Affectus

Nemáte právo

Dylan
Probudil jsem se a nemohl jsem uvěřit svým očím-Kifus byl celý narovnaný,dostal krásnou barvu a hezky rozkvetl. Neváhal jsem a vzbudil jsem Jennu. Chudák Jenna byla vyděšená,co se děje, a když viděla,že nehrozí žádné nebezpečí,vypadalo to,že se urazila,protože si myslela,že se nic neděla, pak si všimla Kiffusu a její pochmurná nálada jí ihned přešla. "Ono se to vážně povedlo!!" Začala vřískat radostí. "Popadl jsem vysílačku a hned jsem volal skupině,která už byla den na další výpravě. "Halo? Je tam někdo?" Nikdo se neozýval,asi ještě spí. Jenna začala hned jednat a vařit Kiffus,měla už od včerejška všechno přichystané, takže mohla vařit hned. Koukl jsem na ní a byl jsem fascinovaný,jak rychle a přitom precizně umí pracovat. Vzala z rostlinky dva lístky a podle návodu je tři minuty vařila ve třech hrnkách vody. Nic jsem neříkal,protože jsem jí nechtěl rušit, ale překvapilo mě,že neudělala víc lístků, copak ostatní lidi ze skupiny netouží být nepronásledováni?Obyčejnými lidmi? Na druhou stranu když se musíte živit pocity toho druhýho,který je navíc stejného druhu, je to ten nejkrásnější pocit. Nojo, kdy jsem naposledy jedl? Myslím,že je to dlouhá doba. Ale tady je jenom Jenna a nevím co by říkala na to,kdybych se od ní najedl,nemohl jsem, už kvůli Felixovi ne, ne-prostě ne.Ale touha byla příliš velká a já nemohl přestat myslet na Ellie,mou Elli,ktrerá je teď kdoví kde a nejspíš jí ubližují. Nejvíc ze mě zbývající energii vysává pocit,že nomohu nic dělat. "No tak Dylane,vnímal jsi mě?Ptala jsem se, kdy jsi naposledy jedl,vypadáš hrozně unaveně." "No,po pravdě už dávno..." "Ehm...,chceš ode mě?" Vypadalo to, že hledala ty správný slova,který mi řekne.'' To nemůžu,nebylo by to správný." "Prosím tě,udělej to,alespoň kvůli Ellie, chtěla by,abys byl silný." Právě kvůli Ellie jsem to udělat nechtěl. Ale tak třeba,když to budu dělat myšlenkama,jako na běžných lidech, bude to stačit."Tak trochu." Povolil jsem,protože jsem se cítil fakt mizerně. Začal jsem se soustřednit na její myšlenky a upravoval jsem její pocity tak,aby se cítila šťastná. A ty jsem pak do sebe nechal proudit. Po chvíli ona udělala totéž a najednou jsme byli oba plni. Přestal jsem a najednou jsem uviděl, že Jenna už Kiffus připravila. Usmála se a řekla: "Dáš si?"

Ellie

Hned po ránu mi přivlekli do mé cely nějakého starého,vyhublého muže ,a přikázali mi,ať se najím. Poslechla jsem je a bylo mi hrozně líto toho muže, nevysála jsem ho celého,ale možná jsem měla, ukončila bych tak dřív jeho trápení,takhle ho vlekli dál, k dalšímu uvězněnýmu.
Všechny chlápky,který se včera snažili utýct,pochytali a oni byli přemístěni do nejhorších věznic. Po 'snídani' mi řekli,že půjdu spolu s dalšími vězni kopat jámy pro ta mrtvá těla. Jako někde za dávných dob v Rusku. Byla jsem poslušná a začala jsem kopat jámy,kam jiný vězeň pak vhodil mrtvé tělo. Byla to velká dřina, hrozně jsem se u toho potila a navíc ty mrtvoly se už pomalu rozkládaly,tak tam byl šílený puch.

Podle slunce jsem usoudila,že je kolem třetí hodiny,poslali mě do své cely,stejně jako ostatní. Vystřídala nás další směna. Ze svého okýna v cele jsem naštěstí neviděla,jak dřou, měla jsem okno jiným směrem.

O tři dny později.

Je odpoledne,ale už jsem zase ve své cele,protože jsme zase makali na jámách,stejně jako minulé tři dny. Řekla jsem si, že bych si zasloužila odpočinek, a lehla jsem si na tvrdou zem. Která se jako jedniná v místnůstce jevila jako vhodná postel. Za chvíli jsem si všimla, že z mého okýnka nejde dovnitř sluníčko a v blízkosti jsem cítila nějakého člověka. Rozhodně to byl 'jen' člověk. Vstala jsem a koukla sem do okna. Tam stál Dylan,a usmíval se od ucha k uchu. Nepřišlo mi,že by to byla nějaká léčka od věznitelů,tak jsem se za ním rozběhla a přes volný čtvereček v mříži jsem ho dlouho a vášnivě políbila. Po dlouhé chvíli jsme oba zalspali po dechu a Dylan řekl, na-rozkousej to. Ale opatrně je to hnusný. Opatrně jsem si vzala to,co mi nabízel a zkoumavě jsem to pozorovala. "No,jen do toho." Povzbudil mě a já si tu věc prohlídla pořádně. "Kiffus?" Začalo mi divoce bušit srdce. Dylan přikývl a já jsem si uvědomila,že proto jsem cítila toho člověka, byl to Dylan. Zaváhala jsem,ale pak jsem přeci jen lístek vložila do úst a začala sem kousat,měl pravdu bylo to hnusný,ale to,že už budu obyčejná mě povzbuzovalo abych kousala dál. Snědla jsem to celé a najednou jsem ucítila jakousi změnu. Pak Dylan řekl, ať chvíli počkám,že to s ostatníma půjde vyřešit. A někam odešel. Užívala jsem si toho,že už nemusím vysát žádného člověka, že už můžu být -téměř-jako ostatní lidi. Za chvíli jsem z chodby slyšela rozruch. "Co mi to vykládáš,kluku?" "Tak se předsvěčte sám." Otevřeli se dveře ke mě a vešli dva muži. Hlídač celé věznice a Dylan. "Nemáte právo držet tu člověka." Řekl Dylan. "Ale-ale ona j-je Affectus,včera se živila z jedné ženy." "Lidi se mění." Řekla jsem. "Ihned ji propusťte,nebo se tohle dozví vrchní rada." "Samo-samozřejmě." Řekl překvapeným koktavým hlasem muž. A nechal nás dva projít. "Ale co Felix?" "Nemůžou ho tu nechat, protože mu nemůžou prokázat vinnu, ten už je s naší skupinou tam venku." Vyšli jsme ven a já konečně měla ten úžasný pocit svobody. S Dylanem jsme se drželibza ruce a oba jsme se rozeběhli co nejdál od věznice. Když už byla v nedohledu,zastavili jsme a začali jsme se líbat. Tak jako nikdy předtím. Ani nám nevadilo,že v nás neproudí energie,pocity. Byl to ten nejlepší pocit po dlouhé době,co jsme se neviděli. "Miluju tě..." řekla jsem mu do jeho ucha. "Já tebe víc." Ještě dlouho jsme stáli v obětí toho druhýho a pak jsme se vydali za skupinou,poděkovat jim za všechno.

Tisíc šest slov,myslím,že jsem se překonala,když jsem psala už od šesti ráno. Znáte to,když o prázdninách můžete vstát dlouho, ale vzbudíte se v 6 -_- tak jsem to alespoň využila k něčemu užitečnému. Užijte si volno :) vaše Lucka :))