Affectus

Shledání (konec)

Ellie

Vracíme se domů s tím,že buď nás přijmou tak jak to je a nebo se nadobro vydáme vlastní cestou i kdybychom se měli přidat k osadníkům,nebo žít v tajné chaloupce,kde jsme se po začátku schovávali. S tím rozdílem,že teď už nikdo nemá právo nám to zakazovat. Dylan má ještě nějaké peníze a když jsme nejrychlejší cestou došli do vesničky s obchodem,tak jsme si koupili něco k jídlu a pití a obá jsme se do jídla chutí zakousli,už jsem si pomalu ani nevybavovala jak chutná obyčejné jídlo. Počkali jsme na autobusové zastávce,kde jsme si našli spoj který jede směrem k našemu městu. A jak jsme tak seděli na lavičce zastávky,opírala jsem se hlavou o Dylanovu pevnou hruď a byla jsem jednoduše šťastná. Teď už nic nebrání tomu abychom mi dva byli spolu,narovnala jsem se a koukla jsem mu do očí. Má tak krásné,pronikavé oči. Obá jsme se začali utápět v očích toho druhého a pak se Dylan svými rty přiblížil k těm mým a začal mě nejdřív něžně a pak vášnivě líbat. Nemohli jsme se od sebe odtrhnout,udělal to až přijíždějící autobus. Odlepili jsme se a usmáli jsme se na sebe. Vzala jsem ho za ruku a šli jsme rychle k autobusu. Dylan za nás oba zaplatil a jelikož byl autobus skoro prázdný,sedli jsme si dozadu na "pětku". Dylan si sedl úplněna kraj k okýnku a já jsem se natáhla přes zbývající čtyři sedadla a hlavu jsem si položila do jeho klína. Dylan mě pohladil po vlasech a já se podívala nahoru na jeho obličej. Celou cestu jsem ho mohla pozorovat a všimla jsem si, že i když si obličej dlouho nemyl a neholil vypadá pořád neskutečně krásně. Po dlouhém pobytu ve věznici toto byla příjemná a pohodlná změna a uvědomila jsem si že jsem ve skutečnosti šíleně unavená a usnula jsem.

Dylan

Když mi usnula na klíně vnímal jsem jak se cítí jako v naprostém bezpečí.Miluju se na ní koukat když spí,když pavidelně oddechuje,když jí nic netrápí. Když po dlouhé jízdě autobus hlásil,že bude zachvíli v místě kam jedeme,musel jsem Ellie nějak vzbudit. Trhalo mi to srdce ale alespoň jsem se snažil o šetrné probuzení. Pohladil jsem jí po vlasech a dal jsem jí pusu na čelo.

