Affectus

Večírek

Píše se rok 2072 a Leo s Ellie mají narozeniny, je jim patnáct let. Od doby co se v sedmi letech poprvé setkali se skutečnými rodiči se mnohé změnilo: Dvojčata už nebydlí u svých adoptivních rodičů, ale přestěhovali se k jejich vlastním. S Theresou a Stephanem se stále vídali, už ne tak často, ale občas je přijeli navštívit. S vlastními rodiči vycházejí celkem dobře,jen Leo je čím dál nevrlejší a nejradši by byl celý den zavřený jen ve svém pokoji.A hrál hry na X-boxu.

Ellie

Ráno bylo jako každé jiné. Vzbudila jsem se a uvědomila si, že je výkend. Řekla jsem si, že zavolám Karen, mé kamarádce, jestli by nešla nakupovat. Vytočila jsem číslo, a po chvíli to Karen konečně zvedla. ''Ahoj Karen, nechceš jít do nákupáku? -Čau Ell, jo šla bych ,ale už mám nějakou práci. -Co budeš dělat? -Ehmm... musím hlídat bráchu, ale přijď k nám tak ve dvě, musím ti něco říct! -Ok, Budu tam... -Tak jo, měj se.'' No nic, napíšu Juli : CS,nemas cas ? -NWM,proc? -Chtela bych jit do nakupaku, nepudes se mnou? - Ja asi nemuzu, ted na me vola mamka,ze ji mam pomoct s uklidem, srry. -Vpoho, nevadi. Vypadá to, že budu muset jít sama, nevadí, alespoň budu mít čas pro sebe...

Leo

*Vstává z postele* argg...mám hlad! ''Mami?? Doneseš mi něco k jídlu??'' zakřičel jsem na mamku, snad mě slyšela. '' Leo! Nebuď lenoch a udělej si snídani sám!! tak tohle jsem nepotřeboval.NO, co mi zbývalo, hodil jsem na sebe župan a šel jsem do kuchyně. Vzal jsem si croissant, na vajíčka jsem neměl chuť a šel jsem do pokoje. Sedl jsem si ke stolu s počítačem, abych si mohl croissant v klidu sníst, ale to už mi zapípal telefon: Vsechno nejlepsi Leo♥, doufam ze prijdes na party ke Karen, Ell nic nerikej, mej se Juli ♥ Ajó, my máme vlastně dneska narozky, uvědomil jsem si a odpověděl jsem Juli: Diky zlato prijdu, doufam ze tam bude hodne jidla :* Juli mám fakt rád,dokonce víc než hry... dobře, to asi ne, ale stejně, je skvělá. Ségře celkem vadí, že chodím s její nejlepší kámoškou, ale Ellie má prostě smůlu.

* 13:04* rozhodl jsem se, že Juli překvapím a šel jsem ji vyzvednout, abychom se mohli před párty jít spolu projít do parku. Když už jsem byl u dveří, pročísnul jsem si vlasy a zazvonil jsem. Dveře mi otevřela Juliina mamka,zeptal jsem se jí: Dobrý den, je Juli doma? - Ahoj Leo, jo je, dojdu pro ní, počkej tady. '' Chvíli jsem stál u dveří, a zachvíli ke mě přišla Juli. Byla krásná, měla na sobě překrásné modré šaty, a v blonďatých vlasech měla zapletené bílé kytičky. '' Ahoj Leo, promiň že tě mamka nechala čekat venku, co tady děláš? Párty začne až za hodinu. - Myslel jsem, že když tě vyzvednu dříve, mohli bychom se jít projít, třeba do parku. -Jé,půjdu moc ráda,počkej.'' Juli se otočila a vzala z poličky malý balíček a podala mi ho. ''Děkuju, copak to je? -koukni se a uvidíš'' Poslala mi jeden z jejích okouzlujících úsměvů a já jsem balíček rozbalil. Byli tam nové sluchátka, zrovna nedávno se mi ty staré rozbili. ''Ty víš přesně co já potřebuju, jsi zlato!'' řekl jsem jí a políbil ji jemně na tvář. A šli jsme.

