Nenecháš mne padnout

1. Kolaps

Pozdě v noci, uprostřed zabláceného hřbitova, stáli Sam s Deanem bok po boku a sledovali poslední plameny olizující okraje hrobu sériového vraha, který pokračoval v zabíjení i poté, co už byl mrtev.

Když oheň pominul a jáma byla zasypána, Dean se na svého bratra zašklebil. „Šlo to dobře," poznamenal, jen co očistil lopatu. „Další zdařilé salt&burn."

Sam na něj pohlédl a musel se zasmát. Dean měl oblečení obalené blátem a to jen proto, že duch zabijáka přišel na svůj nový koníček a to házení Winchesterem starším po hřbitově.

„Hezký! Vypadáš, jako bys podstoupil bahenní koupel."

„Ve skutečnosti to bylo součástí plánu," Dean se na něj úkosem zadíval. Náhle se zhluboka nadechl a snažil se zahnat vlnu závratě, která se přes něj přehnala.

„Jo, Deane, tak to jistě bylo," Sam mu to s dalším smíchem odsouhlasil. Jeho tvář zvážněla, když se bratr vedle něj náhle zastavil a několikrát za sebou rychle zamrkal. „Deane? Jsi v poř...DEANE!" vyjekl, pustil vše z rukou, aby ho mohl chytit, když mu nohy daly sbohem. Zbrzdil to kácející se tělo a držíc jeho horní polovinu v náručí, pomalu ho doprovázel cestou k zemi. „Hej! Jsi v pořádku?"

Deanovy řasy se se zachvěním zvedly. „Co dělám tady dole?" zamračil se.

Sam si oddechl a zahnal myšlenku na to, jak je bratrovo tělo v jeho objetí lehké. „Omdlel si. A vyděsil si mě sakra k smrti! Jsi v pořádku?"

„Omdlel...?" byl zmatený. „To teda ne! Jen mě napadla malá opalovačka!"

„Jo, jasně. Je devět večer, Deane! Mimochodem - kdo si myslíš, že se opaluje na hřbitově uprostřed noci?"

„Upír?" pokrčil rameny. „Oooh, nebo Undertaker!"

Sam jen zavrtěl nad tou dětskou odpovědí hlavou a spolkl další poznámku ohledně slunění. „Nejsi zraněný?" Nečekal na nic a přejel mu zkoumavě prsty po těle. Zamračil se, když ucítil Deanova vystupující žebra a to i přes vrstvu oblečení.

„Přestaň mě osahávat, perverzáku!" bratr mu smetl ruku a pokusil se zvednout.

„Kdy jsi naposledy jedl?"

Dean si začal přerovnávat navrstvené oblečení a přitom se snažil ignorovat hlodavou bolest v žaludku, která se několik posledních týdnů zhoršovala.

„Nepamatuju si přesný čas, páč jsem si ho nezapsal."

Sam ho chytil za ruku. „Deane, teď vážně! Tvoje žebra se dají lehce spočítat, takže od tebe požaduju upřímnou odpověď."

„OK, mama! Měl jsem snídani. Byls u toho! A teď mě nech bejt!" odstrčil ho a pomalu se zvedl.

Sam zavzpomínal na dnešní ráno. „Třikrát sis kousnul do sendviče a pak si letěl do koupelny se oblíknout."

Dean se sklonil pro tašku. Jen on věděl pravý důvod, proč tak rychle zmizel do patra.

„Dobrý postřeh, inspektore Gadgete! A teď hni zadkem, potřebuju sprchu!"

Sam sebral baterku a lopaty a mlčky ho následoval k autu. Nepřestával však po bratrovi střílet ustaranými pohledy, snad poprvé si uvědomujíc, jak odlišně teď Deanova tvář vypadá.

Možná si dělám starosti kvůli ničemu, pomyslel si. Avšak jeho myšlenky nemohly zmírnit nastávající obavy.

Ukládali nářadí do Impaly, když se Dean z ničeho nic začal svlékat. Sundal si bundu s košilí, ale vrstvu triček si ponechal.

„Co to, sakra, děláš?"

„Právě jsem se rozhodl rozjet kariéru striptéra! K sakru! Co asi tak myslíš, že dělám?!" otevřel vak s oblečením, do kterého se převlékl. „Za žádnou cenu si nesednu do Bejby ve špinavejch hadrech. Včera jsem ji vyblýskal!"

Sam k němu natáhl ruku. „Dej mi klíče, řídím."

„Těžko. Ty šoférovat moje auto nebudeš. Jsem v pohodě," oblékl si džíny a utáhl pásek.

„Musím ti vážně připomínat, čímž jsme si prošli před pěti minutami? Nejsi ve stavu, abys řídil! Takže mi dej ty klíče!"

„Neomdlel jsem! A teď zalez do auta!"

„Dobře, fajn! A co když se rozhodneš pro 'opalovačku' během jízdy? Vážně budeš pořád za toho chytrého, až se někde rozmlátíme?"

„Dobře, fajn!" kopíroval ho popuzeně a klíče po něm hodil.

Sam se usmál, když ho sledoval demonstrativně oddupat ke dveřím pasažéra. Byl jak velké dítě v návalu vzteku.

Vklouzl na sedadlo řidiče a otočil se po Deanovi, který už měl svou krabici s kazetami položenou na kolenou.

„Předtím, než něco řekneš - tvojí nepatřičnou hudbu tu poslouchat nebudu! V tomhle autě se poslouchá pořádná muzika, aniž by záleželo na tom, jestli zrovna řídím nebo ne!" vybral pásku.

Spolu s nastartování motoru, začala řvát i Highway to hell.

„Domů, bitch!" Deanův hlas zařičel skrz tóny a oba dva vyrazili na zpáteční cestu k Bobbymu.

TBC