Nenecháš mne padnout

8. Hrdina

Sam & Bobby se snaží k Deanovi promluvit.

Druhý den ráno seděl Sam na židli vedle postele a pozoroval svého spícího bratra.

„Hej, Same. Přinesl jsem ti sendvič," Bobby vstoupil do místnosti se snídaní. „A neříkej, že nemáš hlad nebo ti ho omlátím o hlavu!"

Sam protočil oči a radši si ho vzal.

„Myslíš, že se k Deanovi dokážeme dostat?"

„Doufám, že jo. Nesnáším vidět ho takhle."

„Já vím. Já taky. On přeci má být ten silný." Sam mumlal, nespouštěje z něj oči. „Ale teď je to na mě, abych se o něj postaral. A je mi jedno, co on chce! Já ho umřít nenechám!"

„JÁ NENECHÁM znamená MY NENECHÁME?! Jestli se k němu někdo dokáže dostat, tak jeho rodina. I my umíme být stejně tak tvrdohlavý jako je on!"

„Jop. Musíme mu ukázat, jak moc ho máme rádi a že stojí za záchranu."

Deanova víčka se zachvěly a Sam se k němu naklonil. „Jsi vzhůru, brácho?"

Pomalu otevřel oči a obrátil se k bratrovi a svému druhému otci. „Ne, ještě spím," zašeptal s malým úsměvem.

„Vidíš, říkal jsem ti, že mluvíš ze spaní," oplatil mu Sam legrácku i úsměv. „Jak se cítíš? Máš bolesti nebo tak? A prosím, nelži mi!"

„Je mi fajn a chci jít domů. Kdy budu moct?"

Sam s Bobbym protočili oči.

„Nepůjdeš nikam, dokud to nepovolí doktor! A pokud tě napadne zdrhnout, klidně tě k tý posteli přivážu!"

„Uhm, nevěděl jsem, že jsi až tak výstřední, starý brachu," Dean na něj zamrkal.

„Nesnaž se to zlehčovat! Já a tvůj bratr tu šílíme starostí!"

„Proč? Není třeba, jsem v pohodě. Jen moc dobře víte, jak nesnáším nemocnice - to proto tu nechci bejt," brblal.

„Je mi to líto, Deane. Ale potřebuješ pomoc. Nemůžeme si tu jen tak sednout a dívat se, jak umíráš. Myslíš si, že tohle by táta chtěl? Myslíš si, že pro tohle za tebe dal život? Pro to, aby ty ses jen tak vzdal svého?"

„Drž hubu, Same! Prostě sklapni!"

„Proč?! Máme tě rádi, Deane a nechceme se jen tak koukat co sám sobě děláš!"

„Fajn! Tak to abyste šli někam jinam! Proč mě, sakra, nenecháte umřít v klidu?!" otočil se k nim zády.

Samovy oči se zalily slzami, zatímco Bobbymu došla trpělivost.

„A teď mě poslouchej, kluku," sedl si k němu na postel, chytil ho za rameno a opatrně otočil k sobě. „Tohle už nikdy neříkej! Slyšíš?"

„Pusť!" Dean se od něj snažil dostat.

„Ne. Ty tu teď budeš ležet a poslouchat. Nenechám tě umřít. Jsi ta mě nejbližší osoba, kterou můžu nazývat synem." Bobby se snažil udržet emoce na uzdě, přesto se mu oči plnily slzami.

„Od chvíle, kdy jsem se s tebou setkal poprvý, a to i přes to, žes byl občas jak osina v zadku, jsem si tě zamiloval. Sam měl někoho, kdo se o něj vždycky postaral. Dohlížel si dokonce i na svého otce. Ale nezbyl nikdo, kdo by se zajímal o tebe. Tuhle zodpovědnost jsem si vzal už od začátku za svou a nemíním se jí vzdát. Tak, jako se nikdy nevzdám tebe!"

