Nenecháš mne padnout

20. Narozeniny, část 1 - dárky

Rodina slaví Deanovy narozeniny, část 1.

To narozeninové ráno, Dean sešel po schodech a při vstupu do obýváku ztuhl. Všude byly modré balónky a velký plakát hlásal Všechno nejlepší. Avšak ani stopa po jeho rodině.

„Sammy? Bobby?" našel je až v kuchyni, kde oba dva stáli s úsměvy jak šílenci a klobouky na hlavách. „Co to-" spadla mu v šoku brada. „Émmm... Cristo?" zeptal se nejistě, čímž je rozesmál.

„My nejsme posedlí, idiote," smál se Sam láskyplně.

„Aha. Ale jinak je vám fajn?"

„Jasně. Proč by nemělo být?"

„Jen přemýšlím, jestli jste se oba dva zbláznili anebo něco pili."

Sam odsunul jednu ze židlí a Deana na ní posadil. Bobby vyndal něco zpod stolu a položil to před něj.

„Co je..." Dean vydechl, když viděl, že je to dort ve tvaru auta s jedinou svíčkou uprostřed.

„HEZKÉ NAROZENINY..."

Dean tam seděl, oči doširoka otevřené, když mu jeho rodina zpívala. Bylo to už tak dávno, co něco takového slavil a teď z toho byl ohromen.

„... Všechno nejlepší k narozeninám, všechno nejlepší k narozeninám DEA-NE!" Sam se k němu nahnul. „Tak a teď si něco přej a sfoukni svíčku."

Dean se otřepal ze šoku a naklonil se dopředu, aby tak učinil. „Nemuseli jste to dělat," řekl tiše. Bobby vzal nůž a z dortu mu ukrojil malý kousek.

„Ale ano. Dnes jsou narozeniny mýho velkýho bráchy," Sam se na něj usmál a sledoval ho, jak civí na svou porci dortu. „Budeš to jíst nebo je to nějaká soutěž v zírání?"

„Nedělali jsme to pro to, abys na to takhle vejral," Bobby nakrájel další kousky pro sebe a Sama.

„To jste dělali vy? Vy dva?"

„Jo. Mysleli jsme, že by bylo prima mít něco domácího místo kupovanýho," Bobby se díval na Deana s ustaraným výrazem. Starší Winchester stále ten kus dortu sledoval, nervózně si kousajíc spodní ret.

„Nemusíš ho sníst celý, jen si zkus kousnout," navrhl mu Sam, zatímco porcoval svůj vlastní podíl. „Pokud si nedáš, budeme brečet. Strávili jsme pečením hodiny."

Dean si povzdechl a zvedl vidličku. „Fajn, vy blázni," nabral na ní porci velikosti hrášku. Strčil ji do úst, žvýkal hodně pomalu. „Hmm, není to špatný. Nezabije mě to nebo něco podobnýho, že ne?"

„Hele," Sam ho mírně šťouchl do ramene. „Nejsme zase tak špatní kuchaři... stačí následovat recept. JEJDA! JEJ!" náhle začal vzrušeně tleskat. „DÁRKY!"

Dean polkl, odložil příbor a sledoval ho, jak běží z kuchyně. Nadzvedl obočí. „Jsi si jistej, že není posedlej?"

Bobby se zasmál. „Není, jen je čas na dárky," pomohl mu vstát a položil jednu roku kolem Deanových ramen.

„Dostanu i dárky?" vešli spolu do obývacího pokoje.

„Samozřejmě, že jo. Sedni si, podívám se, jestli Sam nepotřebuje s něčím helpnout," zamířil za ním do patra.

Ponechán o samotě, Dean se rozhlédl po vyzdobené místnosti, jeho zelené oči se zdály v té vyhublé tváři obrovské. I přesto, že se Sam zmínil o oslavě před pár dny, myslel si, že si dají pivko nebo dvě. Neuvažoval nad skutečnou párty.

Překvapeně sebou trhl, když se mu před obličejem zatřepalo narozeninové blahopřání, kterého málem šťouchlo do oka. „Díky," tiše poděkoval a převzal si ho, mezitím co dárky byly umístěny na stůl.