Affectus

Pomoc

Dylan
Musím zpět do osady, Ell uhodili do hlavy a unesli jí,mě se podařilo vyváznout, všichni se kolem ní shromáždili, a mě jakoby si přestali všímat. Vracím se zpět už jeden celý den, a musím neustále myslet na to, co asi Ell udělali, vyčítám si, zda jsem neměl běžet k ní a nechat se dobrovolně chytit. Mohl jsem teď být s ní... Tuhle cestu už poznávám, ještě chvilku půjdu a budu u osady,kde jsme se dozvěděli o Kifusu.
Vcházím dovnitř a pohledem hledám někoho přítomného. Viděla mě žena, která,pokud si pamatuji,seděla u ohně taky. "Ehm,ahoj?Kde máš přítelkyni?" Zeptala se zdvořile, a já jdem ji musel odpovědět:"Našli nás Affectus,Ell udeřili do hlavy a unesli jí,mě se podařilo utéct." To už si nás všiml Felix se svojí ženou,a pomalu s dalšíma lidma tady se k nám začali sbíhat, celý jsem jim to znovu odvyprávěl, a tak trochu jsem očekával nějakou pomoc. "Nepomohl by mi někdo v téhle dost špatné situaci?" Zeptal jsem se s nadějí v hlase. "Tak to v žádnym případě,neschovávam se tu ty roky jen proto, abych se pak kvůli nějakým nevopatrnym lidem nechal vodvýst do vězení." Ozval se dost známý hlas Jazana. "Já do toho jdu, co zlatíčko?" Řekl Felix a čekal, co na to jeho drahá polovička. "Taky půjdu."řekla. "Jdu taky.""Tak já taky." Ozývali se další a další. Bylo nás hodně, dohodli jsme se, že se vydáme z osady ihned, do batohů si sbalili deky a polštáře,a šlo se. Zatím se nevědělo kam, ale rozhodně někam pomoc Ellie.

Ellie
"Když budeš sekat dobrotu, pustíme tě z týhle černý cely bez oken, do nějaký světlejší. Až si uvědomíš ,jak zvráceně jsi se chovala, když jsi byla s Dylanem." "Ne,Dylana nikdy nezradím,NIKDY!" Vykřikla jsem naštvaně. "Řekla sis o to...Chlapi?" Ale ne, je to tu zase, rozrazili se dveře, paprsek silného světla mě oslnil, ale hned ho zastínili dva urostlí chlapíci, kteří mě popadli a táhli až do té místnosti,jako včera. Tentokrát tu Paul nebyl, malinko se mi ulevilo, ale muži mě opět svázali na křeslo a odešli. "No to mám radost, že už jsi tady ,zrovna jsem měl hlad." Ozvalo se ode dveří. Paul stál opřený o futra dveří a s úšklebkem na mě koukal. Přišel blíž , a já najednou měla pocit, že nenávidím celý svět. Měla jsem sto chutí teď vstát ,jít za Dylanem a uškrtit ho, nechal mě tu, to by Paul nikdy neudělal. Počkat, ano, právě to teď Paul dělá, zacloumala jsem sebou vzteky, a chtěla jsem po Paulovi něco hodit. Paulovi to očividně dělalo dobře. Vzal si ode mě energii, vynechal z toho pokusy o polibky, za což jsem byla vděčná. Zlá nálada ze mě opadla ihned, jak Paul odešel. Ovládal moje pocity, cítila jsem se tak nějak využitá.
Po chvilce přišla žena, kterou jsem viděla včera. "Ahoj Ellie " řekla až moc přislazeným hláskem. "Tak jak si vedeš? Očividně moc dobře ne, když jsi již podruhé během dvou dní skončila jako "jídlo"." Řekla a nuceně se usmívala. Za ní se vynořili ti chlapi,co mě sem dovlekli, a odpoutali mě. Celou dobu mě drželi a žena mi řekla:"pokud teď řekneš, že jsi dělala chybu, když jsi byla s Dylanen, věnujeme ti celu se světlem, toaletou a okýnkem." Zpět do tmy se mi teď rozhodně nechtělo, a pokud stačilo říct:"udělala jsem chybu."udělám to. Však takhle Dylana nezradím,ne?"notak, je to časově omezená nabídka."dodala žena,když jsem mlčela. Ok řeknu to. "Udělala jsem chybu." Tak a je to. "Teď to řekni upříměji."Chjo..."Udělala jsem chybu." "No co mám s tebou dělat,...doveďte jí tam. Později jsem zjistila, že potřebovali černou celu pro "nového příchozího" jen doufám, že to není Dylan. Jinak, moje místnůstka tady vypadala o něco lépe, možná to bylo jednou věcí:nebyla tma. Bylo tady jedno zamřížovaný okno, světlo a záchod bez zástěny, zrovna na tohle by se hodila tma, ale tady očividně nesmím mít vůbec žádné soukromí.

Tak je tobtu, další díl online. Budu ráda za všechny vaše ohlasy. Mám vás ráda,Lůca :)