Popravou to začalo.

20. Kapitola

V mladé ženě hrklo. Když jí poznal jeden, mohou ji poznat i další. Nebo to Tkanička může říct Jonesovi a její snažení je rovnou u konce. No, nakonec za tohle nemůžu já, bránila se v duchu svým vlastním, katastrofálním myšlenkám, vlastně za to může Barbossa.

Vyškubla se Billovi a šla dál po palubě, aby se podívala, co se to děje. Kapitán stál nahoře před kormidlem a díval se na obzor se zvláštním, bojechtivým pohledem. Na jeho bledém obličeji poznala úšklebek, který značil, že si myslí, že už dávno vyhrál... ať už šlo o cokoliv.

Na obzoru plula loď. Nepatřila Beckettovi, a tak bylo jasné, co se s ní v nejbližších pár minutách stane.

Neznala tu loď, proto se ochotně zapojila do přípravy na palbu. Pomáhala by potopit jakoukoliv loď krom Perly, která stále plula do Zátoky vraků.

Doběhla k jednomu z opuštěných děl. Někdo už u něj byl před ní, protože dělo bylo připravené k palbě, stačilo už pouze zapálit doutnák a potom dělo znovu dobít a opět pálit a tak stále dokola, dokud nebude obchodní loď vedle nich na dně moře.

Tahle děla byla zvláštní, poněvadž byla plná ornamentů a jeho ústí vypadalo jako obličej a otevřenými ústy. Když Holanďan potápěl jejich loď, která Viktorii zachránila, všimla si, že dokonce mají trojitá děla. To byla velice užitečná a nebezpečná hračička.

Viktorie vzala dlouhou tyč, na jejímž konci doutnal tlustý knot a vyčkávala.

Loď s bílými plachtami se blížila a už byla téměř u nich, když se lodí rozlehl natěšený rozkaz proložený holandským přízvukem. ,,Palte!"

Pirátka okamžitě přiložila knot k doutnáku děla a stoupla si vedle lodní zbraně, aby ji zpětný ráz děla nezlámal nohy. Vzduchem začaly létat dělové koule a tříštily dřevo a zabíjely lidi, kterých na lodi bylo plno. Neváhala a dělo nabila znovu a opět pálila.

Další salva smrti se hrnula k lodi, která teď připomínala obyčejný vrak. Třísky létaly až k jejím nohám, ale to jí nijak nebránilo v další palbě. Ani tahle loď se nestihla bránit a pouze čekala na svůj konec.

To, co dříve byla loď, ale nyní už jen hromada dřevěných sutin, z nichž stoupal dým, se pomalu potápělo pod hladinu moře a brzy už nebyl vidět ani poslední provázek černého kouře.

Jak tak pochopila, Davy Jones si nejspíš libuje v ničení lodí. S výjimkou těch, které zničit nesmí. Ale i ty by určitě rád potopil, pousmála se. Viktorii bylo jasné, že by Jones měl tyhle mrtvé převézt na druhou stranu - do své říše -, ale věděla, že on na tyhle povinnosti dlabe.

Posádka se začala rozcházet zpět na svá místa a na palubě zůstal pouze kormidelník a ona.

To byl důvod, proč se rozhodla jít zpět do podpalubí a počkat na noc. Netušila proč, ale byla si naprosto jistá, že v noci zvládne zjistit něco důležitého.

Stále jí ale pronásledovala obava, že Jones zjistí, kdo je a hlavně kdo jí poslal a proč. Pokud se tak stane, bude buď mrtvá nebo jako rukojmí a obojí vyjde nastejno, protože Jack ani Barbossa by za ní nic nevyměnili. To jsou mi ale vyhlídky, protočila oči otráveně.

Když padla tma a jediný zdroj světla byl měsíc na nebi, přes nějž přecházely temné mraky, cítila Viktorie šanci.

Vytratila se z temného podpalubí a šla na palubu. Bylo to mnohem jednodušší než na Endevour, poněvadž ti rybáci spali tak tvrdě, že by je nevzbudila ani rána z děla u hlavy.