Popravou to začalo.

13. Kapitola

Bylo po soubojích a po vyspání se z veselé nálady bylo zase třeba začít řešit důležité věci jako byly jejich zásoby vody - rum se holt nedal považovat za něco, čím vodu nahradíte.

Posádka se sešla u map, u nichž seděl Turner a ukazoval k jednomu zakreslenému ostrovu.

,,Tohle je nejbližší ostrov," řekla a ukazoval na ostrůvek na mapě, ,,tam můžeme doplnit vodu," dodal, jako by byl ještě někdo, kdo by tuhle skutečnost nevěděl.

,,Ty běž na břeh a já zůstanu se svou lodí," navrhl Jack úskočně směrem k Barbossovi a stále upíral zrak do kruhových map.

Starší kapitán však lstivě zvedl hlavu se svým typickým úšklebkem. ,,Nenechám svou loď pod tvým velením." Už je to tu zase, pomyslela si Viktorie. Hádají se o loď jako o ženskou.

Slovo si vzal William, snaživše se zachránit situaci: ,,Tak běžte na břeh oba a velení lodi přenechte mně."

Kapitáni k němu otočili hlavy a bylo vidět, že se to ani jednomu nelíbí. Nelíbilo se to ani Viktorii. ,,Jen prozatím," dodal bývalý kovář.

,,A co kdyby," začala Viktorie a dělala, že přemýšlí, pohled přitom upírala do map, ,,když máme dva kapitány, mít i dva zástupce?" dokončila svůj návrh a nevraživým pohledem střelila po Turnerovi, který vypadala, jako by mu zkřížila plány.

Kapitánům se to ani tak moc nelíbilo, ale s normálnějším návrhem nikdo z nich nepřišel, proto se William a Viktorie na chvilku stali kapitány Černé perly.

Tak se tedy Jack, Barbossa, Pintel, Ragetti a několik Singapurců vypravilo na břeh pro potřebnou vodu.

William byl skutečně nadšený, že se teď o místo kapitána Černé perly nebudou přetahovat Jack a Barbossa, ale on s Viktorií.

Pohled Barbossy

Na třech člunech dopluli až na pevninu a první, co upoutalo jeho plnou pozornost, byla obrovská hrouda o velikosti lodi, která zároveň byla směsicí všech mdlých barev.

Kapitán, podobně jako nejeden další pirát, šel k hroudě. Čím blíž byli, tím jasněji vycházelo najevo, co to je. Jones se zbavil mazlíčka, napadlo Barbossu, ale jeho humor ho pomalu opouštěl. Skutečně ta tak moc barevná až bezbarvá hromada slizu, masa a kostí, musela být onen Kraken, který strhl jeho Perlu do hlubin moře.

Pár kroků šel před ní Sparrow a vypadal jako tělo vez duše. Staršího kapitána napadlo, jestli přemýšlí o tom momentu, kdy ho tahle bestie stáhla do říše Davyho Jonese?

Zastavili se před obřím okem mrtvého Krakena. Černá zornice zabírala téměř celý prostor, ale jako zapadající slunce oranžová duhovka si přeci jen nějaké to místo pro sebe vyhradila. Oko bylo obrovské tak, že by ho vyjmuté museli nést minimálně dva muži. Ale bylo prázdné. Civělo na dva muže před ním bez jakéhokoliv výrazu nebo pocitu.

,,Pořád přemýšlíš, jak zdrhnout?" ozval se po několika vteřinách hlubokého ticha, kdy oba prostě jen koukali do mrtvého oka monstra, které ničilo a stahovalo lodě na dno oceánů.

V jeho hlase nebyla žádná obvyklá uštěpačnost, ani ten jemu tak blízký sarkasmus. Prostě... ho to zajímalo.

,,Myslíš, že před světem utečeš?" pokračoval a tentokrát se tam jistý náznak jízlivosti objevil. ,,Víš, co je na draka?" nadhodil, jako by snad čekal, že mu zamlčený Sparrow odpoví. Proto si téměř okamžitě odpověděl sám: ,,Když seš poslední svého druhu, protože brzo už budeš sám úplně."