Popravou to začalo.

36. Kapitola [epilog]

Holanďan a Perla pluly stále bok po boku až dorazili na příjemně vyhlížející pevninu. Viktorie věděla, že se nevyhne tomu, co si slíbila na Holanďanovi. Minimálně si se svým otcem bude muset promluvit. A třeba si potom konečně užije svůj den na souši. S kým asi, pousmála se pro sebe a doufala, že to bude pravda.

Ale v hloubi duše věděla, že si se starším kapitánem Perly chce promluvit.

Chtěla přeskočit na laně na druhou loď, která stále byla Holanďanovi po boku. Ale poté si vzpomněla na ty skvělé triky, co vyváděl Jones.

Netušila, jak to dělal, aby věděla, že když se bude chvilku snažit, přijde na to.

Na Perlu, pomyslela si v duchu zcela odhodlaně, jako by to bylo bůhví jaké dobrodružství. Náhle ji pohltil pocit, jako kdyby se vznášela v mlze daleko od všeho dění zde. Ten vjem však náhle skončil. Netrvalo to ani tři vteřiny a Viktorie stála na známé palubě.

Dokonce se ocitla přesně tam, kde potřebovala. U kormidla, kde momentálně byl pouze ten, koho hledala a malá opička.

Ona osoba, která ji dostala z oprátky, byla zády ke kapitánce Bludného Holanďana, a tak si ani nevšimla, že se tam Viktorie objevila.

,,Chyběla jsem ti?" ušklíbla se s notnou dávkou sarkasmu, aby dala najevo, že tu je.

Barbossa se trochu zbrkle otočil. Očividně nečekal, že by se tu Viktorie mohla takhle nenadále objevit. Tvářil se podobně jako ona - pouze úšklebek nic víc -, ale v zelených očích mu hrálo cosi jiného, co snad Viktorie ani nechtěla zkoumat.

Ani nečekala, až jí něco odpoví a prostě se posadila naproti němu. Nechtěla nic říkat, ale takhle tu sedět a být zticha taky nemohla.

,,No," chtěla nějak začít tuhle konverzaci, která se nejspíš nebude skládat z urážek na toho druhého, ale zase se zarazila. Vážně nevěděla, co by měla říct.

Z téhle situace jí však zachránil její otec, jehož příbuznost k sobě by nejspíš nikdy nepřiznala. Ale teďka se to nějak změnilo.

,,Nějak si nedokážu představit, že vydržíš jít na pevninu jen jednou za deset let," řekl, jako by se sám pokoušel nějak začít rozhovor.

Viktorie si - ještě před tím, než vše zčernalo úplně - vzpomínala na tu podivnou šmouhu, která se vrhla na Jonese. Shodou okolností ta šmouha až moc připomínala právě Barbossu. Možná právě proto teď měla problém začít normální hovor.

,,Taky že ne, kdo řekl, že to tak budu dělat?" odpověděla s pobaveným výrazem. Viktorie neměla v plánu dodržovat tu stupidní tradici jednou za deset let. Ano, teď půjde na pevninu na jeden den a pak hurá na moře, ale dál už to půjde podle ní.

,,Chceš chapadla?" zeptal se udiveně, ale i tak v tom znělo pobavení, které bylo z části hrané, ale z části skutečné. Viktorie se co nejvíce vyhýbala očnímu kontaktu, ale občas se do těch zeleno-žlutých očí podívala a vážně nechtěla zkoumat to, co v nich viděla.

,,Ne-" chtěla pokračovat, ale Barbossa ji rychle přerušil: ,,Podle tý dohody s Kalypso-" Teď zase přerušila Viktorie kapitána Perly: ,,Já s ní žádnou dohodu nemám. Netvrdím, že nebudu ty mrtvý převážet nebo cože to vlastně mám dělat, ale výlety na souš sou moje záležitost."

Barbossa se ušklíbl. Skoro, jako by tohle čekal.

Náhle mezi nimi zavládlo to nepříjemné ticho, kterému se Viktorie chtěla vyhnout.

Po několika úmorných vteřinách si vzpomněla na to, proč se vlastně donutila jít na Perlu.

Sáhla do kapsičky u haleny a na stůl položila zdánlivě nepotřebný kousek kovu. Ale vskutku pouze zdánlivě.

