Affectus

Cestovní horečka

Dneska odlétáme! Nemohla jsem vůbec dospat, vstala jsem asi v šest hodin a ještě jsem překontrolovala všechny věci. Musela jsem se docela uskromnit, protože letíme letadlem, a nesmíme s sebou tahat moc věcí, fakt jsem se snažila vzít jen to nejnutnější. Trvalo mi snad celý týden, než jsem se konečně rozhodla, co budu muset nechat doma,  a co si vezmu s sebou. Například tu s těžkým srdcem nechávám svoji nejoblíbenější mikinu , a doufám, že tam bude takový horko, že ji nebudu potřebovat. Zato zásobu krémů na opalování mám snad bezednou. Nezapoměla jsem ani na mapu okolí, kdybychom se chtěli s Dylanem někam ztratit.
     Celý dům ještě spí, takže mám volnou koupelnu a můžu se namalovat. Nebudu to přehánět, aby se mi to v letadle nerozmazalo-stačí řasenka, korektor a pudr. S sebou budu brát lepší, takže tyhle mám v koupelně na zrdcadle vyndaný.
"Ellie?" ozval se od dveří hlas. Mamka už je taky vzhůru. "Ano,mami?" "Nemohla už jsi spát?" "Ne, hrozně se těším." "Tak si pojď dát se mnou snídani. " "Jo, přijdu tam." Už jsem se jenom navoněla svojí oblíbenou toaletkou a šla jsem do jídelny.
   V jídelně už nám mamka připravila míchaná vajíčka se slaninou. Povídaly jsme si a vůně slaniny přilákala Lea i tátu,takže jsme si moc dlouho nepopovídaly, a mamka musela jít udělat další.
    Po snídani jsme spěšně naložili kufry na přivolaný taxi , nechceme totiž na letišti nechávat auto tak dlouho. Taxi nás dovezl na letiště, kde už jsme měli sraz s Dylanovou rodinou. Všichni společně jsme šli do haly, kde nám odbavili zavazadla a my jsme měli hodinu ,než budeme nastupovat do letadla . "Můžu se tady rozhlédnout?" Zeptala jsem se rodičů, ale ti se báli,abych se tady neztratila ,nebo abych nepřišla pozdě,tak se mnou poslali Dylana. "Hlavně přijďte včas, sejdeme se u vstupu k našenu letu. " Je tu spoustu obchodů, takže jsme měli co dělat, ale my jsme jen šli co nejdál od rodin, drželi se za ruce a koukali jsme, co kde mají. Nic,co by nás nějak zaujalo, tak jsme si dali v bufetu salát a čekali jsme, než půjdeme k našim.
   Uběhlo to celkem rychle, takže jsme pak s rodiči vešli do haly, kde bylo spoustu míst k sezení a po chvíli jsme mohli nastupovat do letadla. Prošli jsme skrz rentgen, kde ověřili,že nemáme nic nebezpečného a následně   si od nás letuška vzala letenky a my mohli rukávem nastoupit do letadla. Letěla jsem poprvé, takže to byl vzrušující zážitek. V letadle nás před odletem proškolili, co dělat v případě nouze a popřáli nám příjemný let. Když se letadlo rozjíždělo, byl to takový tlak, že mě to jakoby táhlo zpět , takže jsem byla zabořená do sedačky. Letušky nám v průběhu letu přinesly občerstvení a nabízely i pití. Let netrval moc dlouho, takže jsem nemusela ani navštívit místní záchodek, což by byla jistě nepříjemná záležitost.
    Když jsme po úspěšném přistání vylézali z letadla, praštil mě do nosu horký dusný vzduch léta. To ve mě ještě prohloubilo nadšení z dovolené. Cesta bohužel ještě nekončí, musíme se dostat do městečka, kde máme apartmán. Jeli jsme dvěma půjčenýma autama a já se celou dobu kochala výhledem. Leo nemohl spustit oči z telefonu, jak si psal s Juli a mamka s taťkou klábosili o tom, jak tu byli jako malí. Usnula jsem... byla jsem z toho všeho nadšení celá unavená.
