Affectus

První pocit

Ellie

Musela jsem se jít projít, abych si vše v hlavě urovnala, takže jestli jsem tomu dobře rozuměla, tak nás dali k adopci proto, aby utajili, kdo vlastně my všichni jsme? Vlastně to docela i dávalo smysl, až na jednu ''malou'' drobnost: Živíme se pocity lidí a dokážeme jimi i manipulovat? Je to opravdu dost divné. Ještě nedávno bych rodiče nejspíš poslala do blázince,kdyby mi to řekli, ale takhle to znělo celkem předsvědčivě. Možná... kdybych to zkusila, zvládla bych trochu hýbat s náladami,když to umí i rodiče. A navíc to zní, že by to mohlo být lehké. Posadila jsem se na lavičku v jedné z uliček, kudy jsem procházela. Naproti mě seděl nějaký muž a cosi si četl, vypadal dost vážně až smutně, právě proto tuhle lavičku. Chvíli jsem na muže koukala a snažila se neupoutat na sebe moc pozornosti. Po chvíli jsem to chtěla zkusit. V mysli se mi vynořilo, jak v různých knihách lidé svým obětem pevně zírají do očí a soustředí se na to, co se chystají udělat.Třeba by mi to mohlo pomoct. Začala jsem mu koukat přímo do očí a myslela jsem na to, jak chci změnit jeho špatnou náladu ve veselou,na to, jak se tento muž usmívá od ucha k uchu. Po chvíli soustředění se něco konečně stalo, stále nevím, jestli to byla jen náhoda, ale myslím, že se ten muž nepatrně usmál. I když se možná jen usmál něčemu, co si přečetl v knize, považuji to za úspěch a vlastně i důkaz, že rodiče opravdu měli pravdu. Už jsem tady být nepotřebovala, stačilo mi to. Místo toho, abych tady dál vysedávala, rozhodla jsem se, že půjdu za Karen a poděkuju jí, za skvělou narozeninovou party, a když budu mít štěstí, bude tam i Juli.

Leo

''To vím taky, že to znamená pocity...'' řekl jsem si víceméně pro sebe. A do mého pokoje vešel táta. Nakoukl mi přes rameno a viděl, co jsem napsal. ''Chtěl sis ověřit informace na netu? -Jo, vlastně jo... -A našel jsi -Ne... -Vidíš jak je to dobře utajené, proto ti radím, abys to nikomu vůbec nikdy neříkal! -Ani Juli? Je to moje holka, říkáme si všechno. -Ne, ani Juli...nebo alespoň prozatím. A až si tento rok budete vybírat, na jakou stranu se postavíte, prosím tě, pořádně o tom přemýšlej, víš jak jsi nerozvážný a vše by jsi měl hned. Tohle je skutečně životní rozhodnutí, často si říkám, že v 15 jsou lidi ještě malý na tak závažné rozhodnutí. -Hele a tati? Vy s mamkou jste na straně dobra, nebo zla? -No, mamka je zástupkyní dobra, ale já, já jsem na straně zla. Nicméně proto jsi občas docela nevrlý a často naštvaný nebo otrávený. Domluvili jsme se s mamkou, že já se budu živit jen z tebe, ale mamka. Ta má vás oba,protože i ty potřebuješ štěstí a radost. Snažím se z tebe brát co nejméně a radši jdu mezi lidi, tam je zla spoustu... -Vážně jako?? Zrovna já mám být ten kterej trpí nejvíc?!?'' řekl jsem trochu nakvašeně, a uvědomil si , že to bude zase asi jedna z reakcí na tátu, nebo ne? ''Ale tobě to neubližuje, to bychom nechtěli, jen že na holku se nehodí aby se chovala podle a nepřátelsky.'' To už jsem nevěděl co na to říct. bylo mi to trochu líto. ''Prosím jdi pryč...'' snažil jsem se, ať to nezní naštvaně a když táta odešel, začal jsem hrát hru.

Ellie

Juli už u Karen byla,když jsem dorazila a zazvonila na zvonek . Otevřela mi Karen, objali jsme se a Karen mě pozvala dál. Juli seděla u Karen v pokoji na sedacím vaku a já si sedla na pohovku.A když přišla Karen s pitím, řekla jsem:''Holky, moc děkuju za včerejší oslavu. bylo to skvělý. A hrozně moc jsem se bavila, Díík.'' byl to veselý dík. A Juli se mě pak zeptala, co jsem si koupila, když jsem šla do nákupního centra sama, protože ony museli připravovat oslavu. Ukázala jsem jim sovičku- stále byla připnutá kolem krku, tak jak mi ji tam včera Dylan dal. Byla skutečně krásná,pořád jsem z ní byla unešená.''To vám musím říct! Jen tak jsem se včera procházela nákupákem, ale nic se mi tam moc nelíbilo, a když už jsem se chystala odejít, padlo mi do oka takové malé starožitnictví, kde se mi líbila právě tahle sovička. Koukala jsem na ni, a hádejte, kdo tam byl,jo Dylan. Nejdřív mě vylekal, protože jsem si ho nevšimla, ale asi musel vědět o mých narozeninách a koupil mi ji. takže ji mám od něj.'' ''Vážně?To je skvělý, on tam pracuje, nebo co? - jo, říkal že jo.Byl fakt skvělej.'' Nevím jestli jsem to nepřeháněla, ale každopádně byl fakt k sežrání. Chvíli jsme se takhle s holkama bavily a probíraly nejnovější drby když v tu najednou Juli zvoní telefon. ''Ano?? ....Leo?...Jo....Budu tam...Zatím...'' ''Leo?'' zeptala se Karen.''Jo, chce abych za ním přišla, nepůjdeš už taky,Ell? -Asi jo,.. Karen?Nevadí ti to?'' zeptala jsem se ze slušnosti, i když jsem věděla, že řekne ne. ''Ne v pohodě, tak se mějte holky...'' A šli jsme s Juli samy byla už skoro tma, ale my jsme se nebáli, protože na to vlastně ani nebyl čas, pořád jsme spolu kecaly. Jen jsem musela přemýšlet nad tím, co asi Leo Juli chce, snad jí nechce říct to tajemství, to by bylo fakt špatné, moc špatné. Naštěstí si s ní chtěl jen zahrát hru, protože neměl s kým... typický Leo...

Ahoj, tak tohle byla další část, myslíte, že Ell opravdu zvládla použít své síly, a nebo to byla jen náhoda? Každopádně, díly teď nebudou vycházet tak často, jeden důvod: ŠKOLA , jsem v devítce a řešíme výběr SŠ a přijímačky, krom toho musím mít ještě teď v pololetí dobrý vysvědčení, takže prostě nestíhám. Ale nebojte, pokračování určitě budou, mějte se krásně :*