Affectus

Delfíní zábava

Mamky si dneska chtějí udělat relaxační den jen pro sebe, a chtějí zůstat v apartmánu. Tátové nás vzali do zábavního parku nedaleko, nechali nás tam a jeli si dát pánskou jízdu. Máme zaplaceno na půl dne a dostali jsme nějaké peníze na oběd. Stojíme s Dylanem uprostřed parku a nevíme, na jakou atrakci se vrhnout jako první. Leo se už dávno rozhodl a vydal se svojí cestou. Šel obří horské dráze, která má být největší v tomhle parku. Já dávám přednost vodě. Mají tady velký bazén, kde si můžeš zaplavat s delfíny. Dylan souhlasil, že pujde se mnou,ale jen když s ním pak půjdu na řetízkáč,který se točí vysoko v oblacích a je odsud vidět daleko na krajinu. Vlezli jsme do šaten,v kabinkách jsme se převlékli do plavek, které jsne měli v batohu a mohli jsme jít k delfínům. U vstupu do bazénu nás poučili, jak se můžem delfína držet,abychom mu neublížili . Dylan vlezl do vody první a vyzval mě, abych mu skočila do náruče. Už jsem se připravovala, že skočím,když najednou vyskočil z vody delfín a skočil mezi Dylanovy natažené ruce. "Uá"vykřikl Dylan a spadl do vody po hlavu. Když se vynořil, byla sem už taky ve vodě a začali jsme se oba smát. "Až budeš zas někomu nastavovat ruce, měl by ses ujistit, že ti tam nechce skočit vetřelec." Řekla jsem se smíchem a Dylan odpověděl. "No je o mě velký zájem, měla bys být rychlejší a nenechat vetřelce , aby ti mě ukradl." Řekl škádlivě a vzal míč,který tu je pro delfíny a hodil mi ho. Delfín byl ale rychlejší, vynořil se a čumákem do něj strčil, takže jsem ho nemohla chytit. Připlaval k nám další delfín a v tlamě držel míč,který jeho kámoš odhodil. "Chceš ho hodit?" Zeptala jsem se ho, i když jsem věděla,že neodpoví , vzala jsem míč,který mi podával, a zahodila jsem ho co nejdál. Oba delfíni se po něm hned hnali a chtěli ho mít co nejdřív. "Nechceš se na nich radši svézt?"zeptal se Dylan. "Tak jo, beru si tamtoho!" Vykřikla jsem a ukázala na rychlejšího, který už se hnal s míčem k nám. Delfín,jakoby tušil,co chcem udělat odhodil míč a připlul ke mě tak blízko, že jsem se ho mohla chytit za horní ploutev a mohli jsme jet. Delfín radostně zaskřehotal a rozjel se dokola kolem bazénu. Byl to úžasně osvobozující pocit,jako bych létala. Zahlédla jsem Dylana, jak už je na tom svém delfínovi a dohánějí nás. Možná ten delfín není tak pomalý, jak jsem si myslela. Když jsme už byli u schůdků, oba delfíni začali zpomalovat a jakoby to měli nacvičené,nás oba shodili do vody. "Vy rošťáci." Křikla jsem na ně, kdž jsem vylézala z vody . Dylan pak na břehu vzal míč a hodil ho jednomu z delfínů. Ten nečekal,než míč dopadne a vyskočil do vzduchu, zatočil se a míč odhodil na nás. Chytla jsem ho a radši už jsem jim ho neházela a šla se s Dylanem převléci zpět do suchého, abychom mohli na ten kolotoč. "No,mě se docela líbili,byla s nima sranda." Řekl Dylan, když jsem si obouvala boty. "Ale jo, jen jsou to takoví rošťáci." Odpověděla jsem s úsměvem."Můžeme jít?." "Jo, nebudeš se bát?" To se ptal Dylan mě? Já a bát se výšek? To ani náhodou. "Uvidíme,kdo se bude bát. " řekla jsem mu a on na mě jen pobaveně kouknul a chytnul mě za ruku.