Ellie

Ucítila jsem jak mě Dylan políbil na čelo a opatrně jsem otevřela oči. První co jsem mohla vidět byl jeho úsměv "Miluju tě." Řekla jsem tiše,ale on to slyšel a odpověděl:"Já tebe taky." A usmál se. "Jak dlouho jsem spala?"podivila jsem se a když Dylan řekl že tři hodiny ale že musíme jít,za chvíli budem zastavovat,probrala jsem se a začala jsem se upravovat. Mám určitě zacuchané vlasy ale Dylan mi řekl: "Moc ti to sluší." Uklidnilo mě to a v zápětí začal autobus brzdit a my dva jsme se hrnuli dopředu abychom stihli vystoupit. Vystoupili jsme v nějakém městečku odkud už jede spoj přímo k nám,ale až za dvě hodiny. "Co budeme dělat?" Zeptala jsem se a Dylana napadlo že nám zbylo hodně peněz a oblečení máme dost otrhané a špinavé,že půjdem nakupovat. Nedaleko byl obchod s oblečením,tak jsme se tam hned vrhli a začali jsme hledat něco pěknýho. Našla jsem takový vtipný kraťasy s potiskem růžových prasátek a hned jsem chtěla aby si je Dylan šel hned zkusit. On mi zase našel šíleně uplý a krátký červený šaty. Nejdřív jsem si je absolutně odmítala zkusit ale nakonec jsem ustoupila a oba jsme si ty kousky zkusili. Když jsme je měli oblečený uspořádali jsme v tom obchodě takovou promenádu. No už do tohohle města nemůžeme nejspíš vůbec jet ale byla to sranda. Nakonec jsem si koupila nový kalhoty a svetřík. Dylan si taky něco koupil a spěchali jsme na bus aby ještě neujel. Autobus jsme ale v pohodě stíhali a když jsme nastoupili sedli jsme si na poslení místo které tam zbylo pro dva. Sedla jsem si k oknu a držela jsem Dylana za ruku. Celou cestu jsem koukala z okna a přemýšlela jsem o všem co se událo.
Vystoupili jsme až v našem městě a hned jakmile jsme vystoupili stáhnul se mi žaludek. Co když nás doopravdy nepřijmou? To se ale nedozvíme když tam nepujdeme. "Můžeme? " zeptal se tiše Dylan a já přikývla.Chytl mě za ruku a tiše jsme šli od autobusu k našemu domu. Zanedlouho jsme stáli před naším domem. "Připravena?" Zeptal se Dylan. Ne,teď ne... zavrtěla jsem hlavou a se sevřeným žaludkem jsem ho poprosila: "můžeme jít nejdřív k vám?" Jsem hroznej srab ale když kývnul že jo. Chytla jsem ho pevněji a pokračovali jsme v chůzi. Před jeho domkem jsem ho políbila a Dylan zmáčkl tlačítko zvonku a stiskl mi moji ruku pevněji. Taky měl strach co řeknou. Dveře se téměř hned otevřeli a stála tam Dylanova maminka. Hned jak nás spatřila začali jí téct slzy radosti a rozběhla se k nám. Ze všech sil objala svého jediného syna,kterého tolik milovala a který jí tolik chyběl. Stála jsem tak venku a koukala jak se tak spolu objímají a napadlo mě zda to přijmou naši stejně. Ve dveřích se objevil i Dylanův táta a hned jak uviděl co se děje rozběhl se sem taky a objal svoji manželkubi se synem. Pak ale udělali něco co mě přkvapilo. Táta i máma natáhli ruce ke mě a chtěli abych se přidala k tomu jejich rodinému objetí. Pozvali nás pak dovnitř a chtěli abychom jim vše vyprávěli. Bylo mi už jasné,že o naší proměně se dozvěděli.
Po vypravování jsme se omluvili a šli jsme k nám. Byla jsem trochu klidnější, přeci jen to naši řekli Dylanovým rodičům,tak by to mohlo být v pohodě. Před naším domem mě ale naděje a pozitivní myšlení přešli. "Do toho." Povzbudil mě Dylan a stejně jako já tam u nich mě políbil. Sebrala jsem v sobě veškerou odvahu a stiskla jsem zvonek. Otevřel Leo. Jakmile mě spatřil zvolal a celý dům: " já to říkal!" A rozběhl se ke mě. Objal mě a řekl :" věděl jsem že se vrátíš,chyběla jsi mi ségra." A skoro bych řekla že se mu v očích leskne slza,řekla jsem mu :"ty mě taky,bráško." Ve dveřích stojí mamka,která vypadala dost naštvaně,za ní nakukoval taťka ale ten hned jak jsem se na něj koukla zavolal: "Ellie!" A šel mě s radostí obejmout. "Notak Jill pojď taky." Zavolal na mojí mamku,ale ta se ani nehla. To mě hluboce ranilo a rozbrečela jsem se. Taťka ale řekl,že to bude dobrý pohladil mě po vlasech a pozval nás všechny dovnitř ať jim o všem povyprávíme. Vzala jsem Dylana za ruku a vstoupila jsem do svého domova.

Ahoj,tak to přišlo. Chtěla bych vám moc poděkovat za vaší podporu,psaní mě neskutečně baví ale tenhle příběh už došel ke svému konci.Chtěla bych speciálně poděkovat Denisa Bublinka16 a Meri135 Budu teda ještě psát EPILOG jestli budete mít zájem.

Mějte se moc krásně Lucka