Popravou to začalo.

25. Kapitola

Pohled Barbossy

Černá perla vplouvala do stovkami luceren osvětlené Zátoky vraků, která skutečně vypadala tak, jak vypovídalo její jméno. Kusy dřev, které vypadaly, že jsou volně poházené, mohly působit nepořádným dojmem. Ovšem šlo právě o vraky lodí, díky nimž tahle zátoka, ostrov i město dostaly svá jména.

Vysoké skály se sbíhaly kolem nich a svíraly uvnitř sebe již kotvící lodě a samotné místo konání Bratrského sněmu, které na pohled působilo jako obří termitiště. Byla to strategická pozice pro lidi, kteří se museli opevňovat uvnitř Zátoky, poněvadž jí téměř nebylo možné dobýt.

Zlatavá světla vycházela z každé mezírky, která v tom velikém sídle pro termity, které chce Beckett zničit, byla. Už z dálky, kterou však rychlá Perla zkracovala každou vteřinkou, to byl nádherný pohled a zvědavé oči posádky stály u přídě a civěly na místo, kde se jednou za velmi dlouhou dobu scházejí pirátští vládci a jejich posádky.

,,Hele, těch lodí," vypadlo náhle z Pintela, který stejně jako většina zíral na všechna ta kotvící mostra, která brázdí oceány. Teď však byly lodě klidné, poněvadž jejich kapitáni nemohli vadávat rozkazy k palbě.

,,Takový setkní si nikdo z nás ani nepředstavuje," ušklíbl se Barbossa a spíš než lodě sledoval všechna ta vyvýšená místa, na nichž se tkvěly lucerničky nebo pochodně.

Moment, který se do paměti staršího z kapitánu mohl zapsat jako nezapomenutelný a vážný, zkazil Sparrow, který k nim náhle přišel. ,,Jo, a já jim všem dlužím peníze."

Než aby se k tomu vyjadřoval, raději se zamyslel nad tou ironií osudu, jak se on vlastně stal pirátským vůdcem. Vlastně to celé začalo tím, že se svou Kobrou potopili francouzskou loď naloženou slonovinou. Už se to zdálo, že budou mít štěstí a dokonce i pořádnou kořist.

Ale, pomyslel si s úšklebkem, když si na to vzpomněl, přeci jen nic. Na Kobru ještě ten den zaútočila neznámá, avšak pirátská loď. Barbossa i jeho posádka byli poraženi a on sám přežil jen díky dvěma mužům ze své posádky, kteří s ním zůstali až doteď.

V Tortuze, kam se dostali, je vyzvedl tehdy ještě pirátský vládce Karibiku - Don Rafael. Proklínat ho nebo mu děkovat? přemítal o tom. Don Rafael vzal Barbossu a dva jeho muže právě sem do Zátoky vraků na setkání pirátských vládců.

Don Rafael se dozvěděl o tom, co se stalo s Kobrou a že ji potopili piráti - což je jako zradit vlastní krev. ,,Když proti sobě jsou piráti bezdůvodně, jsem na pokraji toho, že se zničíme navzájem!" řekl před těmi lety na Bratrském sněmu a zdálo se, že si ostatní jeho slova přebrali, jak potřeboval.

Tehdy se také poprvé setkal s Jackem Sparrowem, který mu nabídl, že mu pomůže najít viníka, který mohl za potopení Kobry. O spousty měsíců později konečně našli, koho hledali a poznat loď nebylo těžké. Poznal bych ji i teď, připomněl si s úšklebkem, když už vycházeli z lodi, ale Barbossa se stále ubíral do svých myšlenek.

Čarodějnice, ruská loď pod vedením kapitána Borise Palachnika - vládce Kaspického moře -, jemuž však stejně všichni říkali Borya. S červenou vlajkou a černou démonickou lebkou uprostřed na stožáru, byla jako výhružka pro všechny možné útočníky - ale hlavně nepřehlédnutelná.

Borya, vzpomněl si Barbossa a také nevěděl, jestli ho má proklínat nebo být vděčný. Starý přítel mu potopil loď, ale později, když už byl ve vězení a čekal na šibenici, která čekala jak Boryu tak jeho posádku, měli ještě čas si promluvit a všechno se otočilo. Pro mě. Pro něj se už svět jen zatočil - a to jednou, ušklíbl se zlomyslně.