Nenecháš mne padnout

15. Not OK

Sam se snaží přesvědčit Deana, že to není jeho chyba.

„Prosím, otevři ty dveře," žadonil Sam a snad po osmé zabouchal na kabinku.

Dean zavřel oči. „Sorry, Sammy," opakoval hlasem plným slz.

„Všechno bude dobrý. Jen mi, prosím, otevři."

„J-já nemůžu."

Sam si sedl na podlahu a zády se opřel o dveře. „Mám o tebe opravdu strach. Pusť mne dovnitř."

Dean popotáhl a utřel si nos do rukávu bratrovy mikiny. „T-ty... budeš mne nenávidět."

„Nikdy bych tě nemohl nenávidět. A proč taky?"

„Nemohl jsem... Same, omlouvám se," vykřikl a skryl obličej do dlaní.

„Deane. Přestaň se omlouvat. Prosím, otevři ty dveře, abych viděl, že jsi v pořádku."

„Jenže já nejsem v pořádku, Sammy," přiznal Dean tiše. Ztratil veškerou vůli být nadále silný.

Samovy oči se při tomhle tichém přiznání zaplnily slzami. „Já vím, Deane. A to je taky důvod, proč jsem tady... abych ti pomohl cítit se líp."

„Zklamal jsem tě... nedokázal jsem to."

„Ale dokázal - nabral jsi skoro půl kila. A to je přeci úžasný," Sam se snažil k Deanovi dostat, ale nebyl si jistý, že to tentokrát dokáže.

„Není."

„Jistě, že je. A zlepší se to, pokud budeš bojovat tak jako do teď. Bobby a já tu jsme stále pro tebe... slibuju."

„Je všechno v pořádku?" Bobby vstoupil do koupelny. Zatvářil se ustaraně, když viděl mladšího z bratrů sedět před kabinkou se slzami v očích. „Same?"

Otřel si je. „Nechce vyjít ven. Myslí si, že mě zklamal... protože mu bylo špatně."

„Tady je Bobby. Nás nikdy nezklameš, Deane! Takže hni tím svým kostnatým zadkem a vylez nebo si tam pro tebe dojdu a vytáhnu tě ven sám!"

„Bobby!" zasyčel Sam skrz zatnutý zuby.

Ten si ho však nevšímal a zabušil na zavřené dveře. „Deane!"

Dean ho ale neposlouchal. Zíral nepřítomně do stěny a broukal si pro sebe Metallicu.

Sam se zamračil a vstal. „Deane? Jsi tam v pořádku?" Žádná odpověď. „Deane! Jdu dovnitř!" varoval ho, než vykopl dveře. Musel o krok uskočit, když se odrazily a málem ho udeřily do obličeje.

„Deane?" ztuhl, jakmile spatřil bratra zaklíněného v tak malém prostoru mezi toaletou a stěnou, broukajícího a pohupujícího se sem a tam.

„Hej, slyšíš mě?" klekl si před něj a vzal mu obličej do dlaní. „Přestaň s tím a začni mě vnímat. Tímhle mě děsíš, kámo. Deane?!"

Pomalu zamrkal a otočil své uslzené oči k mladšímu bratrovi. „S'me?"

Sam se usmál a vydechl úlevou. „Jo, to jsem já."

„Proč?" šeptal zmateně a ztraceně.

„Co tím myslíš? Proč co?"

„Proč jsi tady?" ptal se ho slabým hlasem.

Sama mírně zabolelo, že se na to Dean vůbec může ptát. „Protože jsi můj bratr... protože mi na tobě záleží. Mám tě rád, pitomče."

„To bys neměl," zašeptal plačtivě. „Zklamal jsem tě."

„Ne a ne," Sam prudce zavrtěl hlavou. „Ty jsi mě nezklamal. Bylo ti jen zle... to se stává. Nechtěl si přeci, aby se to stalo. Nebo ano?"

Dean se zamračil a podíval se dolů na své ruce. „Nemůžu si vzpomenout... ale nepamatoval jsem si to ani předtím."

