Nenecháš mne padnout

13. Auta

Dean pomáhá Bobbymu v garáži.

„Co že chceš?" zeptal se Sam v šoku pět dní po Deanově psychickém kolapsu v koupelně.

„Chci jít na lov! Si snad hluchej?"

„T-ty... ses zbláznil! Neexistuje nic, co by mě donutilo to udělat. Musím ti snad připomínat, co se stalo na tom posledním? Omdlel si!"

Dean protočil oči. „Jenže už jsem v pohodě. Já se fakt potřebuju vrátit zpátky do businessu. Nesnáším, když tu takhle trčím! Nudím se!"

„No, tak to je smůla, protože ty nepůjdeš nikam, dokud ti nebude líp. A je mi jedno jak dlouho to bude trvat a klidně tě k sobě připoutám, když budu muset."

„Okeyyyy... Tohle vůbec nezavání gay hrátkama. A co mám teda jako dělat?"

„Měl bys odpočívat, jak říkal doktor. A jestli tě uslyším pronášet další slova příliš blízké 'lovu' nebo lovení', praštím tě."

Bobby seděl u kuchyňského stolu a poslouchal je.

"Sam má pravdu, Deane. Ve tvém stavu je to příliš nebezpečné. Takže pokud JÁ tě uslyším mluvit o lovu, vytáhnu ven brokovnici."

Starší Winchester si uraženě sedl na židli. „Tak fajn! Vy bláznivý kvočny!"

„Máme o tebe jen strach, víš? Pořád si nemocný. Nemluvě o tom, že si hubený jak hrábě. Jediný místo, kam ve svém stavu půjdeš, je dům a možná zahrada."

„Páni! Později se z toho pokusím být nadšený!" odfrkl si sarkasticky. Opřel si loket o stůl a podložil si bradu dlaní. Tragicky zavzdychal. „Ach můj Bože, umřu nudou."

Sam s Bobbym se na sebe podívali. „Přestaň být tak dramatickej. Jestli Sam svolí, můžeš se mnou na chvíli do garáže."

„Whoohoo! Garáž! Během minuty exploduju nadšením!" pohlédl se z okna, než se lehce usmál. „A budu moct pomáhat s autama?" zeptal se s výrazem dychtivého dítěte.

„To záleží na tom, jestli si byl hodnej."

„Grr, přeci už nejsem malej." Pak se zahleděl na Sama a zatřepotal řasami. „Tak dobrá, mami. Můžu jít ven a hrát si s těma báječnejma autama?"

Sam se zasmál. „Jen, když mi slíbíš, že se nebudeš přepínat a pokud pocítíš únavu, vrátíš se."

„Ach můj Bože. Je těžký si vybrat, kdo z vás je horší - jestli ty nebo Bobby."

„Deane, nepůjdeš nikam, dokud mi neslíbíš, že to nebudeš přehánět!"

„Nebude, Same. Já na to dohlídnu," Bobby na něj mrkl, když viděl, jak Dean zůstal na oba dva nevěřícně zírat.

„Vy dva mě přivedete k šílenství. Dobře, budu se šetřit. Tak - už můžu jít?"

Bobby přikývl a vstal. „Sejdeme se venku. Je tam docela zima a větrno, takže se hodně nabal, protože tě nemíním honit po pozemku, až tě sebere vítr a ty začneš poletovat nad zahradou," udělil mu poslední radu před odchodem do garáže.

„Oh, díky. To je od tebe vřelé," Dean hledal svou bundu.

Sam mu podal svou mikinu. „Tady, tohle tě udrží v teple... a doufejme, že to postačí i k tomu, aby tě nic neodneslo."

Dean mu jí vytrhl a rychle se do ní nasoukal.

„Bude ti dost teplo?" snažil se mu jí upravit.