Ellie

Tak jsem šla nakupovat sama, procházela jsem se po nákupním středisku ale bohužel mě nic nezaujalo.Když jsem nesehnala žádné oblečení , šla jsem do nově otevřeného starožitnictví a zaujal mě tam takový malý přívěsek ve tvaru sovy, který byl na řetízku. Moc se mi líbil.Za zády se mi objevil kluk, který se mi už dlouho líbí. Lekla jsem se ho,když promluvil:''Sova je znak moudrosti...'' '' Co tady děláš? '' ''Prodávám tu, líbí se ti ?'' nevěděla jsem o čem mluví, tak jsem se ho pomateně zeptala: '' Cože? -No, ta sovička, líbí se ti? '' V tu chvíli mi to došlo, koukla jsem se na sovičku a přikývla jsem. '' Tak já ti jí koupím, chceš ? '' usmál se na mě. Ale to jsem po něm nemohla chtít.''Já si jí koupím sama, to po tobě nemůžu chtít. -Ale jo, já si to někdy vyberu, je tvoje. '' Překvapeně jsem si ji tedy vzala a poděkovala jsem mu. On ji ale vzal a připnul mi ji na krk. '' Moc ti sluší.'' Už jsem cítila jak mi rudnou tváře a řekla jsem mu jen 'Díky, ale už budu muset jít, mám domluvenou schůzku.''Usmála jsem se na něj a odešla jsem . Ještě jsem slyšela jak mi říká ''Ahoj'' ale to už jsem byla pryč . Už jsem se chystala ke Karen.

Leo

V parku jsme si sedli na lavičku, přesně na to, kde jsme před osmi lety poprvé potkali naše skutečné rodiče. A v tu chvíli mě napadlo, že vlastně nevíme proč nás dali k adopci, když rodiče vlastně nechtěli. Juli si všimla, že jsem nějak posmutněl, a zeptala se mě, co se děje.Řekl jsem jí, že nic a protože jsem nechtěl, aby se dál vyptávala, políbil jsem ji . Ona mi mé polibky oplácela, a přestali jsme až když nám docházel dech. A Juli si mi položila hlavu na rameno. Chvíli jsme nic neříkali, a koukali se na okolní svět. Najednou bylo za deset minut dvě a my chvátali na párty. Abychom tam byli dříve než Ell, která si stále doufám na narozeniny nevzpomněla.

Ellie

Od nákupního centra je to ke Karen docela daleko, takže jsem k ní přišla až ve 14:10, když jsem zazvonila, Karen mi přišla otevřít, a dovedla mě do obýváku. Najednou z všech možných skrýší vylezlo spoustu lidí, a všichni zvolali ''PŘEKVAPENÍ!!'' S otevřenou pusou jsem tam stála a nezmohla se na slovo, jak jsem mohla zapomenout. Vždyť dneska máme narozky . Je nám už patnáct. Dojatě jsem se ozvala'' Děkuju !'' a objala jsem Karen s Juli, které za mnou přišli s dárkama . Někdo zapnul hudbu, a začali přinášet jídlo, bylo tu moje i Leovo oblíbené jídlo, ale Lea jsem nikde neviděla. Kde je ? ''Baf!'' otočila jsem se a za mnou nestojí nikdo jiný, než Leo. '' Nech toho, ty blbečku! Všechno nejlepší '' řekla jsem pobaveně.A večírek začal.

*po skvěle užitém večírku*

Leo vyjímečně nešel hned do svého pokoje, ale šel za mnou. ''Nenapadlo tě někdy, že nevíme proč nás tenkrát dali k adopci, když nechtěli? '' Tuhle otázku jsem vůbec nečekala , ale věděla jsem co říct: '' Tenkrát řekli, že nám to poví až budeme starší,myslím že ten čas právě nastal...''

Ahoj! Je pravda, že v tomto díle se nic moc zajímavého nestalo, ale slibuji, že příští díl bude zajímavější :) Mějte se hezky :)