Affectus

Kifus

Paruky už jsme dávno měli sundané,protože by se v nich špatně spalo. Na cestu už jsme si je nenandali, tady v lese není, na koho bychom narazili. "Ten les je snad nekonečný, už jdeme druhý den." Řekla jsem si spíš pro sebe znuděným hlasem. Dylan na to odpověděl:"No jo, ale alespoň sem běžně lidi nechodí, nemáme se tu moc čeho bát...tedy kromě zvířat." "Hmm,ale stejně už bych byla radši venku." Jakmile jsem to dořekla, něco jsem mezi stromy zahlédla. Dylan to také zahlédl a zašeptal: "paruky". Přikývla jsem na souhlas a vytáhla jsem z batohu obě naše paruky. Nasadila jsem si tu svojí a vydali jsme se na průzkum toho něčeho před námi.
Byla to nějaká osada, kolem do kola byly dřevěné chaloupky se vstupem dovnitř kruhu a uprostřed bylo ohniště s improvizovanými lavičkami. Nevěděli jsme, zda tam jít, nebo ne. Jestli je to bezpečné, nebo jestli bychom měli ihned odejít. Než jsme se stihli rozhodnout, mířili směrem k nám dvě osoby. Byl to muž a žena držící se za ruce . "Neměli bychom jít?" Zeptala jsem se tiše Dylana. "Ne,myslím,že ne. Jdou k nám v míru.Kdyby nám chtěli něco udělat, nevedli by se za ruce ,ale chtěli by nás tiše obklíčit." Jo to zní rozumě...
"Vítejte u nás. Vy si jdete pro radu, nebo pro chráněné bydlení?" Zeptala se mile paní, která k nám přišla. Byli to lidé středního věku. "Vy-vy víte, že utíkáme?"zeptala jsem se opatrně. "Jo,jde to na vás poznat hned. Vy jste oba dobří, že? My jsme zase ti špatní .
Všichni v této osadě jsou spolu vždy dva stejní."

Tyjo, zdá se, že jsme přišli do ráje,do ráje kde nemají přístup k elektřině, normálním záchodkům,jídlu,ale ani k nepřátelům. Žijí zde v dokonalém bezpečí, tedy pokud se neprozradí, nebo na ně narazí někdo, kdo je hledá.
Byli jsme pozváni dovnitř, i kdyby jen na návštěvu. Vešli jsme a přivítaly nás další páry, který se taky postavili vlastnímu druhu, jejich pravidlům. "Ahoj, já jsem Jenna a tohle je můj manžel Felix." Představila se nám mladá holčina, bylo jí tak kolem jednadvaceti let. "Ehm..ahoj?''začala jsem váhavě "já jsem Ellie a tohle je můj ehm..přítel Dylan." "Ahoj"řekl Dylan. "Vy jste se vzali?" Zeptal se ještě. "Jo, když jsme utekli, rodina a členové nás začali hledat. Museli jsme být pořád na útěku. Ve Vegas jsme se vzali, abychom byli v dobrým a zlým spolu. Pak jsme se dostali sem,cesta byla hrozně dlouhá, původně jsme hledali Kifus. Ale,když jsme se dostali sem, zůstali jsme tu." Vyprávěla nám Jenna. "Kifus?Co to je?" Zeptal se Dylan. "Pssst. Zůstaňte do večera a řeknu vám to."řek tajemně Felix.

Tak další díl je tu, je malinko kratší, ale brzy bude pokračování.
Mějte se hezky :*