Affectus

Je to láska!

Elie

Dneska je sobota, a na dnešek jsme s Dylanem domluvení, půjdeme na procházku, nemluvila jsem s ním pořádně od té doby, co jsem mu řekla tu novinu a on z toho byl celkem rozhozený. Akorát jsme se včera potkali a domluvili na dnešek. Musím se ho zeptat, proč byl najednou tak vážný. Ale teď je teprve ráno, takže můžu ještě ležet v posteli a poslouchat své oblíbené písničky.

Právě hrála moje nejoblíbenější písnička , ale přerušila mě mamka, jestli prý budu jíst. Samozřejmě, že budu, přeci nebudu o hladu, hudba musí počkat . K obědu dnes máme kuře s hranolkama, Leo to snědl všechno, ale mě hlad přešel po pár soustech, takže jsem zbytek nechala na talíři a mamka se na mě tázavě podívala: '' Ty už nebudeš? Není ti něco? '' myslela si, jestli nejsem nemocná, nebo tak nějak něco . Ale mě nic není, a to přesně jsem jí řekla: '' Neboj se, nic mi neni, jen prostě nemám hlad.'' '' No to nevadí, tak to odnes, třeba si to potom dojíš až budeš mít hlad.'' ''Jasně'' ale stejně to asi jíst už nebudu... Zato bych se měla připravit,Dylan za chvíli přijde a já jsem jen v ''domácím'' oblečení. ''Tak co si dneska vezmu?'' ptala jsem se sama sebe,když jsem se koukala do skříně a hledala něco , co by mi padlo do oka .  Nakonec jsem si vybrala růžový topík se sukýnkou a svetříkem (Máte v médiích :) ) Přesně, když jsem byla oblečená, Dylan zazvonil, vzala jsem si už jen tašku přes rameno, obula si boty a mohli jsme jít. Mamce to nevadí, taťkovi taky ne, takže je to v pořádku. Navíc oni se spolu znají, tak si rodiče myslí, že mi jen pomáhá s mojí proměnou, taky že jo. Ale to, že spolu chodíme vědět nemusí, alespoň prozatím.

Vyšli jsme ze dveří a když se za námi zavřeli, dlouze jsme se políbili, bylo to snad hezčí než minule. A byl v tom i jistý adrenalin, protože jsme zatím nechtěli a by o tom rodiče věděli. Procházeli jsme se po čtvrti, a povídali si o všem možném a pak jsem se ho zeptala...

''Proč jsi byl posledně, když jsem ti řekla, že jsem se poprvé nasytila z pocitů tak zaražený?'' jo, docela jsem to na něj vypálila.Tahle otázka ho šokovala, nečekal to. To je to tak vážný , že se tolik polekal?? No, to jsem zvědavá , co z něj vypadne .'' Em... já.. no.. Tak jo, řeknu ti to.''

Dylan

Ach jo, ona si toho všimla? Vypadá to , že jí to budu muset říct, přitom mě samotného to ten den dost vzalo, miluju ji... a to je ta chyba. '' Víš, Ellie, když jsi mi řekla, že jsi se živila, měl jsem radost, ale jen do chvíle, kdy jsem si uvědomil, že z dobrého pocitu té učitelky. I náš svět má pár pravidel, a jedno z nich je, že se nesmějí spolu mít rádi dobří mezi sebou a zlí mezi sebou... a já... Já tě miluji, jsi ta nejlepší a nejúžasnější holka, jakou jsem kdy potkal, a když jsem to slyšel, moje srdce puklo, rozbilo se na tisíce kousíčků. Kdyby to zjistili, mohli by nás nechat i zabít, je to velké porušení pravidel.'' a přesto, že jsem to věděl jsem ji dnes políbil... '' Ale Dylane,já tě nechci ztratit, je mi s tebou dobře, prosím, chci s tebou být, i kdyby jsme to měli tajit.'' to po ní nemohu chtít, co kdyby na to přišli, co by se s ní pak stalo?? ''Ell.'' řekl jsem jen, a Ellie se rozplakala, rychle jsem ji obejmul a políbil na čelo.'' Ellie, neplač, nějak to vymyslíme, taky od tebe nechci...Počkat, ví o nás tví rodiče??'' snad ne, protože jestli jo, tak jsme ve velkém nebezpečí už teď. ''Ne.Neřekla jsem jim nic.'' řekla se vzlykama a ve mě se probudila naděje. '' Tak víš co? Co kdybychom, se ve společnosti chovali jen jako přátelé, a že ti pomáhám s přeměnou a pak bychom se mohli scházet na jednom takovém místě, nikoho jsem tam nikdy nevzal. Ale bude to dost riskantní.'' ''Opravdu??'' rozzářila se a utřela si slzy.'' Mě nevadí, jestli to bude riskantní, nebo ne, já chci prostě s tebou být.'' dodala. '' Zítra tě tam vezmu, co ty na to?? '' '' Souhlasím, už se nemohu dočkat.'' A pak už jsme šli domů a povídali si o tom, kam bychom se chtěli jednou podívat.  Když za sebou zavřela dveře od jejího domu šel jsem pěšky k tomu svému. A po cestě jsem přemýšlel, jak tu naší schovku vylepším, než tam s Ellie půjdeme, naposledy jsem tam byl asi před 7 lety, když jsem neměl co dělat. Teď to tam určitě nebude vypadat hezky, zajdu tam zítra už dopoledne a předělám to tam...

Tak co? Myslíte, že jim to spolu vydrží?? A jak se vám můj příběh líbí?? Můžete mi zanechat komenty , nebo VOTES,  potěší to :) A tenhle díl bych chtěla věnovat Denče, která tenhle příběh poctivě čte :D Díky :DD

                                                                             Mějte se hezky , Lucka :)