Affectus

Výprava

Drží mě tu už asi dva týdny-nevím,čas tu plyne mnohem pomaleji, takže je možné, že je to už delší doba, co mě přesunuli sem, do cely s okýnkem,a malým záchodkem. A ještě delší doba, kdy jsem naposledy viděla Dylana, nemám o něm žádné zprávy-hrozně mi chybí... Děje se tu dokola to samý,když mě ráno vzbudí hlasitým křikem,odvlečou mě za Paulem na "snídani". Poslední dobou už se ani nevztekám a jdu víceméně dobrovolně po svých. Poté, co ze mě Paul vysaje všechnu moji energii, jsem hrozně slabá. Bere si jí čím dál víc,takže mě jeden ze svalnatých chlapů hodí do mé cely na tvrdou zem, jsem samá modřina, ale moc vyčerpaná na to, abych se tím zabývala. Začínám se už uplně měnit v právoplatnou Affectus, takže se potřebuju taky něčím živit. Přivedou mi sem každý den nějakého chudáka, který už v sobě má naprosté minimum energie a já z něj musím vždy vysát veškerý jeho život. Každý den musím zabít možná nevinného člověka, to je snad nejhorší věc tady. Ale pokud bych si nevzala,umřu. Po začátku jsem se snažila nevzít si nic, ale po pár dní to bylo k nevydržení. Pak jen strávit zbytek dne v cele a přežt do dalšího dne. To,jestli je den, nebo noc, a kolik dní mohlo uběhnout mi pomohlo určit právě okýnko, kterým mi dovnitř svítilo buď slunce,nebo hvězdy. V noci je vždy zima, to okýnko,co tu celou dobu zmiňuji jsou pouze čtyři tyčky tvořící mřížku.
Zrovna teď je večer, a začíná se stmívat, pohledem z okna zjišťuji,že vedou dalšího zmatenýho vězně, mohlo by to pro mě znamenat přesun do jiné cely? Čím déle se z okna koukám, tím víc je mi to jasné,znám toho člověka je to...

Dylan
Museli jsme to udělat, obětoval se dobrovolně. Felix se nechal schválně chytit lidma, kteří neustále chodili okolo a hledali mě,Felix si vzal něco jako mikro vyslílačku, strčil si jí hluboko do tajné kapsy u mikyny na rukávu. Bude nám podávat zprávy o tom, kde se Ell nachází, a jestli jí tam moc neubližují. My ostatní jsme se vydali hledat Kifus. Jenna,Felixova manželka už jednou kifus hledala, tak nám řekla, kde hledali, a Kifus tam rozhodně nebyl. To ale neznamená, že tam nemůže být teď, Kifus si roste,jak se mu zachce. Když tam šli oni, třeba prostě neměli štěstí. Byli jsme už daleko na cestě ke skalám. Tu nejbližší už jsme v dálce viděli. Budeme muset dávat pozor, jestli tu neuvidíme nějaké stopy po meteoritech, nebo samotném a Kifusu.
"Halo?"Ozval se z mojí vysílačky tichý hlas."Už jsi na místě?"zeptal jsem se Felixe." Jo, asi jo. Vedli mě kolem oken do věznic, předstíral jsem ,že mě příliš udeřili a omdlel jsem. V jednom z oken jsem viděl vykukovat dívku,myslím,že to byla ona." Viděl jí,viděl mojí Ellie. Doufám,že jí tam moc neubližují. "Dobře, tak se snaž nevypadat podezřele, a zkus nám pravidelně podávat hlášení o nových informacích. Nejdůležitější je, abys zjistil, v kterém okně,které cely je. Zkus sekat dobrotu, a třeba ti daji práci venku, nevim,jak to tam chodí." Doufám,že nám plán vyjde. Jdeme dál ke skálám, a rozhlížíme se po okolím, zda tu Kifus nenajdeme.

Ellie

To byl Felix, určitě to byl Felix,jsem si jistá. Museli ho chytnout,pomyslela jsem si. To ale znamená, že už ani v osadě není bezpečno. Když už ne tam, tak kde? Musím neustále na Dylana myslet, jestli náhodou není třeba raněný, nebo v jiný věznici, nebo,jak to s ním je. "Slečinko." Ozval se hlas tý protivný ženský."Je čas jít spát,řekla a dala mi prášek na spaní a vodu na zapití. Co se děje? Tohle mi nikdy nedali nikdy mě nenutili ke spánku práškama. Ať se bude dít cokoli, možná bude lepší,když o tom nebudu vědět. Ochotně jsem si obojí vzala. Prášek hodila do krku a zapila. Žena si sklenici vody vzala zpět a odešla. Cítila jsem, jak se mě zmocňuje únava a lehla jsem si na tvrdou zem. Po chvíli jsem usnula bezesným spánkem.

27.kapitola je venku. Tyjo, když jsem začala psát, nemyslela jsem si, že to bude takhle dlouhé, a to ještě nejsme u konce :) :D doufám, že stále čtete a baví vás to. Budu čekat na vaše ohlasy, mějte se , mám vás ráda :* :)