    Zachvíli jsme došli ke kolotoči a zařadili jsme sev do fronty. "Tyjo, my tam byli dvě hodiny?" Podivil se Dylan,když se koukl na hodinky. "To se mi nezdá, počkej,kouknu na mobil." Mobil mi ukazoval 11:13 . A fakt, přišli jsme asi v devět. "To teda rychle uteklo, no ,doufám že tahle fronta taky rychle postoupí." "Hej,Ell...Dylane....tady!" Někdo na nás od předu volal. No jasně,Leo, volal, abychom šli za ním, stál ve frontě už skoro u vstupu. Došli jsme za ním a on nás ochotně pustil k sobě. Lidem za námi se to asi moc nelíbilo,ale co,nikdo nás tu nezná a za pár dní jedeme domů. "Tak kde jste všude byli?"ptal se Leo. "Jen támhle na delfínech, kde ty?" Odpověděl Dylan za nás oba a Leo povídal, že byl asi na čtyřech atrakcích, nevnímala jsem na jakých, protože jdme stáli u vstupu a věnovala jsem pozornost pánovi,který říkal, že se na tuhle jízdu vejde ještě jeden. Šel Dylan, protože Leo říkal, že si vedle toho chlapa nesedne a já nechtěla jet sama. Kolotoč vyjel nejdřív nahoru a pak se tam roztočil. Jen jsem se na to dívala,malinko se mi zvedl žaludek, ale musím tam jít,přeci nebudu vypadat jako slaboch. Řetízkáč dole zastavil a lidé začali vylézat. Dylan nás minul a řekl jen. "Počkám tady."
Pán u vstupu nás vyzval ať jdeme a posadíme se. Sedla jsem si vedle Lea , čekala jsem, než si všichni sednou a půjdou nás připoutat. Pán,který hlídá vchod nás došel připoutat a kolotoč se začal zvedat nahoru. Leo se vedle mě ani nedržel a začal  mobilem fotit okolí. Bylo bez mraků,takže bylo nádherně vidět. Nahoře se kolotoč zastavil a pak jsem se podívala dolů. Byla to fakt velká hloubka, ani Dylana jsem neviděla. Ale špatně se mi nedělalo. Kolotoč se začal točit a já to snášela překvapivě v pořádku. Nicméně jsem byla ráda,když jsme byli konečně na pevné zemi a pak jsem zahlédla Dylana,jak v rukou drží tři cukrové vaty. Jednu podává Leovi,  druhou mě a třetí si nechal pro sebe. Leo si ji vzal a rovnou šel čekat další frontu na atrakci. My si jensedli na lavičku a tu svojí si snědli. Jelikož jsme u toho kecali, trvalo nám to dost dlouho a zachvíli šel k nám Leo, že ho prozváněl táta,ať jdeme ke vchodu. Zvedli jsme se a šli . Tátové už tu byli,takže jsme jen nastoupili a jeli k apartmánu. Docela jsem si dopoledne užila ... přemýšlela jsem. P
Na oběd jsme šli všichni do restaurace,protože mamky přeci jen nechtěli strávit volnou chvíli vařením.
   Po obědě jsem šla na pláž ,lehla jsem si na deku a odpočívala jsem. Přišel Dylan ,lehl si vedle mě, naklonil ke mě hlavu a dlouze mě políbil. Přestala jsem vnímat okolní svět ,existoval pro mě jen on. A to byla ta chyba. Nevnímala jsem ty kroky,někdo šel směrem k nám. Dylan byl ten,kdo první přestal. Viděli nás...

Ahoj,tak další díl je na světě. Zajímaly by mě vaše reakce. Kdo myslíte,že je mohl vidět? Jak to bude pokračovat? :D Budu ráda za každý koment,vote ,nebo sdílení . Mějte se hezky , paa :*