„Je mi jedno, jestli si zvracel náhodou nebo záměrně... nedonutí mě to tě nenávidět. Nic mě k tomu nedonutí." Sam by přísahal, že se mu při pohledu na zlomeného Deana tříštilo srdce. Jeho velký bratr se už ani nesnažil předstírat, že je v pořádku.

Bobby stál mezi dveřmi, sám slzy na krajíčku, když pozoroval Sama, jak se snaží přimět bratra k rozumu. „Má pravdu, Deane. Oba dva jste moji chlapci. Je mi fuk, že nejste mými pravými syny, mám vás oba rád, jako byste byli. A na tom se nikdy nic nezmění."

Sam přikývl a usmál se. „Vidíš? I kdyby sis tu nevolnost vyvolal sám, nemůžeš za to... jsi nemocný."

„Cože?" zeptal se zmateně.

„Dobře, řeknu to tak, aby ti to dávalo smysl. Důvodem, proč si zvracel je to, že se psychicky necítíš dobře. A to není tvoje vina. A není to ani tvoje chyba, slyšíš mě?"

„A-ale.."

Sam s ním jemně zatřásl. „Není. To. Tvoje. Vina," opakoval pomalu. „Řekni to."

Dean se zhluboka nadechl a zavrtěl hlavou. „J-já... nemůžu."

„Ale jistě že můžeš," Sam ho povzbudil úsměvem. „Můžeš to udělat. Vím, že to zvládneš. Není to tvoje chyba a my tě za ní nebudeme nenávidět."

Dean se mu podíval do očí, kde spatřil jen lásku a upřímnost. „Není... to..."

„Pokračuj."

„N-není... to..." Dean zavřel oči. „Není t-to moje... vina." Dokončil tiše.

Samův úsměv se rozšířil, rozpřáhl ruce. Objal ho pevně, avšak jemně. Nevinil bratra, že se takto chová. Jediného koho za to mohl osočit, byl on sám.

Jeden ze zákazníků vešel do umýváren a zamračil se, když viděl dva objímající se muže uprostřed kabinky. „Fuj. Pronajměte si pokoj, buzíci," tvářil se znechuceně.

Bobby se k němu obrátil se zatnutými pěstmi. „Chceš to zopakovat?"

„To je v pořádku, Bobby," uklidňoval ho Sam, držíc třesoucího se Deana ochranářsky po svém boku.

„Ne, že by to byla vaše věc, ale on je nemocný. A řekněte proti němu ještě jedno slovo a já seznámím vaši hlavu s mísou!"

Muž Deana chvíli zkoumal. „Podle mýho názoru, jste nemocný oba." Chtěl je obejít, ale byl zastaven Bobbym.

„Už jsi přemýšlel o posledním přání? Myslím, že je zřejmý, že tenhle hoch nemocný je. Ty..."

Dean ho přerušil tím, že mu položil svou tenkou ruku na rameno. „Nech to být," ozval se tichým hlasem. „Já za to nestojím." Odpojil se od Sama a vydal se vrávoravě ke dveřím, natahujíc si po cestě kapuci.

Sam se na chlápka zamračil a rozběhl se za bratrem. „Pojď, pojedeme domů," pomohl mu odejít z bistra, ignorujíc zkoumavé pohledy hostů. Cítil, jak se od něj Dean snaží odtáhnout, proto zesílil své sevření kolem bratrových kostnatých ramen. „Já tě tu nenechám," zašeptal tak, aby to slyšel jen on.

Dostal Deana na zadní sedadlo a posadil se vedle něj. Panikařil z toho, jak byl jeho bratr tichý. Zatímco se na něj díval, on se snažil pohřbít své tělo v Samově mikině.

Jestli se Sam předtím obával, tak teď se děsil. Doufal, že Dean nevzdá své tvrdé práce a snahy a stále dovolí rodině, aby mu pomáhala.

Když si Bobby sedl za volant, nikdo z nich nekomentoval pohmožděniny na kloubech jeho prstů. Nastartoval a odvezl své chlapce domů.

TBC