Affectus

Duha po dešti

Leo

Je ráno, další ráno v tomhle šíleném zmatku. Od té doby, co Ellie a Dylan odešli, chodí k nám domů spoustu lidí. Lidi od nás z Affectus spolku, ale i Policie a tak. Affectus sem chodí na získávání informací a pomáhají nám s jejich hledáním. Naposledy se našly stopy docela daleko odtud, v nějakých horách se našli jejich doklady. Byly pašované, měli jiná jména a údaje, fotka jim byla podobná,rozhodně to tedy byli oni. Fakt by mě zajímalo, kdy ségra s Dylem zvládli zfalšovat doklady. Nicméně v okolí vesničky, nebo města,či co to bylo, nenašli žádné další stopy. Když se v místním hotelu ptali, zda neviděli dívku s hochem odpovídající popisu Ell a Dyla, řekli, že ne. Ani v místní samoobsluze, nebo hospodě je nikdo neviděl. Všechny tady zajímá, co tam vlastně chtěli. Možná jen vyjeli na co nejdelší možnou trasu, a když vylézali z dopravního prostředku, doklady jim vypadly. Pak mohli jet na další konečnou , třeba až za hranice, kdo ví?

   "Nebojte, my je najdeme." Slyším z kuchyně tlumené,ale uklidňující slova policisty, který přišel oznámit, že je v nejbližší době nikdo v našem městě nikdo neviděl. Affectus nechtěli,aby se do toho policisté pletli, z důvodů,kdyby museli pár v nejhorším zabít. Neřekli jim proto, ani že se našly ty doklady v horách. Policie stále pátrá v okolí.
   Popravdě...myslím si, že obá udělali velkou blbost! Jak tak sleduju to dění kolem, Affectus mají kontakty snad všude. Nepodaří se jim utéct nikam, kde by je dříve,či později Affectus nenašli. I když, na to, jakou dobu už jsou pryč se docela držeji. Naštěstí se svojí Juli nikam utíkat nemusím. Ona Affectus není, takže je to v suchu. Asi za ní zajdu. Beru si boty, a vyrážím. "Kampak jdete,mladý muži,nescházíte se doufám tajně se sestrou?" Zeptal se mě policista podezřívavě. "Ne, jdu za svojí holkou, to snad ještě můžu,ne?" Řekl jsem trochu z ostra. Šel jsem a zabouchnul jsem za sebou dveře.

  "Ahoj Juli!" Zavolal jsem na ni překvapeně,  když jsem ji viděl, jak jde proti mě na vedlejším chodníku. "Zrovna jdu k tobě." Zavolal jsem ještě. "Já jdu ale nakupovat, tak pojď se mnou! " "Jo-o!" Přeběhl jsem silnici a přidal jsem se k Juli. "Tak co, něco novýho o Ell?"zeptala se zdvořile Juli. "Ne" "Odešla jen proto, aby byla zajímavá." Řekla Juli. Docela mě to šokovalo, ale Juli pokračovala. "jako promiň, ale ona byla moje nejlepší kamarádka, mohla ni alespoň něco říct, a né jen tak se vytratit." " No ,ono to není tak lehký." "Tak jak to je?" "Ehm..no.. šla se svým klukem." Snažil jsem se, abych nemusel zmínit Affectus. "Tak si to nech..." řekla na oko zklamaným tónem. A pak už jsme celou cestu mlčeli.
Ellie
   Tohle byl nejspíš na delší dobu spánek na posteli. Na cestu nám dali i něco jako mapku, jsou na ní nakreslené hory, ve kterých budeme hledat. Rozloučili jsme se se všema a vydali se dál. Tahle cesta bude ještě dlouhá. Jdeme už pár hodin, ale zdá se, že jdeme furt na jednom a tom samém místě. Po asi pěti hodinách jsme konečně došli a samý kraj lesa. Cítila jsem, že si ode mě Dylan bere energii, a proudí i ke mě, zastavila jsem a přitáhla jsem si ho k sobě. Začala jsem ho vášnivě líbat, najednou začalo pršet. Líbání v dešti bylo, jak ve filmech, kolem nás padaly dešťové kapky. A duha, která vznikla, když vysvitlo sluníčko nám zářila přes celé nebe. Ale museli jsme jít dál.