Nenecháš mne padnout

29. Kupředu

Dean se snaží posunout kupředu.

Deset dní poté, co opustil nemocnici, se Dean zcela zotavil ze zápalu plic a zvládal den po dni tak, jak přicházely. Některé z nich byly těžké, ale některé byly lepší než ty ostatní. Každý přinesl své vlastní problémy, ale jedna věc byla jasná – Dean to nemínil vzdát.

Během několika posledních dnů mluvil také hodně s Bobbym a ti dva měli za sebou spousty projížděk, které mu pomáhaly s jeho nočními můrami. Obojí fungovalo víc, než by si kdy Dean pomyslel.

Rovněž se mu podařilo nabrat i to ztracené půlkilo, o které přišel pobytem v nemocnici, takže byl nyní na 49.4 kilogramech. Stále mu zbývalo ujít kus cesty k úplnému zotavení a zdravé váze, ale aspoň se ubíral tím správným směrem.

Zrovna byl venku na dvoře s kbelíkem plným vody a saponátu a myl své auto. Namočil houbu a zamilovaně se usmál, když jí přejížděl po ladných liniích střechy.

Pohlédl na svůj odraz, který se zrcadlil na lesklém povrchu vozu a jeho úsměv pohasl. Rychle odvrátil zrak od zírající tváře a věnoval plnou pozornost své Impale.

Náhle měl pocit, jakoby se mu měla zatočit hlava, proto odhodil houbu zpět do kýble, obrátil se k autu zády a pomalu sjel po jeho boku, dokud neseděl na zemi a neopíral se o zadní dveře. Několikrát se zhluboka nadýchla a vydýchl, zavřel oči a snažil se zbavit závrati.

„Jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně Sam, který vyšel ven se sklenicí vody.

„Jo. Prostě jsem si chtěl jen odpočinout, to je všechno."

„Jsi si jistej? Tady, přinesl jsem ti něco k pití," Sam si sedl vedle něj a podal mu skleničku.

„Díky." Dean se napil a opřel hlavu zpátky o auto.

„Potřebuješ pomoc?"

„Od tebe? Nenáviděl jsi mytí auta, když jsme byli děti."

„Jo, ale už nejsem malej. Můžu ti pomoc, pokud bys chtěl."

Dean se nad tím zamyslel a pokrčil rameny. „Můžeš, pokud se ti chce. Už mám stejně po pauze," pomalu se zvedl, popadl houbu a pokračoval s mytím střechy.

Sam si vzal druhou, přešel na opačnou stranu a začal odtamtud. Usmál se na bratra přes kapotu vozu a Dean mu to oplatil a pak oba pokračovali v tichosti, dokud Sam neprohlásil, že si musí odskočit.

Dean se stále zabýval Impalou, když se Sam potichu vrátil se zahradní hadicí v ruce a bez varování ho zasáhl proudem vody do zad.

Dean nadskočil, jeho košile a džíny byly v momentě promočené a lepily se mu k tělu jako druhá kůže. Během další sekundy se otočil, v bleskurychlém reflexu zvedl kýbl se saponátovou vodou a vylil ho Samovi na hlavu.

Dvůr byl plný smíchu, když oba Winchesteři začali vodní válku. Dean popadl nasáklé houby a mrštil s nimi po Samovi. Jeden z objektů našel cíl přímo na jeho tváři, kde zůstal na chvíli viset, než podlehl gravitaci a zanechal po sobě zubící se a nadávající obličej.

„Ty pitomče," Sam se smál a odhodil hadici.

I Dean se chechtal, když ji zvedal, aby se pomstil. „Odplata, Sammy-boy."

„DEEEAAANNNEEE!"

„Budeš ječet nebo bojovat, kloučku?"

Ten šťastný výraz na Deanově tváři zahřál Sama u srdce a vykouzlil velký úsměv na jeho vlastních rtech. „Ou, budu bojovat," posbíral houby, metal je po bratrovi mezitím co se snažil vyhnout proudu vody.