Popravou to začalo.

34. Kapitola

Bylo po všem. Bitva mezi Černou Perlou a Bludným Holanďanem skončila.

Ta loď, která ovládala celé moře, teď zanikala v obrovském víru a spolu s ní i osoba, kterou starší kapitán Perly donedávna téměř vůbec neznal.

Stále se držeje dvou lan, sledoval, jak piráty děsící loď mizí pod hladinou rozbouřeného moře, jako by nikdy neexistovala. Z trupu už byl vidět pouze kus levého boku a stěžně s ráhny a šedými, potrhanými plachtami byly již pod vodou.

Nakonec se Holanďaň otočil dnem vzhůru a vír, v němž bojovali, ho spolkl celého.

S lodí Davyho Jonese, který už také spočíval na dně moře, zmizela i Barbossova dcera.

Už jednou se musel srovnávat s vědomím, že je mrtvá. Ale teď, když v jeden moment zjistil, že to byla lež a v druhý, že to pravda zase je, to bylo jiné. Mnohem horší.

Poprvé byl tak vzteklý, že jakýkoliv jiný jiný pocit šel stranou. Ovšem teď? Viděl Viktorii umírat a přesně v ten moment šel všechen jeho hněv ven. V tenhle moment však už neměl, jak tyhle emoce vyplavit. Pouze přemýšlel mezitím, co Sparrow stále korigoval s lany, aby zamířili přímo k Perle, která jim vyplouvala vstříc. Ale byli ještě stále daleko.

Zavzpomínal, jak ho vlastně napadlo přitáhnout to podivné individuum na palubu Perly a vlastně, jak ho napadl celý ten nápad poslat ji na Holanďana.

Barbossu zprvu vůbec nenapadlo, že by mohl najít zrovna Viktorii, ale zvláštní souhra náhod ho přivedla do Port Mary. Chtěli pouze na den či dva zakotvit, nabrat zásoby a možná si osvěžit mysl v hostinci.

Ovšem hned v první hospodě byl vyvěšen plakátek s podobiznou ženy, které potopil jednu a málem druhou loď. Nápis hlásající: Poprava pirátky Viktorie Barbossy, ho přivedl na zajímavý nápad. Když udělá přesný opak toho, co doposud - pomůže jí - bude moc využít její pomoci.

Chvilku se nad tím však zamýšlel. Netušil, jestli to bude dobrý nápad či ne. Když se něco zvrte, tak se pod tou oprátkou ocitne sám, ale co s tím? Nebylo by to poprvé. Prostě to bylo další z jeho náhlých rozhodnutích.

Posádku poslal na loď s tím, že si musí ještě něco zařídit. Neřekl jim nic z toho, co v tu chvíli plánoval.

Málem však přišel pozdě. Když se dostal na místo, bylo místo popravy už přeplněné lidmi, kteří si počínali jako při obvyklé popravě piráta. Prostě si skrze peprné urážky vylévali zlost.

Prodral se skrze ně a pouze vyčkával na správný moment a dělal, jako že přišel pouze podívat.

A zrovna když se začala smát jako šílenec, byl čas zakročit.

Taky se mu do hlavy vloudila vzpomínka na jejich setkání na Isla de Muerta, kde vypukl souboj mezi jeho a její posádkou. Samozřejmě, že vyhrála Barbossova nesmrtelná posádka. Jinak to ani být nemohlo.

Ovšem Viktorie udělala to, co jí vlastně zachránilo život - stala se prokletou. Ale jen díky jeho lsti. Moc dobře věděl, že by odtamtud nikdy neutekla živá. A proto v moment, kdy se dostala k truhle s aztéckým zlatem, zaútočil tím způsobem, že by ji za normálních okolností zabil. Jenže starší kapitán Perly věděl, že jí tím jen donutil si ten medailon vzít. Pro případ, že by ještě váhala.

Do zrušení kletby, které ho stálo život, jí tak pomohl udržet se naživu - ne že by to nezvládla i tak.

