Affectus

Radost léčí

Leo je fakt celý spálený, na zádech má puchýře. Opravdu se divím, jak mohl spát. Hned ráno si opatrně sedl ke stolu uvnitř, protože je tu přeci jen chladněji ,než venku. Nasnídal se a šel si zchladit popáleniny do nocí ochlazeného moře. Ani se ještě nemusel mazat, protože je jedno z těch rán,kdy sluníčku trvá déle,než vyleze.
Ellie
    Vstala jsem dřív,než obvykle,sluníčko bylo těsně za horou, která se za domem tyčí. Koukla jsem se z okna a vidím Lea, jak s bolestivými pohyby plave v moři. Když se nám slunce ukázalo celé a začalo pořádně hřát, seděli jsme všichni venku na terase a Leo se  pomalým krokem přibližoval k nám.
"Á,Leo,nemúžu se na to už koukat,pojď sem." Leo bez váhání přijde k nám a schová se do stínu altánku. "Když se skusíš najíst...ehm...víš jak to myslím,že jo?" "No?" "Tak ta energie by ti mohla pomoct a už by to nebylo tak bolestivé." Hmm takže ty pocity mají snad i léčivé účinky, nechápala jsem. Dylan jen přikyvoval hlavou , stejně jako jeho rodiče. Když viděl, jak se na něj dívám, usmál se na mě. "Jo, zkusím to." Slyšela jsem na půl ucha Lea a stále jsem se dívala Dylanovi do očí. Srdce mi bušilo,jako o závod
,jsem zamilovaná. Najednou jsem ucítila, jak se ve mě vzdmula neviditelná síla a něco mi dodávalo ještě větší pocit štěstí. Bylo ho ve mne až příliš, nechala jsem ho tedy volně proudit. Když ze mě vše opadlo, Leo!,uvědomila jsem si, byl to Leo.
       Všichni jsme se koukli na Leovy záda a nadšením jsme ani nedutali. Kromě pár jizviček po velkých puchýřích, tam neměl vůbec nic. Jizvičky se zahojí, ale hlavně že už ho nic nebolí a může si v klidu užívat dovču.
      Mamky zůstaly v kuchyni ,aby připravovaly oběd, ale tátové šli do vody s námi. Teď už ani Leo nevynechal namazání opalovákem . Do oběda jsme jenom závodili ,kdo rychleji plave,nebo jsme blbli a pak jsme usedli ke stolu. Nandali jsme si čínu a začali jíst. "Jak jste se vlastně včera měli?" Zeptala jsem se."Měli jste jet s námi, navštívili jsme spousu památek a dokonce vašeho tátu zastavil na ulici nějaký starší pán, který si ještě žije v minulosti, takže se nemohli spolu domluvit, protože si nerozuměli. Byla sranda je pozorovat jak se dohadují."řekla mi Dylanova mamka. "Ehm..."taťka trochu zrudnul a snažil se to zakecat. "A vy jste tady přežili jak?" "Skútry byly fantastický!" Vyhrkl Leo a dojedl poslední kousek oběda.
    Hned jak jsem dojedla, řekla jsem, že si pujdu lehnout na pláž. Já vím, že to není zdravé, ale chci se trochu opálit a nebýt bílá jako sýr. Vzala jsem si mp3 přehrávač a knížku. Na deku jsem si lehla se sluchátkama v uších  a začla jsem si číst.
    Přišel Dylan a na talířku nesl meloun.Mňam! "Dáš si?" "No jasně,miluju meloun! " Posadila jsem se a Dylan vedle mě. Talířek s melounem položil před nás a já si vzala kousek. S výhledem na moře jsme seděli vedle sebe , opřela jsem se mu o rameno a on mě chytnul rukou kolem pasu. Ten pocit bezpečí-nejlepší,co může být.
Když už nám nezbyl ani kousek melounu, Dylan vstal a vzal ně do náručí, rukama jsem se ho držela kolem krku a on začal mířit k moři. Celou dobu jsem mu koukala na obličej a poslouchala jak dýchá . Udělal první krok do moře a stále mne držel. Už byl ve vodě po pas a mě voda začala šplouchat na záda, začali jsme se nořit ještě víc ,ale on stále držel. Pak zastavil , sklonil se a políbil mě. Potom mě pustil,a já jsem ho objala, ovinula jsem se kolem něj tak pevně, jako bych ho už nikdy nechtěla pustit. Pohladil mě po vlasech a pramínek mi dal za ucho. "Jsi krásná." Řekl mi a já cítila, jak rudnu. Přestala jsem se mu koukat do očí a hlavu jsem zabořila do jeho hrudi. Zase ten pocit největšího bezpečí. Skončil ale rychle, uvědomovala jsem si, co kdyby nás někdo takhle viděl? Zdá se , že se mu hlavou honilo totéž, protože se mu v očích zaleskly slzy, ale rychle se otřepal. "Budu vždy pro tebe, i kdyby to mělo znamenat odchod od rodičů." Toto mi vyrazilo dech. "Miluju tě. " řekla jsem tiše a odplavala jsem ke břehu. Měli jsme to jen tak tak, přišel Leo s tátou."Nedaleko je síť, zahrajem volejbal?"s nápadem přišel Leo, když včera na průzkumu našel síť a hřiště. "No jasně!" Ozval se za mnou hlas. Dylanův hlas. "Tak jo." Řekla jsem a přidala se k nim. "Ale beru si do teamu tátu." "To si klidně vem, mi to zvládnem ,žejo, Dyle?" Leo mu říká Dyl? To je fakt divný, Dylan je prostě hezčí.

   " Vyhráli jsme 15:14 ,joo!!! " přiběhla jsem domů a zařvala na prázdný dům. Mamky se totiž slunili u moře ajá si jich přes ten zápal nevšimla

Ahoj všichni, nový díl je tady. Začala jsem už ve škole, ale pro příliš "práce" jsem ho musela dopsat doma, znáte to :D tenhle díl je věnovaný všem, kdo ho právě čte, takže TOBĚ :) čauky ,Lucka :*