Affectus

Osadníci

"Co je to teda ten Kifus?" Zeptal se zvětavě Dylan, když jsme večer seděli u ohně. Seděli tu všichni z osady a povídali si o všem možném. Není tu elektřina, tak se musí večer obyvatelé zabavit něčím jiným, než sledováním televize, či jiných elektronických věciček. "No Kifus je taková rostlina, která roste jen v některých oblastech, je velmi vzácná a mnozí ani nevěří, nebo nevědí,že existuje. Každý Affectus, kdo si jí speciálně připraví a pak sní, stane se člověkem . Nepatří už mezi Affectus, nepotřebují už k žití pocity, ale přesto je cítí výrazněji než obyčejní. A vlastně už můžete být spolu, už na vás neplatí pravidla Affectus." Zůstali jsme na Felixe koukat s otevřenou pusou. "To fakt existuje??" Řekl nadšeně Dylan. "A kde by se ta kytka dala najít ? Jak vypadá a,a,a jak se pak má upravit, před jídlem ?" Dodal ještě. "Hele, to je nějak moc otázek, zpomal." Řekl s pobaveným výrazem Felix." Roste jen na velmi málo místech. A to v okolí
Siniských hor. Jsou tam totiž různě umístěné mini oblasti, kam kdysi dopadli kousky meteoru, kterej prolétal těsně nad planetou v roce 2026. V místech dopadu,Země jakoby vnímala pocit naštvanosti,že na ní kamen spadl a jak ho chtěla odhodit, nechala vyrůst neobvykle silnou rostlinku, která kámen odhodila. Ty původní rostlinky už tam samozřejmě nejsou, ale čas vod času tam nějaká z klíčku, kterej tam vostal,vyroste." Řekl muž sedící naproti,přes oheň. "Jo, přesně tak. A upravuje se tak, že jí utrhnete nejspodnější lupen, a dáte ho vařit do nádobky s vodou na pět a půl minuty. Musí to být přesně! A pak se jen vypije ten vývar." Souhlasil s mužem a prozradil nám přípravu Felix. "Ale houby! Tak to nebylo!" Ozval se znovu ten muž. "Nebylo tam nejspodnější list. Může to být jakejkoli.Ale tý vody musí být pro jednoho jeden a půl hrnku, pro dva tam tedy daj tři. A vaří se to jen 3 minuty." Opravil celé Felixovo tvrzení. "Takže jak?"zeptala jsem se. Máme tu dvě verze stejného receptu. Který postup je ten správný? "Ten můj." Řekli obá zároveň. "Jazan má pravdu...je to tak,jak říká on." Řekla nějaká žena sedící stranou od ohniště. "Jistě,že to tak je. Študoval jsem to pěknou dobu, dýl než tady Felix. Promiň hochu, ale mám to z ověřenejch zdrojů." Řekl ten Jazan. "Jo..tak jo. A jakže ta rostlina vypadá?" Zeptal se Dylan rovnou Jazana. Ten odpověděl: "no, je vysoká asi 20 cenťáků, má většinou čtyři lístky a uprostřed nich sedí květ,zlatavej květ. Když jí najdete, hned poznáte,že je to ona." "No, nevím jak ty, ale já bych hned ráno šla." Řekla jsem polohlasem Dylanovi. "Je to tam ale nebezpečné." Řekl Felix, který slyšel, co jsem řekla. "S tím počítáme,viď?" Odpověděl Dylan a kouknul na mě. Souhlasil tedy, že hned ráno půjdem. "Budete u nás chtít ponocovat? Máme jednu chatku volnou." Nabídla nám zdvořile paní sedící vedle Jazana. " Tak jestli by vám to nevadilo, jednu nic bychom tu rádi strávili." "Bude nám potěšením. Pojďte, dovedu vás tam, je už tma ,tak aby se vám ještě něco nestalo."

"Máme vždy jedno světlo v chaloupce, které se nabíjí na sluneční energii, ale jelikož se sem do lesa moc světla nedostane, je to světlo slabé. Myslím, že se budete chtít před cestou pořádně vyspat, tak světlo nebude potřeba...Mám pro vás takový přívesek na krk. Je to takový talisman,který vám bude pomáhat při cestě.Ale neříkejte nikomu,že ho máte!" A s těmito slovy odešla. Je tu celkem útulno ,ale prázdno. Dvě postele,světlo,skříň. Přesto, že jsme byli celí vzrušení z toho, že půjdeme hledat,něco, co nám dopomůže k tomu,abychom mohli být beztrestně spolu, usnuli jsme oba celkem rychle. "Miluju tě." Zašeptal ještě před spánkem Dylan. "Já tebe víc..." "Ne,já te-" "Počkej,myslíš,že to zvládneme?" Zeptala jsem se s obavou v hlase. "Neboj se, jasně,že to zvládneme. No..a kdyby přeci jen ne, můžeme jít sem." To druhý řekl Dylan spíš ze srandy. Jako jo, líbí se nám tu, ale rozhodně bych tu nechtěla být pořád. "Jo, stanou se z nás divoši, budeme chodit oblečení jen v kousku látky a večer budeme uctívat oheň za to, že nás nespálil."odpověděla jsem. "Ale teď už dobrou." Dodala jsem ještě a pak jsme oba tvrdě usnuli.

Tak ho tu máte. Hrozně dlouho jsem přemýšlela, kde by se mohla ta jedinečná kytka nacházet. Byla jsem tak zoufalá, že mě napadaly věci typu: na tom místě umřela čarodejnice a z jejího oka tak květina vyroste, nebo že musí jehličí ze stromu spadnout pod úhlem 45° a pak zabodne ježka,kterýmu vystřelí bodlina přesně 50 metrů, a tam vyroste xD xD musela jsem tam dát něco nudnějšího, takže metority :'D
Doufám že se vám příběh stále líbí, mějte se hezky paa :D