,,Co s tím?" zeptal se trochu zmateně i udiveně Barbossa a prohlížel si onu věcičku, kterou téměř okamžitě vzal do kostnaté ruky.

,,Nechci, aby byla truhla i klíč na jednom místě," odpověděla Viktorie a stejně jako její otec si i ona prohlížela klíč.

,,Bez klíče se do truhly nedostaneš, víš to, že?" popíchl ji, jako by si snad myslel, že to Vikrotii nedošlo.

,,A k čemu by to bylo? Myslíš, že mám v plánu spáchat sebevraždu?" odpověděla mu stejně blbou otázkou.

,,Fakt mi tak věříš?" nadhodil s úšklebkem, který byl pro ně oba tak typický. Ale v jeho hlase zaznělo i neskrývané překvapení.

,,Na to není nutný odpovídat," řekla a začala se zvedat z rozvrzané židle, kde si doposud hověla. ,,Odpověď totiž držíš v ruce," dodala a pobaveně blýskla očima.

,,Co plánuješ teď?" zeptal se náhle, když se také zvedl od téměř provizorního stolečku, na němž stále seděl Jack a kupodivu na sebe vůbec neupozorňoval.

,,Užít si den na souši," řekla téměř potměšile.

,,Se Sparrowem?" řekl, jako by věděl, co se mezi nimi stalo.

Viktorie si všimla, že krom pár lidí z posádku tu chybí i Jack. Bylo jasné, kde ho najde a rozhodně ho chtěla najít. Pak ho zase dlouhou dobu neuvidí.

Už se chtěla prostě zase přemístit na Holanďana, ale na něco si vzpomněla.

,,Málem bych zapomněla," povzdychla si s hranou otráveností. I svoje sliby musím plnit, pomyslela si, když se zase vrátila o těch pár kroků k Barbossovi a udělala něco, co nejspíš už nikdy... objala ho.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Všechny vás co nejsrdečněji zdravím a pokud nechcete číst nic z mých srdce-vylévajících keců, přeskočte všechno tučně psané. :D

DNES! Premiéra Piráti z Karibiku; Salazarova pomsta. Bože, já se tak těším! :D Kdo plánuje jít už dnes? :) Já osobně se do kina dostanu až v sobotu, takže přístup na veškeré sociální sítě mi je odepřen, abych byla ušetřena spoilerů. :D

Tákže, lidi, máme za sebou přes sto třicet stránek, které si toho samy o sobě prožily víc než dost. :D

Příběh tu byl, pak zmizel, prošel úpravou a zase se zde objevil. Neskutečně mě potěšilo, že se mnozí z vás k příběhu zase vrátili - a to po roce odmlky - a k tomu se přidalo mnoho dalších. Těmito otřepanými slovy bych vám všem chtěla neskutečně poděkovat za všechno, co jste s příběhem zvládli.

Hlasovali jste, podporovali mě skrze komentáře - @bethysparrow, neskutečně ti děkuji za tvé dlouhé komentáře, v nichž jsi vždy uhodla, co se bude dít dál - to jsem teda vážně obdivovala. ♥

Lidi, obdivuji vás jen za to, že jste příběh vůbec četli a zvládli to až sem. ♥♥

Mimochodem, @anickavotavova, i přes to, že jsi čekala - a nejspíše i chtěla - jiný konec, doufám, že to nebylo takové zklamání. :D

A ještě vám děkuji za skvělé reakce - a poznámky, které pomohly vše vylepšit; na trailer, který - co si budeme namlouvat - nepatřil mezi ty povedené kousky z videotvorby. :D

Takže podrtrženo, sečteno, ještě jednou vám za všechno děkuji. ♥ Lidi, fakt vás mám moc ráda, vážně si všeho moc cením.

Eh, tady je vidět, že proslovy mi nejdou, ale snad se to dalo přežít. :D ♥♥

Jo, mimochodem. V komentářích padlo něco o pokračování. Zatím žádné není v plánu a je velice možné, že se tu ani žádný jiný díl neobjeví. Ale kdo ví, že? :D

A asi už tu není co psát. Jen si neodpustím své staré klišé: Doufám, že se vám poslední kapitola - která podle mého nebyla nic moc - líbila. :)

Dopijte, kumpáni, jo ho! Kristin Oakenshield. ♥♥