Affectus

Začátek prázdnin

Dneska se mi vstávalo celkem dobře,protože jsem se probouzela s vědomím,že ve škole strávím jen jednu hodinu a pak nám začnou prázdniny. Ve skříni jsem našla něco svátečnějšího a pro třídní mi mamka do předsíně přichystala květinu. Rychle jsem se nasnídala,popadla jsem květinu a šla jsem do garáže k autu. Táta nás dneska sveze,protože nechvátá do práce.
V autě jsem našla své místo opět vzadu. Táta a Leo vepředu poslouchali nějakou písničku a já jsem už byla myšlenkama v Itálii na pláži. Představovala jsem si ,jak ležím na dece u moře a Dylan mi maže krémem záda-namaloval mi tam smajlíka, já si toho nevšimla a přes celý den se mi na kůži vypálil.
Když jsem se probrala ze svých myšlenek,stáli jsme už u školy.Vystoupila jsem z auta a rozloučila se s tátou. Naproti na mě mávali holky,za kterýma jsem došla.
"Čauky,teda sluší vám to!" Obě na sobě měly šaty. Karen je měla světle modré a Juli si vzala černé. "Jéjdá moc děkuju, tobě taky."řekla mi Juli a pak jsme šli spolu do třídy,kde už na Juli čekal Leo. Juli k němu přispěchala a políbila ho. Jejda,to to fakt musejí dělat i tady? No ok,co já s tím udělám.
Sedla jsem si do lavice a za chvíli přišla učitelka. Všem nám rozdala vysvědčení a popřála hezké prázdniny. Naštěstí to nijak zvlášť nezdržovala nějakým dlouhým proslovem a my mohli jít hned domů. Jinak,pokud by vás to zajímalo, dostala jsem čtyři dvojky, jinak samý. Teď si pujdeme s holkama nachvíli sednout do kavárny. Juli bude muset odejít dřív ,protože půjde někam s Leem.
V kavárně jsem si dala vanilkové latté u kterého jsme s holkama probrali své plány na prázdniny. Samozřejmě jsem si Itálii s Dylanem nemohla nechat pro sebe a hned jsem jim to řekla.
Dopily jsme a Juli už musela jít. Nám s Karen se však domů ještě nechtělo a autobus mi stejně jede až za dvě hodiny tak jsme šli ještě nakupovat.
A takhle jsme si užili poslední den školy .Doma na mě čekalo překvapení-přijela babička s dědou. Vždy nám za vysvědčení podstrčí nějaký peníze,ale tentokrát nám dali 70 eur do Itálie, že prý na "zmrzlinu" ."To by vystačilo na 70 zmrzlin,babi." "To nevadí,prostě si kup něco hezkého." To je celá babička .
Zbytek dne jsme strávili posloucháním nudných rodinných historek a když navečer přišel i Leo, začal nám děda vyprávět jak v mládí chodil s babičkou do kina a na procházky. No,lepší konec školního roku jsem si snad nemohla přát,ach jo.. alespoň že už nemusím do školy...

Promiňte ,že tenhle díl byl takovej o ničem a krátkej. Ale chtěla jsem poslední den školy napsat poslední den tohodle roku... takže vám všem přeju Šťastný Nový rok 2016. Pořádně si ho užívejte a realizujte své plány... mějte se moc hezky!
Vaše Lucka