    Ellie,Ellie"Ellie" začala jsem vnímat, když někdo potřetí řekl mé jméno. Auto už nejelo a nade mnou  se skláněl Dylan v celé své kráse. Když viděl, že už se probouzím, políbil mě. "Co blázníš, uviději nás!" Zašeptala jsem ,když jsem si uvědomila ,co děláme. "Neboj, poslali mě,abych tě vzbudil, dorazili jsme už před půl hodinou, a chtějí aby sis vybalila a porozhlédla se po domě... A pak si můžem jít zaplavat, moře je tu vážně nádherný." My už jsme tady? Musím se jít kouknout! "Už jdu" řekla jsem nadšeně a když Dylan vylezl z auta, šla jsem rychle k apartmánu, který stojí naproti zaparkovaným autům. Vešla jsem dovnitř a páni! Bylo to tam fakt moc hezký. "Mami, vybalim si pak, beru si plavky, a jdu kouknout na moře." Zavolala jsem na mamku, oblékla si plavky a ani jsem se nenamazala, protože krémy jsou dole v kufru, to jsem holt nevychytala. Rozběhla jsem se k vodě a hupsla jsem do vody. Po chvilce úžasného osvěžení přišel Leo s Dylanem a obá si na pláži rozložili deky. Leo přinesl deku i mě, zapoměla jsem si ji v kufru. Dylan postavil na deku tašku a následoval Lea do vln teplého moře. Leo začal na mě cákat vodu,no super,moje vlasy budou celý mokrý,to si nemohu nechat líbit! Začala jsem tedy stříkat na něj a Dylan nezůstal pozadu.  Párkrát jsem si pak zaplavala a pak se šla slunit na deku, kterou mi Leo přinesl.Lehla jsem si na břicho a za chvíli na mě přistáli kapky vody, otočila jsem hlavou a uviděla jsem Dylana , stál nade mnou a já si uvědomila, že má na sobě jen plavky, vypadal fakt k sežrání. "Nechceš namazat záda, aby ses nespálila?" Vrhnu na něj tázavý pohled ale nic neřeknu. Pak na mě mrkne a začne mi na záda kreslit krémem smajlíka. Položím tedy hlavu a nechám ho mazat mi záda. Obávala jsem se,co na to řekne Leo, ale když jsem na něj koukla , jen se rošťácky zaškebil a plaval pryč. Pak už jsem to neřešila a užívala si příjemnou masáž. Když Dylan skončil aLeo někam odplaval, řekl mi s jiskrou v očích: "A teď jsi na řadě ty." Usmála jsem si ,sedla jsem si obkročmo na ležícího Dylana, dala si na ruce krém a začala jsem mu mazat jeho záda. Bavilo mě to, ani nevím proč. Když jsem s tím byla hotová, lehla jsem si a jen tak odpočívala. Ruce jsem si zkřížila pod bradou a koukala jsem na to nádherné moře, ve kterém se odrážel lesk slunečních paprsků. 
   Pak z vody vylezl Leo šel si lehnout k nám. Už jsem si dost odpočinula a šla jsem do apartmánu, cestou jsem potkala rodiče, kteří už měli vybaleno a šli se teprve koupat. "Áh,Ellie až se převlékneš z plavek, tak si pak vybal jo? " "Jasně." Nechtěla jsem si kazit náladu odmlouváním a tak jsem poslechla. Vybalila jsem si všechno a zavolala kámoškám domů.Večer jsme šli na pizzu a pak jsme si dali zmrzlinu.
    Kluci šli pak ještě v jedenáct do vody, prý je večer moře klidný a teplý. Já už ale nešla a šla jsem spát.

Doufám, že se vám tahle kapitolka líbila , já když jsem to psala,tak jsem se úplně cítila, že tam jsem, to ale bohužel neni pravda. Místo tepla a sluníčka tu máme jen sníh a zimu.. tuhle kapitlu bych chtěla věnovat nemocné kamarádce DenisaTherner , s přáním, aby se brzy uzdravila .    Mějte se hezky, Lucka