Sam přikývl a přisunul si židli blíž k posteli. „Má pravdu, Deane. Prosím... pokud nechceš bojovat pro sebe, bojuj pro svou rodinu. To je jedna z věcí, která ti jde nejlíp."

Deanovy po tváři sklouzla slza. Zavrtěl hlavou a konečně přestal být umíněně odmítavý. „Já...jsem...dobrý jen v tom, nechat ostatní okolo sebe umírat."

„To není pravda! Jsi skvělej brácha... ten nejlepší! Pomáháš a chráníš ty, kteří to potřebují. Rozesmáváš lidi tím svým divným smyslem pro humor. Držíš tuhle rodinu pohromadě a příčetnou. Jsi znamenitej lovec. A... a budeme tu celou noc, jestli na tobě mám vyjmenovat všechny ty super věci. Jsi prostě nejlepší ve všem. Jsi úžasnej. Jsi můj nejlepší přítel... a můj hrdina, Deane."

Při poslední větě se mu rozzářily oči. „Jsem jako Batman?"

„Phe! To Batman si přeje být jako ty. Klidně vezmi všechny superhrdiny, dej je dohromady a vsadím se, že i tak by si jim dokázal všem nakopat zadky a přitom mít jednu ruku uvázanou za zády."

Dean se podíval na Bobbyho, pak zpátky na Sama, oči navrh hlavy. „Ty... Ne...já nejsem..."

„Jsem tak hrdý, že jsi můj bratr, Deane. Nemyslím si, že bych to bez tebe dál zvládal," Sam si pokusil setřít slzy, ale další se valily.

„Mám tě rád a moc mi na tobě záleží. Prosím... prosím, neumři mi," chytil ho za ruku. „Prosím, Deane."

Bobby sledoval, jak se v Deanově tváři střídají emoce. Pokud se k němu vůbec mohl někdo dostat, byl to právě Sam.

„M-myslíš to vážně?"

„A co?"

„Hrdina? Úžasnej?"

Sam se usmál a stiskl mu ruku. „Za každým svým slovem si stojím. Jsi pro mě idolem od doby, co mi byly čtyři, zkoušel jsem a chtěl být jako ty. Jenže pak jsem si uvědomil, že takhle cool už prostě nikdo být nemůže. A pokud se mrkneš do slovníku tak u významu „úžasný" najdeš fotku Deana Winchestera."

Chvíli přemýšlel o všem, co mu Sam řekl a poté se, po tolika měsících, rozesmál. „Jsem úžasnej!"

Sam s Bobbym ho následovali. „Jasně, že si. A taky si idiot - NÁŠ idiot!" starší z mužů mu pročísl vlasy.

„Takže... takže si od nás necháš pomoc? Budeš se snažit jíst?" Sam zněl pln naděje. „Upustíš od pokusu zabít se?"

Deanův úsměv poklesl. „Já...já..."

„Budeme při každým tvým kroku na cestě k uzdravení. Potřebujeme tě. Nech nás pomáhat."

Dean se zhluboka nadechl a váhavě přikývl. „O-key. Já to... zkusím."

„To je můj kluk!" Bobby všechny překvapil, když Deana vytáhl do sedu, aby ho mohl obejmout.

„Ehm... Bobby? Nějak tu nemůžu dejchat." Podíval se na bratra, bradu opřenou o mužovo rameno. „Same...pomoc."

Jenže ten nepomohl; jen se připojil k těm dvěma a dokončil to rodinné objetí.

Dean se snažil osvobodit, jenže byl mezi nimi uvězněn. „Ehmm... chlapi? Chick-flick moment! No tak, Samantho a Roberto, už mě pusťte."

Po chvíli to vzdal a jen se o ně odevzdaně opřel.

„Mám tě rád, Deane," šeptal mu Sam. „Máme tě rádi."

Zavřel oči a usmíval se. Pokud by měl někdo odvahu se na tento moment v jeho životě zeptat, praštil by ho.

Ale poprvé po dlouhé době se cítil v bezpečí a chráněn...

Cítil se...potřebný.

TBC