Popravou to začalo.

28. Kapitola

Pohled Viktorie

Pokud někdy chcete návod, jak si zadělat na potíže, jděte za mnou, skučela v duchu, když zjistila, že tou drobnou pomocí se stahováním plachty se omylem stala něčím jako mentorem těch dvou nemehel - Murtogga a Mullroye.

Ty dvě přísavky se od ní moc nechtěly hnout, poněvadž asi našly někoho, kdo je ještě pořádně nezná. Ani je nechci znát, opakovala si pořád dokola.

Raději by je nechala, aby tu plachtu vážně zničili než tohle.

Při otázkách: ,,Kde jste se tu vzal, nevšimli jsme si vás," kdy se navzájem stále přerušovali s různými teoriemi, které Viktorie pouze podporovala kýváním hlavy, si vždy myslela, že skončila v pekle.

Pokaždé ji polilo horko nervozity, ale i strachu. Když plácne nějakou blbost, dopadne to fatálně.

K polednímu dalšího dne si všimla, jak k Holanďanovi připlouvá člun s dvěma osobami. To je silný výraz, pošklebovala se v duchu, když se zvládla alespoň na moment vymanit ze sevření Murtogga a Mullroye.

Z dálky si vůbec nebyla jistá, jestli jí slouží zrak dobře. Měla totiž pocit, že vidí její milovanou chobotničku, s níž měla ještě nevyřízené účty a velmi známý trojúhelníkový klobouk, pod nímž se skrývaly dlouhé, tmavé dredy.

U všech svatejch, co by tu dělal Jack? ptala se sama sebe, když se člun blížil k lodi a ona si byla jistá, že se plete.

,,Kapitán se vrací," ozval se vedle ní hlas Mullroye, který jí opravdu móc chyběl.

,,Děkuji, bez vás bych si toho nevšiml," protočila oči se svým typicky hraným mužským hlasem. Stále přemýšlela, zda je možné, aby ta druhá osoba byla Jack Sparrow.

,,Zmizel chvíli po těch útěcích z cel," přidal se Murtogg a zdálo se, že opět chtějí započít nějakou svou šílenou teorii, proč byl kapitán Bludného Holanďana pryč.

,,Nejspíš se vydal za lordem Beckettem, aby-" chtělo pokračovat druhé nemehlo, ale Viktorie už jejich šílené možnosti ještě šílenějších událostí přiváděly do jiného mentálního stavu.

,,Aby mu mohl pogratulovat k tomu, jak neschopný a malý mužík s až moc vysokými ambicemi to je," dokončila to za oba, aby utnula další polemizaci.

,,Co máte proti lordu Beckettovi, Hektore?" zeptali se téměř svorně, ale znělo to spíš překřikovaně, poněvadž vskutku mluvil jeden přes druhého. Tak třeba to, že mě jeho muži postřelili, dvakrát. A poté mě vyhodil do moře, uchechtla se sama pro sebe.

,,Jen si myslím, že některé jeho plány se nemusejí setkat s takovým úspěchem, jaký čeká," odpověděla a myslela tím napadení Zátoky vraků. Piráti se jen tak nevzdají.

Ale než ti dva stihli něco říct na obhajobu muže stojícího v čele Východoindické obchodní společnosti, pokračovala: ,,A pokud tak moc toužíte po zjištění, kam se ta chobotnice vypravila, máte možnost si to vyposlechnout - člun už je tady."

A tím ty přísavky od sebe na chvíli skutečně odlepila. Jones před sebou hnal muže, který už zblízka dal Viktorii najevo, že se nespletla. Jack si taky umí zadělat na problémy, smála se pro sebe.

Vzpomněla si na to, jak se Jack dostal na Endeavour, když zrovna plula svými myšlenkami. Zrovna když se ona dostala na Beckettovu vlajkovou loď, zvládl se tenhle podivínský pirát, kterého Viktorie vnímala o dost jiným způsobem než jiné lidi - možná i muže -, dostat zvláštním způsobem zase zpět.