Nenecháš mne padnout

24. Lékařská kontrola

Deana čeká pravidelná lékařská kontrola

O pár dní později byli zpátky u Bobbyho, protože Dean měl to odpoledne schůzku s lékařem. Vzhledem k tomu, že si pobyt ve srubu tolik užil, Sam s Bobbym se rozhodli ho tam brát tak často, jak jen to bude možné.

Sam seděl v kuchyni a byl zaneprázdněn studiem a následnými poznámkami, které by mohli pomoci bratrovi na cestě k uzdravení. Nevšiml si, že Dean vstoupil do místnosti, dokud nevzhlédl a neviděl ho tam stát jak sochu. „Jsi v pohodě?" zeptal se ho starostlivě. Když bratr nereagoval, postavil se. Sledoval jeho pohled, který směřoval na stránku v Samově zápisníku.

Dean nakonec zamrkal a odvrátil pozornost od nakreslené postavičky, mající místo trupu a končetin jen čárky a kterou Sam nevědomky načmáral, když se nudil.

„Jsem tohle já?"

„Co-?" zmlkl, když zjistil, na co mu bratr ukazuje. „Nenenene. To je... to jsem vytvořil jen z nudy."

„Přísahám Bohu Same, jestli se snažíš si ze mě dělat srandu malováním takovýhle obrázků..." Dean utnul slova pevným stiskem svých čelistí.

„Tohle jsou jen hůlkový postavičky... všechno, co se svým výtvarným talentem svedu. Nedělal jsem si z tebe legraci a nikdy dělat nebudu!" přesvědčoval ho, držíc bratrův obličej v dlaních, aby mu zabránil se znovu na ten obrázek podívat. „Dělal jsem si tu výzkum ohledně depresí, které souvisejí s poruchami příjmu potravy u mužů, já..."

„Přestaň tomu tak říkat!" Dean mu štěkl do tváře a odstrčil ho. Bylo to dostatečně nahlas, aby to přivolalo Bobbyho z obývacího pokoje.

„Co je to s tebou? Stalo se něco?"

„Yeah! Přísahám, že další člověk, který tu zmíní cokoliv vztahující se k depresím nebo poruše v jídle se bude zotavovat z potíží mý pěsti v jeho zubech! Jasný?" Deanovy přimhouřené oči zlobně těkaly mezi těma dvěma, svěšená ruka podél boku byla zatnuta v pěst, jakoby čekal, až jeden z nich vysloví to, před čím je varoval.

„Ehm... zmeškal jsem něco?" Bobby z toho byl zcela vyveden z míry.

Sam zavrtěl hlavou, avšak pohledem před Deanem neuhnul. „Klid. Nebudeme to už takhle nazývat, pokud tě to rozčiluje. Můžeme tomu říkat jen problém nebo podobně, když teď víme, že tenhle název nesnášíš... a nenávidíš i to slovo od A."

Dean jen přikývl a znovu se zaměřil na ty hůlkové postavičky, dokud Sam notes nezavřel. „Hele, podívej se na mě," stoupl si před něj, vzal ho za bradu a natočil si jeho tvář k sobě. „To nejsi ty. Takhle ty nevypadáš, jasný?"

„Jo-o," zašeptal, zavřel oči a udělal několik hlubokých nádechů a výdechů. Poté, co sám sebe uklidnil, přešel k dřezu, aby si natočil sklenici vody.

„Jsi v pohodě?"

„Jo. Jen se potřebuju napít. Mám teď hodně práce s kytarou," konečně se usmál.

„To jsme si všimli. Málokdy ji necháváš o samotě v posledních dnech."

Úsměv mu ve tváři pohasl, když se podíval ze Sama na Bobbyho. „Otravuje vás to?"

„Ani trochu. Jsme rádi, že se během svýho uzdravování máš na co soustředit. Jen ti připomínám termín schůzky s tvým doktorem dnes odpoledne."

Dean se zamračil, ale přikývl, než odešel z kuchyně do svého pokoje. Sedl si na postel, vzal kytaru a zabrnkal na struny podle knížky, kterou mu Bobby koupil.