Affectus

Čas na prázdniny

Včera jsme domu došli rukou v ruce, ale kus od mého domu jsme se rozloučili, aby nás náhodou rodiče neviděli. A šla jsem po večeři téměř hned spát, protože dneska s Leem jdeme navštvit lidi, kterým jsme kdysi říkali "mami a tati"- své adoptivní rodiče, dlouho jsme je nenavštívili. Budem tam na oběd, takže vyrážíme hned po snídani, je to kus od nás, tak nás tam hodí táta. Leo si musel jako vždy sednout na sedadlo vedle řidiče, takže na mě zbylo místo vzadu. No co ,alespoň si můžu pustit do sluchátek hudbu a psát si s Dylanem.
...a proto šla do kina sama..
..se ani nedivím,když..."Ellie? Posloucháš mě vůbec?" Zaslechla jsem, že na mě táta mluví,tak jsem to Dylanovi ani nemohla dopsat a začala jsem se věnovat tomu, co probírají ve předu. "Ehm,co? Ne neposlouchala jsem" a do zpětného zrcátka jsem taťkovy zamávala sluchátkama. "Aha, no to je jedno, o tom si můžeme promluvit potom, ale teď je důležitější, že co nevidět budou prázdniny, máš nějaké plány?" No vidíš za chvíli jsou konečně prázdniny. "Ne, vlastně ne, někam chcete jet?" Třeba pojedeme někam k moři ,nebo tak. "Napadlo nás s mamkou, že bychom mohli letět s Jasonovými na dva týdny do Itálie." "S Jasonovými?" "Jo, jsou to naši přátelé, a jel by i jejich syn, ostatně s ním už se znáš , tak by to nebyl problém, ne? A Lea bys s Dylanem seznamila, myslím, že si s nimi obá budete dobře rozumět." Byla jsem fakt v šoku. Dylan poletí s námi na dva týdny do Itálie? "J-jasně, bude to fajn." Snažila jsem se znít co nejvíc v pohodě, ale uvnitř jsem výskala radostí a srdce mi bilo jako o závod. Vymazala jsem původní zprávu co jsem měla rozepsanou pro Dylana, a napsala jsem místo toho : Dylane!!!! Hadej co sem se ted dozvedela!!!!! Chvíli jsem ho chtěla nechat napnutého.- Co?? Karen vyloupila banku a je teď multimilionář? :D :D
-Haha, ne. Jedem spolu o prazdninach do Itálie!!
-Coze?? Jak to vis? A jako jen mi dva?
-Klídek :D, vlastne tam letime a s celima nasema rodinama a treba si tam ukradneme nejakej cas jen pro sebe. :3 Bude to určitě skvělý.
- Tyjo, uz se moc tesim zlatko.
- Ja taky, ale ted uz musim koncit, uz jsme skoro u nich, papa :-* :-*
Opravdu už jsme jen kousek, a já potřebuju chvilku, abych to vydýchala. Teď jsem moc vděčná, že sedím v zadu a oni na mě nevidí, asi by to bylo dost komický. A teď už jenom zahneme za roh, a jsme tam. "Tak díky tati, že jsi nás sem vzal." Řekl Leo , když jsme vystoupili z auta a já se na tátu jen usmála a nepatrně jsem kývla hlavou. Táta sedal do auta a odjel zrovna, když Leo mačkal tlačítko zvonku. A mě se do hlavy dostala vzpomínka, jak jsme jako malí blbli a zvonili jsme na mamku a pak jsme vždy utekli a mamka vždy vylezla ven a zlobila se , kdo to zvoní, jednou dokonce zavolala opraváře, ať se na ten zvonek podívá. Dneska nám ale jde otevřít "táta" , mi mu pořád říkáme tati a mamce mami, vždyť nás do určitýho věku vychovali. "Ahoj děcka." Přichází a objímá nás,možná by to někomu v mém věku bylo trapný, ale mě to vůbec nevadí,což teda nemůžu říct o Leovi. Nic neříká, ale když se objímají, tváří se fakt hrozně. Vlastně to vypadá dost komicky a mám co dělat, abych se nezačala smát, tak je tam radši nechávám a jdu se pozdravit s mamkou ,která vaří oběd v kuchyni. K obědu bude sváteční maso na smetaně. Takhle dobře ho totiž umí jenom ona.

Při obědě u stolu řešíme všechno možné, ale pak přišla na řadu škola: "A jak se daří teď na konci školního roku ve škole?" Koukla jsem na Lea a zasmála jsem se. Téma škola je v poslední době to nejčastější. Začla jsem radši já "ty velké písemky jsme už dopsali, takže už je to pohoda, a už nám skoro všichni uzavřeli klasifikaci, takže u mě je to v suchu. Nejspíš nebudu mít žádnou trojku." "Tak to je super." Řekla s upřímnou radostí mamka ale Leo se do odpovídání moc nehrnul. Radši změnil téma a začal jim vykládat, kam pojedeme o prázdninách.

Cestou zpátky jsme chytli autobus, takže jsme znova nemuseli obtěžovat okolí.
Sedla jsem si tam, kde byla obě místa vloná, ale stejně si pak za mnou sedla nějaká paní a mě to napadlo: zase zkusím, jestli jsem malinko nepokročila,tady byl problém, že jsem jí neviděla do očí a to je někdy těžký i pro pokročilý. Tak se ani nedivím, když se nic nestalo.

Pak už se mi nikam nechtělo, takže jsem ani nešla a Dylanem do té naší boudičky. A doma jsme řešili naše prázdniny. Na internetu jsme se podívali na apartmán, kde budeme ubytovaní, je to domeček tak akorát pro dvě rodiny a pláž je hned u domku. A navíc to není daleko do takového toho turistického centra. Zbývá jen zvládnout posledních pár dní volna...

Čauky, tak tady máte další díl, původně jsem tu dovču vůbec neměla v plánu ale prostě mě to tak napadlo, a už se na ni těším! :D kdyžtak budu ráda za každý votes, koment a tak. Díky,Lucka :)