Affectus

Zjištění

Ráno, když se Ellie probudila, vzpoměla si na ten podivný hlas včera večer. Nevěděla, jestli se jí to jen nezdálo , a tak se rozhodla zeptat se Lea, jetli neslyšel něco podobného, protože se na ni včera také podíval: ''Leo.., víš jak jsi se na mě včera tak zvláštně podíval...no, neslyšel jsi něco neobvyklého?'' '' A víš, že jo? Zdálo se mi, že slyším slova, která mi říkají, ať jdu s tebou dnes do parku.''   ''Leo, ale já jsem slyšela to samé, jen že mám jít s tebou! Je to dost divné...'' Leo se na Ellie významně podíval a zeptal se : ''Půjdeme?'' Ellie hned souhlasila, protože jsou oba ještě moc malí na to, aby jim došlo, že to může být skutečně nebezpečné.        

V parku si sedli na lavičku, a poslouchali, zda ten hlas ještě neuslyší. Po chvíli se ta slova ozvala:''Skvělé, že jste přišli, už na vás čekáme...'' Ellie se polekala, ten hlas teď opravdu nečekala. A Leo hlasu nahlas odověděl: ''Kdo jste? Můžete se nám ukázat?? '' Zpoza stromů se vynoří dvě postavy, byl to muž a žena. Žena měla blonďaté vlasy, milý úsměv a byla o malinko menší než ten muž. Muž měl světle hnědé vlasy, ostřihané nakrátko a také se usmíval. Když se teď podívám na tu ženu, je vlastně docela podobná Ellie, ale to se mi asi jen zdá . Muž právě promluvil: '' Jmenuji se Thomas Grant a tohle je Jill Grantová. Máme tady takové papíry, umíte číst? '' ''Já jsem Ellie Fabianová a tohle je můj bratr Leo, ano číst už umíme. Co po nás chcete? '' ''Doufám, že se más nebojíme, přišli jsme vám něco říct, ale to počká, nemáte chuť jet se podívat do zábavního parku Funnyday? '' Leo nadšeně vykřikne:''Tam jsem se vždy chtěl podívat, ale museli bychom to říct rodičům.'' Ellie se tam s naprosto neznámými lidmi moc nechtělo, a tak řekla, že se radši zeptá mamky. Thomas pohotově řekl: '' nebojte děcka, já mám na vaši mamku kontakt a zavolám jí. ''  Thomas mrkl na Jill a vytáčel číslo. Po  chvíli to mamka zvedla , ale co říkala ona už jsme neslyšeli, slyšeli jsme jen jak mluví Thomas : Dobrý den, tady Thomas Grant. A s Jill bychom chtěli vzít děti na výlet.-      Haló, jsi tam ?-    Ano jsem to já, můžeme?  -Dobře, do pěti budeme doma.-        Zatím.-

''Tak mamka souhlasila, máme čas do pěti .Jedeme? ''  ''Jasně '' Souhlasili Leo i Ellie zároveň.

PO CESTĚ

''jak jste nás našli, a co jste vůbec zač ?'' Zeptala se Ellie.  Odpověděla jí Jill:'' No, naše jména už znáš, a více řekneme po výletě, souhlasíš? My jsme totiž něco jako vaši příbuzní.''  ''Fakt? To je super, jsem si říkal, že je Jill Podobná Ellie.'' Thomas se na Jill podíval a mírně se usmál. Za chvíli už byli na místě a šli se bavit.

Po úžasně prožitém dni se ani jednomu z dvojčat domů nechtělo, nicméně museli, jinak by mamka měla strach a zábavní park se přestak už brzy zavíral. Po cestě domů si všichni povídali, jakoby se znali celý život. A Leo potom před domem prohlásil: '' To bylo skvělý, jako bychom byli jedna rodina, nepřišlo vám to tak?'' Jill koukla na Thomase a přikývla. Ellie netrpělivě čekala na to, co jim chce Jill říct. Ale Jill řekla jen: '' Koukněte se na ty papíry, jsou to vaše Rodné listy... Ellie si je váhavě vzala do ruky a začala nahlas číst: '' Leo Grant, Otec: Thomas Grant, Matka : Jil Grantová.'' Ellie na všechny váhavě koukla a Jill jí pokynula ať čte dál, Ellie tedy vzala druhý list a tam stálo : '' Ellie Grantová, Otec:Thomas Grant, Matka:Jill Grantová.'' a podala sklíčeně papíry Leovi, Leo vyndal ještě třetí papír a tam stálo: ''Povolení k adopci: Leo Grant a Ellie Grantová. Podepsáni: Theresa a Stephan Fabianovi.'' Leo dočetl a nevěděl co má dělat, pak se zeptal Jill, jestli to je pravda, a proč je dali k adopci, když se jim po 7 letech ukázali. Odpověděl Thomas, protože Jill měla slzy na krajíčku.'' Byli jsme k tomu donuceni, Jill vás dát nechtěla, já vlastně taky ne. Jill pro vás ještě dlouhé měsíce brečela, a hledala možnosti, jak vás získat zpět... Patříme do jedné skupiny, to vám vysvětlíme až budete starší. ... Dovolili nám se s vámi poprvé setkat až den po vašich narozeninách. Ale celý váš dosavadní život jsme vás z povzdálí pozorovali, a dávali jsme pozor, aby se vám nic nestalo.'' ''A dnes jsem se s vámi konečně mohla potkat , byl to pro mě ten nejlepší den, hned po tom vašem úplně prvním. Doufám, že se teď budeme potkávat častějc, moc jste mi chyběli...'' A to už se jí do očí zase drali slzy. Dvojčata nevěděli jak reagovat, tak je prostě objali, a řekli:'' Děkujeme vám Mami a Tati.'' To už Jill nevydržela a rozbrečela se naplno, ale už ne smutkem , ale radostí ...

Najednou se otevřeli dveře a tam stála ''mamka'' a když spatřila, jak se tam objímáme, otočila se na patě a vešla rychlým krokem dovnitř . Všichni čtyři jsme šli za ní a v obýváku jsme ji viděli jak brečí na gauči . A Leo s Ellie ji šli obejmout a utěšit, že se vůbec nic neděje, a že je budou mít pořád stejně rádi . '' Jen bychom chtěli své vlastní rodiče občas nevštěvovat, bylo by to možné ? '' '' Ale samozřejmě, přeci vám nebudu stát v cestě...'' Jill a Thomas se se všemi rozloučili a jeli domů.

Dětem se pak v noci zdálo o tom , co spolu dnes prožili.