Nenecháš mne padnout

27. Zápal plic

Dean je zpět na místě, kde už nikdy být nechtěl, ale Bobby se Samem jsou tu pro něj.

Poté, co se doktoři a sestry ujali Deana, Sam a Bobby byli posláni do čekárny, kde vyčkávali příchodu ošetřujícího lékaře.

To bylo před 3 hodinami a oni stále neměli žádné zprávy. Bobby v tuhle chvíli seděl v koutě a pozoroval Sama vyšlapávat do koberce díru tím, jak neustále přecházel po místnosti.

„Co jim, sakra, trvá tak dlouho?" zeptal se počtvrté za poslední hodinu.

„Nevím, nejsem doktor. Nechceš si sednout, než tě přivážu do jednoho z těch křesel?"

„Nemůžu. Musím vědět, jestli je můj bratr v pořádku. Co když... co když..." Samův hlas se vytratil, aniž by dokončil větu.

„Same," Bobby si povzdechl, zvedl se, stoupl si před něj a ruce mu položil na ramena, aby tak zastavil jeho zoufalé pochodování. „Poslouchej mě... Dean bude v pořádku. Doktor s námi promluví, až k tomu bude čas."

„Ale, co když... On měl záchvat, Bobby. Už tak je vážně nemocný a tohle... Co když tohle to ještě zhorší a on..."

Bobby ho tuhle myšlenku nenechal dokončit tím, že ho popadl do náručí. „Dean bude v pořádku, Same. Je to nejtvrdohlavější člověk, kterého znám, tak jednoduše to nevzdá," mluvil k němu a snažil se zamaskovat svůj strach, který ve skutečnosti cítil. Bobby si nemyslel, že by kdy zapomněl na pocit, který měl, když svíral nekontrolovatelně třesoucího se Deana v objetí. Tohle si bude pamatovat až do své smrti.

Sam se držel osoby, která mu byla bližší než jeho otec, když se za ním objevil doktor Morgan a odkašlal si, až oba muži nadskočili.

„Jak je mu? Je vzhůru? Můžu ho vidět?"

„Pořád je v bezvědomí, ale podařilo se nám zastavit ten záchvat. Právě teď je stabilní a na kyslíku, abychom podpořili jeho dýchání, protože s tím má sám o sobě problémy."

„Co mu je?"

„Těžký zápal plic."

Sama to vyděsilo. „Ale dostane se z toho, že jo?"

„Dostává nitrožilně antibiotika a další kanylu s tekutinou jsme zavedli do jeho druhé ruky, abychom ho zavodnili. Držíme ho na medikamentech, které by mu měly pomoc s horečkou. Má teď 40,6 a dostává další léky proti bolesti, protože se zdá, že jimi trpí, i když je v bezvědomí. Je ve velmi špatné kondici a jen čas ukáže. Přesto, že je to silný mladý muž, čeká ho těžký boj."

„Jak se mohl dostat za tak krátkou dobu do tak špatného stavu? Byl sice nemocný posledních pár dní, ale byla to jen rýma... on... nebylo mu zle až do dneška a během dne se to hodně zhoršilo."

„Myslím, že to mohlo začít jako obyčejná rýma nebo chřipka a vzhledem k jeho oslabenému zdraví to vzalo tak rychlý spád. Budeme si ho tu muset nechat několik dní na pozorování a léčbu."

„Vsadím se, že se mu to nebude líbit," zamumlal si Sam sám pro sebe, než se otočil zpět k doktorovi. „Už jste mu to řekl?"

„Ne. Jak jsem zmínil, ještě se nevzbudil. A pak... myslel jsem, že sdělení téhle dobré zprávy nechám na vás," doktor Morgan se při tom mírně usmíval.

Sam si nemohl pomoci, aby mu malým úsměvem neoplatil, i když mu o vteřinu později klesl. „Můžeme ho vidět?"

„Samozřejmě. Pojďte za mnou," odváděl je z místnosti za Deanem. „Je teď připojen k mnoha přístrojům, ale jsou tu kvůli tomu, aby mu pomohly a tak si s nimi nemusíte dělat starosti."