Affectus

Vodní skútry 2

"Mám hlad, nedáme oběd?"
"Taky už mám hlad,když o tom tak mluvíš." Dylan s ním souhlasil. Nechali jsme tedy skútry na břehu. Kluci se šli umýt ,aby nebyli od soli a hodili na sebe suchý plavky. Já udělala totéž, když se koupelny uvolnily a pověsila jsem plavky na šňůru, aby uschnuly . Špagety jsem jenom ohřála v mikrovlnce a i s ohřátou omáčku jsem je položila venku na stůl. Všichni jsme si nandali svojí porci a u jídla jsme probrali oblíbený seriály.
Kluky jsem poslala umýt nádobí ,protože já jsem jídlo připravovala. Přes poledne by se nemělo chodit na sluníčko a tak jsem si šla lehnout do pokoje s tím, že si pustím nějaký film. Myslela jsem , že si kluci taky zalezli do pokoje, ale Dylan za mnou zachvíli přišel. Lehnul si ke mě a líbnul mě na čelo. " Nechceš jít na ledovou tříšť? Prý tu mají dobrou. Pojď využít toho, že tu nejsou rodiče." "Rodiče na chvíli odjedou a ty takle zlobíš,jo? To se mi líbí, můžem jít." "Vlastně jsem myslel, že bychom mohli jet na skútru." "Proč ne?" Je to super nápad. "Ale pojedem jen na jednom. Já než bych tam dojela." "Proti tomu nic nemám, vlastně je to lepší možnost. Ale budeš mě muset namazat,abych se nespálil."řekl možná až příliš svůdnicky a tak jsem vzala na pláž krém . Dylan si sedl a já jsem mu začala mazat záda. "Břicho si namaž sám!" Vesele jsem na něj křikla."A teď jsi na řadě ty." Dodala jsem. "Žádný problém." Když mi začal mazat nohy, rozpalovalo mě to. "Hele,přestaň to už zvládnu sama." A vyplázla jsem na něj jazyk. Dylan dal do odsunovací sedačky na skútru peníze a mohli jsme jet. Chytla jsem se ho,opřela jsem se o něj a poslouchala tlukot jeho srdce. Měl radost, proudila do mě a já jsem cítila, že ta moje proudí zase k němu. Proč je tohle zakázaný? Nedokázala jsem to pochopit.
Byli jsme už skoro na břehu a já jsem se od něj trochu odlepila. Na břehu Dylan skútr zmknul k bóji a mohli jsme jít. Byl to takový malý stánek, kde měli jen zmrzlinu a ledovou tříšť. Žijeme v době, kdy všichni lidi na světě mluví stejně, takže není problém si objednat. Třeba před deseti lety ještě neexistoval žádný strojek na učení jazyků a lidé si nerozuměli. "Jakou si dáš ?" Zeptala jsem se Dylana. "Asi jeblečnou.Ty?" "Stejnou jako ty." "Dobře,tak prosím dvakrát tu tříšť s příchutí zelenýho jablka." Obědnal nám Dylan a zaplatil. Sedli jsme si s tím na lavičku pod palmu a Dylan se ke mě otočil a řekl mi: "Miluju tě! Jsi ta nejúžasnější holka, jakou jsem kdy poznal." Vyrazilo mi to dech. Tedy věděla jsem ,že mě miluje, já jeho taky, ale ještě nikdy mi to neřekl. Vlastně mi to nikdy nikdo neřekl. A to , že jsem nejúžasnější holka, co kdy poznal, chce přeci jednou slyšet každá holka. "Miluju tě." Řekla jsem místo toho,abych řekla: "Já tebe taky" myslím že by to měl slyšet celé. Pak jsme se políbili a dopili tříšť. "Už si snad nikdy nedám jinou příchuť než je tahle." "Bude to taková Naše tříšť s velkým 'N'"
Dopili jsme tříšť a Dylan mi navrhl, jestli nechci zpátky řídit já. Souhlasila jsem ale musela jsem ho upozornit, že pojedu pomalu. Opravdu jsme jeli pomalejc. Dyalan za mnou seděl a kochal se výhledem. U naší pláže jsem přelezla na svůj skútr a začali jsme blbnout. Byli jsme celí mokří a šli jsme si lehnout na deky. A když šel Leo ven, že půjde hledat wifinu, viděl jak tu ležíme a vzal do hrsti písek z pláže a začal ho na nás sypat. Písek se na nás hned přilepil,protože jsme byli mokří a od krému. Dylan si to nenechal líbit a taky si nabral píseka začal ho házet na Lea a ani já jsem nebyla pozadu. Zachvíli jsme byli všichni jako pískoví muži a vrhli jsme se s hlasitým smíchem do vody aby z nás ten písek smyla. Leo naštěstí nechal telefon nasuchu, jinak by ho už asi nerozchodil. My jsme si pak vyklepali deky a lehli si znovu. Leo odešel. Nejspíš jsme na dece obá s Dylanem usnuli a vzbudil nás Leo ,který seděl na skůtru a ohodil nás vodou. To mu nedaruju! Vrhla jsem se do vody a chytla jsem ho za nohu a shodila ze skútru do vody. Dylan mi ho pomohl dostat pod vodu. A chvíli jsme ho tam nechali,ale jen chvilku,aby se neudusil. Je to jen takový přátelský škádlení.
Večer
Co rozhodně není přátelský jsou Leovy záda. Nenamazal se a je celý popálený. Nejen ty záda,ale ty jsou na tom nejhúř. Wifinu sice našel,ale jestli mu to stálo za tohle? Mamka mu pak musela mazat záda panthenolem...

Chudák Leo,co? :D doufám že máte radost,že jsem dneska víc psala :D fakt mě to dneska bavilo.
S láskou Lucka :*