Nenecháš mne padnout

3. Opilost

Dean se vrací namol. Sam se s ním později snaží promluvit.

Sam čekal na Deana už přes dvě hodiny a začínal si dělat starosti.

„Možná bych se po něm měl jít podívat."

„Až bude připraven, vrátí se, Same," Bobby by to nikdy nepřiznal, ale obával se o něj úplně stejně.

„Jo, jenže..." ztichl, když zaslechl přijíždět auto. „Díky Bohu!" úlevou zavřel oči a klesl na dřevěnou stoličku.

Vteřinu na to se s hlomozem otevřely dveře, až práskly o zeď a Dean vešel. „Hej, Sammy!" obdařil ho širokým úsměvem.

„Jsi v pořádku?" zeptal se, překvapen náhlou změnou jeho nálady.

Dean na moment přimhouřil oči, než se znovu usmál. „Nikdy mi nebylo líp, Sammy-boy."

Zkoumavě ho shlédl, aby pochopil důvod jeho veselého rozpoložení. „Tys pil?"

„A ty si kdo - moje matka?" Dean se dopotácel ke dřezu pro sklenici vody.

„V tomhle stavu si řídil? Vždyť se zabiješ!" stoupl si před něj s rukama v bok.

„Nebudu... jsem nejlepší ...můžu..." několikrát polkl, než Sama pozvracel.

„Tak tohle je nechutný!" chytil ho za paži, aby ho odvedl do obýváku. Dean se rozhodl jeho podporu jako vždy bojkotovat.

„Sundej ze mě...kruci! Já nepotřebuju...nepotřebuju vaši pomoc!" podařilo se mu od Sama odtrhnout, avšak naklonil se moc doleva, ztratil rovnováhu a skončil na zemi.

„Wow! Jak jsem se sem dostal! Hmmm, ten koberec je ale nadejchanej."

Sam protočil oči, když se Dean mazlivě ke koberci přitulil.

„Vstávej," chytil ho za loket a vytáhl na gauč. Bratr na něj líně zamrkal.

„Ou, tvoje vlasy, Sammy...jsou...dlouhý, " chtěl mu do nich sáhnout, ale Sam ucukl. „Aww, ty netykavko!"

Raději se zvedl. „Za minutu jsem zpátky."

Odcházel a i přes svou nevoli se musel usmát, když za sebou slyšel bratrův hlas.

„Ooh, dívej na mou ruku! SAME! Dívej na mou ruku! Wow!" šeptal v úžasu.

Po chvíli a v čistém oblečení se k němu vrátil, jen aby našel Deana totálně tuhého. Předtím, než odešel za Bobbym do kuchyně, ho pro svůj klid ještě zkontroloval.

„Jak je mu?" zajímal se, když se vedle něj Sam posadil.

„Je out," přejel si po rozcuchaných vlasech. „Já jen...nevím, co mám dělat. Nejí a opíjí se. Nic z toho se mu nepodobá."

„Máš pravdu. Vídávám ho pít jen ve chvílích, kdy ho něco trápí."

„Na pár minut si u něj sednu," Sam vstal a zamířil do obýváku. Zastavil se mezi dveřmi, pozorujíc spícího Deana, než popadl plastový koš a svou černou mikinu a dřepl si před pohovku.

„Ahoj, brácho," přehodil přes něj bundu, aby ho udržel v teple a prohrábl mu tmavě blonďaté vlasy. „Sice nevím, co se děje, ale jsem tu, abych ti s tím pomohl," promlouval k němu a musel se usmát, když se Dean zavrtěl a zabořil mu nos do dlaně.

* * *

Tu noc

* * *

Sam se vzbudil po třech hodinách spánku. Ihned rozsvítil lampu a podíval se směrem k bratrově posteli. Byla prázdná.

„Deane?" polohlasně ho zavolal, než vylezl zpod vyhřáté deky, aby se po svém tvrdohlavém bratrovi podíval.

Prohledal celý dům, až ho ve finále našel v potemnělé kuchyni.

„Deane, jsi v pořádku?" naklonil se k němu. „Deane?" sáhl po něm, když neodpovídal.

Bratr po tom nečekaném kontaktu nadskočil, oči rozšířené úlekem.

„Same?" odkašlal si a snažil se vrátit do normálu. „Co tu děláš?"

„To samý se chci zeptat já tebe. Máš hlad?"

„Ne. Jen jsem nemohl spát," zíral na své ruce.

„Chceš si o tom promluvit?"

„Není o čem. Jsem v cajku," Dean lhal a přitom si tlačil dlaní na žaludek, protože ta hlodavá bolest se znovu vrátila.

„Nejsi v cajku, Deane!" odporoval mu, když zahlédl jeho bolestivou grimasu. „Něco je tu špatně. A pokud o tom budeš chtít mluvit, pořád jsem tady...to víš, ne?" sledoval Deanův výraz, když stáhl svou levou ruku zpod stolu, aby ji položil jakoby nic vedle své pravé. „Neříkej, že jsi v pořádku, když vidím, že to není pravda. Je to..." Sam zmlkl, aby si promnul oči a zastavil tak deroucí se slzy. „Dělám si o tebe starosti. A Bobby taky."

Dean tiše seděl a dál se díval na své propletené prsty.

„Nebudeme tě nutit do mluvení, pokud ty se k tomu nerozhodneš jako první, okay? Kdykoli to však bude, i kdybych zrovna spal, vzbudíš mě, ano?"

Dean k němu konečně zvedl hlavu. „Já..." Odmlčel se. „Jdu si lehnout."

Sam se snažil skrýt své zklamání. „Dobře." Vstal a připojil se k němu. „Ale pamatuj si, co jsem ti řekl."

Když mlčky stoupali po schodech do patra, vzal bratra kolem ramen. Zahřálo ho u srdce, protože Dean pro tentokrát jeho pomocné gesto neodmítl.

V pokoji si zalezli do svých postelí.

„Same?"

„Jo?"

Na dlouhou dobu bylo ticho.

„Díky," zachraptěl a otočil se k němu bokem.

„Není zač, Deane."

TBC