Poté - až do oné popravy, kdy to všechno začalo - ji potkal už jen jednou. To Barbossovi velice hrálo do karet. Potřebovali všechny kusy toho zpropadeného zlata, aby zrušili tu kletbu - a Viktorie u sebe jeden kousek stále měla.

Měl v plánu tu loď potopit, ale po jejich dohodě, kdy mu celkem rychle medailon vrátila, se rozhodl, že to nemá smysl.

I když nechtěl, musel svůj myšlenkový pochod ukončit. Vítr přestával vát a Barbossa i Sparrow začali padat do moře. Po dlouhé době jim však štěstí bylo nakloněno. Perla plula přímo k nim, aby nabrala oba své kapitány.

Sparrow plaval pár temp před ním. Barbossa se před něj nehrnul. Porpvé v životě neměl náladu na to nesmyslné pošťuchování s ním.

Prostě počkal, než ten vrabčák vyleze po vysutých madlech nahoru a poté sám udělal to samé. I když se snažil, nemohl z hlavy vyhnat ten obraz, který se mu naskytl na Holanďanovi - Viktorie ležící na palubě bez jediné známky života.

Jakýkoliv pokus o vytěsnění to z hlavy byl marný, proto to vzdal. Přemýšlet bylo teď moc namáhavé. Prostě nechal myšlenky, aby si s ním hrály.

Když vylézal na palubu, už slyšel, jak Gibbs hustí do Sparrowa informace o jejich momentálním stavu.

Obrátil zelenožlutý pohled k té obří flotile, proti níž neměli žádnou šanci - navzdory tomu, že porazili Holanďana. Vyhraná bitva, ale prohraná válka, skvělý, přemýšlel chmurně.

Z čela té flotily vyplouvala Beckettova vlajková loď. Úžasný, pomyslel si a raději se přesunul zpět ke svým povinnostem kapitána.

,,Zastavit loď! Obrátit proti větru!" křikl Sparrow, když také obhlédl jejich situaci. Tak to ani náhodou!

,,Ne! Ruším rozkaz!" vložil se do toho Barbossa. ,,To se jim přímo nabídne," prskal na Sparrowa s očividně mnohem podrážděnější náladou než obvykle. Tentokrát byl mnohem rozladěnější než jindy, když mu tenhle blázen mluví do velení na lodi.

,,Ruším to jeho zrušení!" oponoval opět mladší z dvojice. Barbossa měl sto chutí se s ním začít hádat, ale tušil, že by to nemělo žádnou cenu. Nevyhrál by ani jeden a nepomohlo by to nikomu. 

To u nich už stála čerstvě sezdaný pár Turnerů, který se očividně pokusí tohle šílenství ukončit.

,,Jacku, Endeav-" začal Turner, ale Sparrow ho nenechal domluvit. ,,Ruším!" křikl znovu ještě více rozlíceněji. 

,,Flotila," pokračoval Gibbs, očividně se snažeje překroutit jeho názor. ,,Ruším, ruším, DOST!" křičel na ně pirát, který nesnášel, když se mu někdo protivil, když se ještě ostatní snažili ho přemluvit.

Barbossa to pouze sledoval se svými typickými myšlenkami, kde si představoval úplně jinou strategii. Tady ovšem se Sparrowem nepohne nic.

Oba kapitáni i jejich první důstojník se kvapně přesunuli po schodišti nahoru.

Barbossa obhlížel situaci a moc dobře věděl, že i přes porážku Bludného Holanďana nemají valnou šanci.

Jen pohled na Endeavour a Perlu, flotilu Východoindické společnosti a pirátského Bratrstva a bylo jasné, kdo má navrch.

Porazili jsme moře, úžasný, ale co s těmi krysami? ptal se v duchu, když se situace vážně zdála bezútěšná...

xxxxxxxxxxxxxxx

Hello, darkness, my old friend! Uznávám, nezáživná kapitola, ale i tak budu doufat, že se vám líbila. :)

Kristina Oakenshield ♥