí řekne svůj plán.

,,Potřebuji, aby ses dostala na Bludného holanďana jako náš špeh," vybalil rovnou a bez servítek to, proč je vlastně na palubě Černé perly. Viktorie mlčela a jen ho pozorovala a čekala, jestli z něj vypadne ještě nějaké moudro, nebo bude mlčet. 

Po pár docela trýznivých vteřinkách ticha konečně promluvil: ,,Jsi jediná, koho u nás Jones ještě neviděl a celkem boje schopná."

,,Celkem?" nadzvedla jedno obočí a mohlo se zdát, že je uražená. On chce, abych se dostala na loď Davyho Jonese? No, to bude zajímavé. 

,,No, když to přeložím," vzala si konečně slovo, které třeba nebude plné uštěpačnosti, a založila si ruce, ,,chceš tam poslat někoho, kdo si probije cestu ven a kdo, když umře, tak to nebude nějaká tragédie, nad kterou by zaplakal svět," řekla to zcela v klidu navzdory tomu, že byla docela naštvaná a na Holanďana se jí ani trochu nechtělo.

Kapitán se usmál - nebo zašklebil, špatně se to rozpoznává -, čímž dal jasně najevo, že má pravdu.

,,Z celého toho tvého podivně se skládajícího repertoáru individuí sis vybral zrovna mě," podotkla po další chvilce ticha, kdy oba jen civěli před sebe do tmy a přemýšleli. Jejich konverzace se většinou skládaly z nadávek a předzvěstí smrti, normální rozhovory moc nezvládali. ,,Proč?"

,,Proč myslíš?" zkoušel ji, jako by mu snad mohla vidět do hlavy přes ten klobouk a šátek pod ním. Obrátil k ní pohled a v tu chvíli Viktorie ten svůj zase odvrátila.

,,Chceš se mě už konečně zbavit?" tipla ironicky, navzdory tomu, že si nebyla úplně jistá, jestli to třeba i není ten důvod, proč tam posílá právě ji.

,,To se dá udělat i lehčím způsobem," ušklíbl se a Viktorie se chtě nechtě pousmála.

Viktorie chvilku přemýšlela nad tím, co ji vlastně na té lodi, o níž už něco málo slyšela, může potkat, pak jen otočila pobavený pohled na svého otce. ,,A chceš z těch ryb něco přinýst, nebo můžu povečeřet sama?"

Pohled Barbossy

Moc dobře věděl o tom, že je dost možné, že ji na Holanďanovi zabijí, ale nějak ho to netrápilo. Dokáže žít s myšlenkou, že poslal svoji dceru na smrt. Věděl, že má víc jak jedno dítě. Kromě Viktorie tu byly ještě možná dvě holky a jeden kluk, který skončil v hospodě jako pomocník. 

Jen Viktorie šla stejnou cestou jako on. Bylo divné, že kluk dělá v hospodě a holka jde cestou piráta. Ani nevěděl, jak se ti ostatní jmenují.

Rozhodně z těch čtyř měl Viktorii nejradši. I když to nikdy nedal najevo, měl ji celkem rád. Sám viděl jak si jsou podobní a všiml si, že několik členů posádky si o nich dvou n říká. Nikdy však neslyšel co, ale bylo mu to jasné. Po chvilce se zase vrátil zpět do reality.

Bylo mu jasné, že tady už se konverzace neposune dál. Stačilo mu ujištění, že to Viktorie udělá, protože nějak v hloubi duše - pokud nějakou měl - věděl, že to udělá.