Affectus

Lesní mýtina

Nemůžem se tu dlouho zdržovat, Affectus mají určitě kontakty po celé zemi, možná i celém světě. Mohli by si nás i přes falešné doklady všimnout a nahlásit nás. Nejdříve si ale zajdem nakoupit do místní samoobsluhy. V regálech jsme si vybrali jídlo ,stačí ho po málu, Dylan je už plnohodnotný Affectus a jí jen "aby se neřeklo" ,nebo proto, když jsme byli na dovolené,aby vypadali jako normální rodina. Já sice něco sním i z hladu, stále totiž nejsem přeměněná,to ještě chvíli potrvá. A pak jsme vzali i láhev vody. Dylan u pokladny vyndal peněženku a když vytahoval peníze, malinko se zarazil. Tázavě jsem na něj koukla ,ale on se rychle vzpamatoval,dal peníze prodavačce a nenápadně mě strkal ven. "Co se děje?" Vyhrkla jsem nad ním před obchodem."Tiše,musíme rychle na hotel." Nechápala jsem a tiše jsem se s ním rychlým krokem vydala k hotelu.
  Když jsme za sebou zavřeli hotelové dveře, začala jsem se vyptávat: "Tak řekneš mi konečně,proč tak vyšiluješ?" Dylan se zrovna divoce přehraboval v posteli a pak i ve skříni. "Jsme v háji! Nemáme doklady..." odpověděl mi zdrceně, když prohledal celý pokoj. "Co?!? Jak je to možný?!? To nám jako někde vypadli, nebo je někdo ukradl?" "Já nevím. Ale je tu možnost, že je vzali oni. " " Jestli jo, tak jim dojde, že ty lidi na fotkách jsme my." "Musíme okamžtě jít. Zaplatíme na recepci a jdem!" Řekl rozhodně Dylan,popadl batoh, ve kterém už bylo všechno ,co jsme měli a vykročil z našeho pokoje. Následovala jsem ho a u recepce zaplatil z naší společný peněženky a mohli jsme jít.
   Sluníčko svítilo, a v parukách, jež  jsme měli od rána na hlavách, nám bylo hrozné horko. Make-up se skoro roztékal a my zamířili k nejbližšímu lesu. Ve stínech stromů nebylo takové vedro, byl příjemný chládek. Tenhle les byl dost dlouhý a hluboký,takže nám trvalo hrozně dlouho, než jsme se dostali k někaké říčce uprostřed lesů. Tam jsme se zastavili a chvíli naslouchali zvukům přírody: šumící řeka, která tekla jako zplašená, ptáčci,kteří vesele létali nad námi a vítr,který se proháněl mezi stromy.
Po chvíli se ozval Dylan: "Ellie? Víš, dlouho jsem nejedl a teď tady u prostřed lesa..."  měl hlad "Naprosto tě chápu, co kdyby jsme si tady u řeky udělali romantický "oběd"? "Hmm,to bych bral." Řekl mlsně a přivinul si mě k sobě. Začal mě líbat a já jsem mu polibky vřele oplácela. A pak jsem to cítila, tu skvělou sílu energie,jak protékala mezi námi. O tohle přicházejí všechny páry,který jsou smíšený. Jimi nemůže energie protékat , tam to funguje jinak. Musejí to dělat tak, jako když jsem do dělala poprvé: soustředit se na něco buď dobrého, nebo na to co zažívá ten člověk špatného a vzít si to, nebo to předat . U nás to funguje skvěle a jednoduše, nechápu,proč je to zakázané. Ta opojná láska,co je mezi námi, nejvíc zasytí a zahřeje.
    Dylan je prostě neodolatelný,pomyslela jsem si, když jsem ho hladila pod trikem. Dál jsme se ale nedostali, museli jsme jít,než se v tomto hlubokém lese začne úplně stmívat. Byli jsme obá plně nasyceni a mohli jsme vyrazit. Oba dva jsme teď byli plní energie, která se v nás naschromáždila během toho všeho a tak jsme se chytli za ruce a běželi jsme po cestičce mezi stromy, kterou tu vyjel nějaký traktor.
   Setmělo se opravdu rychle, na to, že je léto. Naštěstí jsme se dostali k nějaké mýtince uprostřed lesa a rozhodli jsme se zde přespat. Docela jsem se bála, aby nepřišlo nějakě divoké zvíře,když tu budeme spát bez jakéhokoliv stanu, jen v něčem jako je spacák. Zatímco jsem připravovala deky na ležení, aby to bylo pohodlnější a abychom nespali na kameni, Dylan rozdělal oheň.
"Neboj se, když tu máme oheň, zvířata se budou bát a netroufnou si na nás." Řekl mi Dylan, když ležel vedle mě a já jsem se k němu tulila.

  Ráno nás vzbudily paprsky ranního sluníčka a cvrlikání ptáčků. Oheň už nehořel, ale ještě to malinko doutnalo.   K snídani jsme měli nějaké pečivo,co jsme si včera koupili a vydali jsme se zase na cestu...

Ahoj, doufám, že Vás to stále baví :) teď byla krátká pauza,měli jsme prázdniny a já vůbec neměla náladu psát. Radši jsem četla :D mějte se hezky, Lůca :*