Mistake

4.

„Ježiši mami, jako kdybys mi teď ---- „

Otevřela jsem dveře a viděla něco, co mě přinutilo ztuhnout. Stála jsem jak přibitá k zemi a dívala se mu do očí. Stál tam pro mě mrtvý Justin. Nechápala jsem co se děje. Vyhrkly mi slzy do očí a já to nemohla zastavit, moje srdce se sevřelo bolestí. Chytila jsem se za dveře a pomalu jsem si klekla na zem. Nemohla jsem dýchat, svíral se mi žaludek a plakala jsem. Nezmohla jsem se ani na slovo. On tam jenom stál a díval se na mě. Nevěděl, co má říct. Podívala jsem se na něj a nevěřila vlastním očím. Je to snad sen? Nevím, co to do mě vjelo, ale zvedla jsem se ze země a objala ho. Držela jsem ho tak pevně, že už jsem ho nechtěla pustit. Nikdy. Zase jsem cítila jeho vůni, jeho tělo, jeho srdce. Jeho. Odtáhla jsem se od něj se slzami v očích.

„Chanel..“ Když promluvil, tak mnou projela neskutečná bolest. Nevěděla jsem co se semnou děje. Člověk, kterého jsem tolik milovala, stál právě přede mnou. Živý.

Co se to semnou sakra děje?

„Co to má znamenat? Celé ty roky jsi mě nechal trpět, myslet si, že jsi mrtvý a teď sem nakráčíš a myslíš si, že je všechno v pořádku? Víš, kolik bolesti jsi mi způsobil? Víš, jaké to bylo žít s tím, že je to moje vina, že jsi zemřel?“

„Chanel, prosím nech mě ti to vysvětlit!“

„Ne! Nepotřebuju nic vysvětlovat. Tohle mi stačí. Kdyby, jsi mě doopravdy miloval, tak mi tohle neuděláš!“  Stála jsem před ním a svírala kliku od dveří. Bolest neustupovala. Nikdy jsem takovou bolest nepociťovala. „Tolik jsem tě milovala, nikdy jsem nepřestala. Každé ráno, co jsem se probudila, tak moje první myšlenka jsi byl ty. Každý večer co jsem šla spát, pořád jsi to byl ty. Celé tři roky.

Než jsem poprvé vyšla z domu, tak mi to trvalo 2 měsíce. Celé dny a týdny jsem probrečela v posteli. Nemohla jsem jíst, neustále jsem si vyčítala, že já jsem ta, která může za tvoji smrt. Teď tu stojíš přede mnou. Živý, zdravý a pořád krásný. Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím! Myslela jsem, že už do konce života budu muset žít s tím, že už tě nikdy nepolíbím, že už se nikdy nepodívám do tvých očí. Ani nevíš, čím vším jsem si za celé ty roky prošla.“

Neměla jsem sílu se ani pohnout. Slzy mi nepřetržitě stékaly po tvářích a já se mu dívala do očí. Viděla jsem, jak ho to bolí. Viděla jsem tu bolest v jeho očích. Několik slz mu steklo po tvářích. Dala jsem mu ruku na tvář a utřela slzy. Chytila jsem mu tvář do svých rukou a políbila ho. Polibek mi opětoval a objal mě kolem pasu. Byl to neuvěřitelný pocit znovu cítit jeho rty na mých. Jako kdyby se vůbec za ty tři roky nezměnil. Nikdy jsem ho nepřestala milovat. Vždy jsem v sobě měla část, která stále věří v to, že se jednou vrátí.

„Dovol mi ti to vysvětlit. Prosím. Řeknu ti všechno. Miluju tě.“ Jeho hlas zněl zoufale. Cítila jsem, jak moc si přeje, abych ho vyslechla, ale já nemůžu. Ne teď. Je toho příliš.

„Taky tě miluju, Justine, ale nevím, jestli budu schopna ti to někdy odpustit.“ Viděla jsem, jak ztuhl a jaká bolest jím prošla. Zavřela jsem dveře a on se ani nepohnul. Věděla jsem, že stojí za dveřmi a čeká.  

Běžela jsem do pokoje, zamkla se a lehla si na postel. Musela jsem zpracovat to, co se právě stalo. Musela jsem se z toho vzpamatovat. Čekala, jsem, že se probudím, ale to se nestalo. Byla to realita. Realita, za kterou ani nevím, jestli mám být ráda. Nevím, co je horší. Jestli to, že mi celé tři roky lhal nebo to, čím vším jsem si prošla. Copak to všechno, co jsme spolu prožili, bylo postavené na lži? Nikoho jsem nikdy tolik nemilovala. Nikdo mě nikdy nedělal tak šťastnou jako je on. On byl můj život. Byl moje droga, bez které jsem si nedokázala život představit. Věděla jsem, že tak dokonale vztah nemůže nikdy fungovat. Bylo neuvěřitelné, jak jsme si rozuměli. Málokdy jsme se hádali. Bylo to, jak pohádka, ale potom se to všechno převrátilo v noční můru. Všechno to začalo jeho předstíranou smrtí. I přes to všechno, ho pořád miluji. Nikdy nepřestanu. To vím jistě. Protože on je jen jeden. Jeden, díky kterému se cítím svá. Sama sebou.  Ale teď potřebuju čas. Čas na to, abych si to nechala projít hlavou.