Popravou to začalo.

6. Kapitola

Máme loď, skvěle, ale co dál? přemýšlela Viktorie, když zrovna na palubě Hai Peng* vládl klid a posádka měla ve své podstatě volno. Snad s výjimkou kormidelníka.

Jak se dostaneme do říše Davyho Jonese, když jsme to Sao Fengovi tak slibovali? ptala se jízlivě v duchu. To byla otázka, na níž byla dost složitá odpověď. Poněvadž jak to tak vypadalo, kapitán neměl plán.

Z myšlení jí vytrhla bolest, která se jí ozvala v noze. Ač se to zdálo nemožné, v tom spěchu na to úplně zapomněla. Snažili se dostat na palubu rychleji, než je vojáci postřílí, na to, že jí střelili vůbec nemyslela.  

Utrhla si kousek látky, omotala si ji kolem rány a utáhla. Bolestně sykla, když jí v tom momentu někdo chytl přímo za ránu. Byla to Tia Dalma.

,,To není hezká rána," řekla klidně a  jí stiskla ještě víc.Viktorii skoro vyhrkli slzy.

,,Pusť-tu-nohu!" přecedila přes zaťaté zuby, protože bolest se vystupňovala do astronomických výšin a jediné, co teď chtěla bylo utrhnout téhle čarodějnici hlavu. 

Tiin stisk konečně povolil, jako by tím snad zjistila něco, co pirátka už dávno nevěděla. Viktorie měla pocit, že může dýchat mnohem lépe. Mělo dojem, že jí ten stisk znemožnil dýchat podobně jako když jste pod vodou.

,,Jestli chceš, můžu ti na to něco dát," řekla a vytáhla něco z jedné z kapes, kterých ty její šaty skýtaly vskutku mnoho. Byla bych ochotná věřit, že mě to zabije, prolétlo jí hlavou, když si trochu šílenou ženskou prohlédla.

Na první pohled vypadala jako každá jiná tmavší ženská s dlouhými vlasy zcuchanými do dredů, v nichž měla vpletené spousty cetek, provázků a peříček. Kolem paží měla omotané zvláštní přívěsky, které trochu připomínaly suché liány rostlin. Ale jinak naprosto normální, ušklíbla se.

,,Pokud to mě to neotráví," odpověděla nakonec po chvilce váhání a Dalma jí do ruky vtiskla nějakou malou lahvičku. Viktorie si vzpomněla, že na tuhle ženštinu měla pár otázek, které odpovědi potřebovaly, ať by to stálo cokoliv.

,,Proč jsi vlastně oživila Barbossu?" To byla první otázka. Poněvadž by byla mnohem raději, kdyby to stvoření, které se bohužel řadí mezi lidi, zůstalo mrtvé.

,,Měli jsme dohodu," odpověděla tajemně a chtěla odejít, ale zelenooká žena ji ještě zastavila. ,,Jak jsi to poznala?" Nebylo třeba říkat nic víc.

Dalma se ušklíbla a ukázala tak své děsivé zuby. ,,Jen ten, kdo má oči a nepoužívá je, nepozná, jak moc si dokážete být podobní." Bez většího vysvětlení prostě odešla. No, to jsem se toho dozvěděla.

Viktorie se zadívala na lahvičku. Nebylo vidět, co v ní je a ani se nezdálo, že tam vůbec něco je. Otevřela ji a do obličeje ji udeřil hrozný puch připomínající pukavčí vejce. Ještě lepší, než jsem myslela, pousmála se. To docela odrazovalo od toho použít to. Zajímavá mast, ani nechci vědět, z čeho je.

Se vším sebezapřením tuhle patlanici nakonec použila. V prvním momentu myslela, že si do rány nasypala sůl, ale po chvilce vše přešlo a zdálo se, že se jí kulka sotva dotkla.

Plavba do neznáma pokračovala. Hai Peng po několika dnech dopluli do Ledového průsmyku.

Příhodnější jméno snad ani být nemohlo, pomyslela si Viktorie snad tisíckrát během toho, co průsmykem proplouvali. Drkotala zuby tak moc, až si myslela, že si překousne jazyk. Zima byla samozřejmě i ostatním.