Nenecháš mne padnout

26. Zhoršení

Deanovo nachlazení se zvrtne do něčeho mnohem horšího.

O dva dny později bylo Deanovi mnohem hůř, dávno už se necítil tak mizerně. Určitě tu již nešlo jen o obyčejné nachlazení. Ležel na gauči, zabalen v dostatečných vrstvách oblečení a pokrývek, Sam seděl po jeho boku.

Bobby přepínal programy a Dean ho požádal, aby přestal, když narazil na známý film, který však neviděl už několik let. „Tenhle tam nech."

„Hřbitov zvířátek?" Sam s Bobbym se na sebe podívali se zvednutým obočím. „Myslíš to vážně?"

„M-mám snad na hlavě k-klaunskou čepici?"

„Ne."

„Tak to v-vážně m-myslím," Dean se zavrtěl ve snaze lehnout si pohodlněji. Trhl sebou, když mu spalující bolest projela hrudí po každém vydechnutí, mnul si prsa v nesmyslné snaze zmírnit ten svírající pocit a tím předejít kašli, který se během posledních dní zhoršil.

Chtěl požádat Sama, aby mu podal sklenici vody, ale místo toho z něj vyšlo jen vlhce trhavé zakašlání. Prudce se předklonil, když se jeho tělo začalo třást v agónii a on bojoval o každý nádech.

Sam okamžitě vyskočil a začal mu třít záda v uklidňujících kruzích. „Budeš v pořádku," chlácholil ho, avšak neubránil se grimasám, když slyšel zvuky, které z jeho bratra vycházely. „Postaráme se o tebe," přidržel mu před pusou chumáč kapesníků, aby si do nich Dean mohl ulevit.

Po nějaké době, kdy ho kašel konečně opustil, Dean zůstal ležet na boku, s jednou rukou kolem svých žeber a tváří zabořenou do ohbí té druhé. Po nabytí jistoty, že své plíce nevyplivne spolu s tím žluto-zeleným svinstvem, pomalu zvedl hlavu a podíval se na ustaraného Sama a Bobbyho.

„Jsi v pořádku?"

„J-jo," zašeptal, zavřel oči, na tváři bolestivý úšklebek. Poté, co udělal několik hlubokých nádechů a dostal sebe samého pod kontrolu, se s pomocí Sama opřel zpět do polštářů. „Můžeš to tam vrátit zpátky?"

„Co? Hřbitov zvířátek? Jsi si jistý, že je to dobrý nápad? Myslím se vším tím... Asi to není nejlepší čas, dívat se na něco takového. A..." odmlčel se, když zjistil, jak na něj Dean zírá.

„Budu v pohodě. Tenhle film jsem viděl stokrát předtím... a nikdy mě neděsil."

„Jo, ale táta taky nikdy předtím nebyl mrtvej," odsekl mu Sam a okamžitě zalitoval, když Dean protáhl obličej. „Omlouvám se."

„To je jedno. Dej to zpátky."

***

Sledovali film a spolu s tím i Deana, ale ten tvrdohlavý Winchester si stále trval na tom, že je v pořádku.

Ze začátku byl v pohodě, avšak během jednoho konkrétního rozhovoru mezi Louisem Creedem a Judem Crandallem se jim zdálo, že Dean začal na obrazovku zírat s nepřítomným výrazem ve tváři.

„Někdy je lepší být mrtvý."

Dean v průběhu těchto pronášených slov tupě civěl a jeho mysl se vrátila o několik měsíců zpět. Ani si nevšiml slzy, která mu sklouzla po kamenné tváři, zatímco se mu v hlavě opakovaly slova tolik podobná.

„Co je mrtvý by mrtvý mělo zůstat. Zemřel jsem a tak to mělo setrvat."

Dean sebou lehce trhl a pokračoval ve sledování televize, ale místo dvou mužů sedících u stolu viděl sebe a Sama a pak i jejich otce posednutého démonem, slyšel navzájem se překrývající hlasy, kterými mluvil o svém bezcenném životě.