Mistake

29.

Z pohledu Justina

"Víme kde ho hledat?" 

"Může být kdekoliv. Jen ho musíme najít a strčit ho zpátky tam kam patří." Odpověděl jsem a jel jsem, jak nejrycheji jsem dokázal.

"Vážně to nechceš říct Chanel?"

"Ne. Chci aby byla v bezpečí a tam teď je. U Lily"

"Jak myslíš." Odpověděl Fredo. Díval jsem se všude kolem sebe a snažil se ho najít. Nebude někde daleko. Není to taková doba co utekl. 

"Vystoupíme tady a začneme hledat. Nebude daleko. Přece jenom je to blázen."

"Ok, jdeme na to."

Byli jsme poblíž blázince odkuď utekl. Všichni jsme vystoupili z auta a vzali jsme si zbraně. Hledali jsme ho několik minut, ale někde nebyl. Přísahám, že až ho najdu tak ho bez váhání zastřelím. Cítil jsem, jak mi vibruje mobil v kapse. Vytáhl jsem ho a podíval se na číslo. Bylo blokované.

"Ano?" Slyšel jsem, jak se mi do telefonu směje.

"Samá voda." Jakmile jsem poznal jeho hlas, tak se mi vrátilo do hlavy všechno co udělal. Můj vztek se zvyšoval čím dál tím víc.

"Lucasi. Jestli to nepůjde po dobrém a okamžitě nám neřekneš kde jsi tak to bohužel půjde po zlém."

"Jo? To si myslíš, že mě jen tak najdete?"

"Jak mysíš."

"Jsem blíž než si myslíte. Mám Vás všechny tři pod muškou. Stačí mi jen zmáčknout spoušť a je po Vás. Co mi na to řekneš." Kurva. Podíval se kolem sebe a pak na kluky. Dal jsem jim jasně najevo, že nás pozoruje tak ať si dají pozor. Rozhlížel jsem se, ale nikde nebyl.

"Poslyš Lucasi, co po nás chceš?"

"Chci aby jsi trpěl." 

"Co tím myslíš?"

"Sleduj."

Najednou jsem slyšel silný výstřel. Všichni tři jsme okamžitě lehli na zem. Rozhlédnul jsem se ještě jednou, ale pořád jsem toho kreténa neviděl. Měl jsem ho zabít už dávno. 

"Kluci jste v pohodě?"

"Jo."

"Co budeme dělat?"

"Vidíte ho někde?"

"Ne."

"Počkej." Řekl Ryan. "Nekoukejte tam teď. Vím kde je."

"Kde?!"

"Nahoře na budově. Míří na nás doprdele. Každou chvíli může vystřelit. Musíme jednat."

"Mám nápad. Všichni rychle nastoupíme do auta a odjedeme. Projedeme kolem budovy kde je on. Je nahoře takže na nás neuvidí. Ty Ryane pojedeš dál a my za jízdy vyskočíme z auta. Zatímco si on bude myslet, že jsme odjeli, tak mi se za ním vydáme na střechu. Jasný?"

"Dobrej nápad Justine. Jdeme na to."

Urychleně jsme se zvedli a odběhli k autu. Lucas párkrát vystřelil, ale netrefil se.

"Kurva! Přísahám bohu, že ho dneska zabiju." zakřičel jsem přes celé auto. Ryan šlápnul na pedál a jel k budově. Jakmile na nás kývnul hlavou, tak jsme si otevřeli dveře a oba dva jsme vyskočili z auta. Cítil jsem silnou bolest v ruce když jsem dopadnul na zem.

"V pohodě?"

Jo, a ty?"

"Taky." 

"Takže, jak to uděláme?"

"Nehledej v tom nic složitýho. Bude to rychlá akce. Všechno by mělo fungovat podle plánu. Vyběhneme nahoru za ním, chytíme ho a zabijeme ho. Jak jednoduché." Řekl jsem s úsměvem na tváři.

