Affectus

Spolu sami

Dneska půjdem s Dylanem do té jeho tajné skrýše, kouknem na to, a jestli to tam bude vypadat, tak jak si myslím, že věci po pár letech nepoužívání vypadají, budeme to tam muset asi upravit, uklidit a možná i nanosit nějaký nábytek, Opravdu nevím, na co se mám připravit. Ale teď asi zavolám Juli.  Včera večer jsem na internetu zjistila, že v kině budou dávat novej film, jmenuje se to Temné stíny, mohlo by to být zajímavý. Zeptám se jí, jestli nepůjde. Můj telefon leží na stolku, tak ho beru a začínám vytáčet její číslo. "Volaný účastník hovor nepřijímá. Je buď vypnutý, nebo nedostupný, zkuste to prosím později..." ozval se místo Juli nepříjemný hlas operátora. Zkusila jsem to ještě jednou,ale reakce byla stejná.Co s Juli je? Zkusím Karen,třeba budu mít víc štěstí.Karen telefon zvedne téměř okamžitě. "Ahoj Ell, co potřebuješ?""Ahoj Karen,nevíš co je s Juli?Nezvedá mi telefon." "To fakt netuším, nemůže být třeba s tvým bráchou?" "Jo, to je dost možný. Jo a ještě jedna věc, v kině budou dávat novej film,jmenuje se Temné stíny. Nešla bys ? " "Jo, kouknu se na net, co je to za film, a pak ti napíšu, jo ?" " Tak jo, zatim." Hm, tak Juli bude asi s Leem, jsem si říkala, kde zas Leo lítá, že neni doma."Píp,píp" zazvonil můj telefon, to přišla zpráva od Karen: film me zaujal, kdy to bude a kolik to stoji?? Pude s nama Juli?  To, jestli s námi půjde Juli bych taky ráda věděla. Ok,je to v patek v 8, a stoji to 120 kc. S Juli se musime domluvit pak, ted je nedostupna. Vlastně bych mohla vzít i Dylana, pokud by chtěl. Dylan. Jakto, že už nejde? Byli jsme domluveni, že přijde v jednu. To bylo před deseti minutama. Začínám si dělat starosti. Leo pryč,Juli nezvedá telefon a Dylan jde pozdě. A právě v tu chvíli, když jsem nad tím tak uvažovala přišel Dylan. "Tati, jdu ven!" Hýkla jsem na tátu, a šla jsem. Dylan vypadal udýchaně a tak jsem se ho místo pozdravu chtěla zeptat, co se stalo, jenže on mě předběhl: "Promiň mi to, nechtěl jsem tě nechat čekat, ale musel jsem něco zařídit a uvědomil jsem si, že vlastně nemám tvé telefonní číslo, abych ti mohl zavolat, že se zdržím." "Takže jsi celou cestu sem utíkal, co ?"Řekla jsem s úsměvem. "Jo. Víš co ? Chceš se teda podívat do té tajné skrýše? " "No jasně, na to se těším celou dobu." Řekla jsem možná až příliš nadšeně.Dylan se ušklíbl a vyndal si z kapsy nějaký kus látky. "Okay, tak pojď blíž ať ti můžu zavázat oči, chci aby to bylo překvapení." Aha, tak na tohle ten šátek, jo ten kus látky byl šátek. "Už teď vždyť se přerazím." Ale stejně jsem za ním šla. "Nepřerazíš, neboj se a důvěřuj mi." Věřím mu. Zavázal mi oči a vzal mě za ruku. Projela mnou taková vlna vzrušení, a protože jsem vůbec neviděla,musela jsem poslouchat jeho pokyny,když mě navigoval. "Teď opatrně, přecházíme ulici, takže krok dolu..." "Teď nahoru..." "Počkej,zahneme doprava." "Vlevo." Teď jsem uslyšela vrznutí nějakých dvířek, ale furt jdeme dál."A teď chvíli zůstaň stát" Dylan mě tu nechal samotnou, už necítím u sebe jeho teplo a už mě nikdo nedrží za ruku."Můžeš otevřít oči." Je blízko. Nenechal mě tu. Opatrně jsem si rozvázala uzel, kerý jsrm měla na týlu a šátek jsem si sundala. Chvíli trvalo, než si mé oči přivykli dennímu světlu, ale to co jsem viděla bylo úchvatné. Stála jsem v nádherné zahradě a předemnou byla taková malá chaloupka,z venku sice vypadala staře, ale když jsem vstoupila dovnitř, opravdu mi to vyrazilo dech. To co jsem si doma představovala bylo fakt strašný. Teď tu stojím uprostřed krásné místnůstky, kde byla bílá pohovka s chlupatým přehozem, bílé zdi, na kterých visely obrazy, které byli černobílé, ale měli i drobnosti vyvedeny červenou, třeba slečna u Eiffelovky měla červený baret a slunečník. Celkově místnost působila hodně útulně. Moc se mi tu líbí. Ale neříkal, že tu dlouho nebyl? To tu nemohlo být tolik let. "Dylane? Je to tu překrásný, poslyš, tohle tu nemohlo být takovou dobu." "Nebylo, dneska ráno jsem sem přišel, a byli tu jen holé zdi a tenhle stolek s zásuvkami a jedna židle, která byla v fakt hrozným stavu, vyhodil jsem ji.Jenom bych se chtěl podívat, co jsem ukryl před lety do zamčených zásuvek, jenže klíček nemám. " "Počkat. Chceš mi říct, že tohle ostatní jsi sem dneska donesl?" " Vlastně jo." Tak za tohle jsem ho obdivovala ještě víc . Naklonila sem se blíž k němu a lačně jsem se mu podívala na rty. Najednou jsme se líbali. "Baby,give it all up,up, I'd give it all up.If I can't be with you..."  To snad ne, zrovna teď? Zrovna teď mi musí volat Juli? Tuhle písničku mám nastavenou, když volá ona, tu písničku miluju, i když kvůli tomuhle ji snad začnu nesnášet! "Promiň Dylane, vezmu to..." ...be with you vzala jsem to a hned se ozvala Juli svým veselým hlasem. "Stalo se něco Ellie? Když jsi mi volala, byla jsem zrovna s Leem, tak jsem si mobil radši vypnula." "Jo,asi bych si ho taky měla začít vypínat,předtim jsem chtěla jsetli nechceš se mnou do kina, ale zavolej prosim tě Karen, já teď nemám čas. " "Ale?!? Snad jsem tě zrivna nevyrušila ba randíčku?" "Přesně tak" a típla jsem to. Tuhle odpvěd nečekala, ale co, teď je tu Dylan. " Vy jdete do kina?" zeptal se Dylan nevinně, a já přikývla. " Můžu se přidat?" "Ty bys chtěl? Vlastně jsem se tě chtěla zeptat, ale bylo mi to blbý." "Takže můžu?" "Já myslím že jo" a tentokrát jsme se začali líbat bez přerušení mobilem...

Doufám, že to někdo čte, protože mě to nesmírně baví. O vánočních prázdninách hodlám psát víc, ale kdo ví, jak to bude. Kdyžtak můžete příběh sdílet a budu ráda za každý Vote a koment :3     Lucka :3