"Fakt ho chceš zabít?" Řekl pochybovačně Alfredo.

"Neměl bych?"

"Nejsem si tím jistý."

"Neřeš to. Aspoň se ho zbavíme." Nechápal jsem proč nad tím Alfredo váhal. Máme končně šanci ho dostat. Když ho nazabijeme teď, tak ten debil zase uteče a bude dál ohrožovat Chanel. To, ale nehodlám dopustit. Už jsme byli skoro nahoře, když jsem uviděl černé dveře, které vedly na střechu budovy. Kývnul jsem na Alfreda aby dveře rozrazil a já mohl vyběhnout ven. Hned jsem zaregistroval, jak Lucas stojí otočený čelem k nám s úsměvem na tváři.

"Nevím, jestli se budeš smát za následujících deset sekund. Budeš mrtvý." Oba dva jsme na něj namířili pistoli.

"Myslím, že předtím než vystřelíš by jsi měl něco vědět."

"Posloucháme." Řekl Fredo a já ztisknul pistoli ještě víc. Zvednul tlačítko, které držel v ruce.

"Jestli pak víte co to je? Myslíte, že jsem takovej debil, že jsem v tom ústavu pro debily nic nepromyslel? Než jsem přijel sem, tak jsem si zjistil kde tvoje baba je. Je u Lily, nemýlím se náhodou?"  V tu chvíli mnou projel silný proud horka. Cítil jsem, jak se mi hrne krev do mozku a to nebylo dobré znamení.

"Přísahám, jestli jí zkřivíš jediný vlásek, tak tě budu mučit tak dlouho dokuď se nebudeš chtít sám dobrovolně zabít."

"Zkřivit vlásek? To není nic pro mě. Tohle jí a její kamarádce roztrhá celé tělo na kusy. Stačí jeden vás pohyb ke mně a tlačítko zmáčknu."

"Co po nás kurva chceš?!"

"Peníze."

"Kolik?"

"Dejme tomu půl milionu." 

"To si ze mě musíš dělat prdel." V ten moment do mě Alfredo lehce strčil loktem a kývnul hlavou směrem k protější budově. Stál tam Ryan a vesele nám zamával se sniperem v rukách. Kde to kruva vzal? Pomyslel jsem si a snažil se věnovat pozornost Lucasovi. Stačí jeden špatný pohled nebo pohyb a Chanel je mrtvá. To jsem nemohl dopustit. 

"Nebo víš co?"

"Co?"

"Rozmyslel jsem si to." Jakmile jsem uslyšel ta slova, tak jsem myslel, že příjdu o rozum. Všechno se zdálo, jak ve zpomaleném filmu. Čekal jsem, že zmáčkne tlačítko, ale místo toho vytáhnul pistoli a namířil směrem k nám.  "Tak a jestli teď vystřelíš, tak vystřelím já. Na Tvého drahého kamaráda." Čekal jsem kdy Ryan z vedlejší budovy vystřelí a pomalu mi docházela trpělivost. Kývnul jsem na něj jako pokyn, že má střílet. Lucas si toho všimnul a než se stačil otočit tak ho to zasáhlo to ramene. Spadnul na zem a svíjel se v bolestech.

"Vy kokoti!" Hodil jsem Alfredovi mobil aby mohl zavolat Chanel a ujistit se, že je v pořádku.

"Dobrý zásah Ryane!" Zakřičel jsem na něj.

"Mám se od koho učit." Zasmál se. Otočil jsem se na Alfreda.

"Jsou v pořádku?"

"Jo jsou, řekl jsem ji ať se projistotu dostanou ven z domu."

"Jestli to stihnou." Ozval se Lucas s hlasitým smíchem. Okamžitě jsme zeragovali, ale tlačítko už stisknul. Hned po tom následovalo několik výstřelů do jeho hrudníku.

Tak co myslíte? Stihnou holky vyběhnout z domu nebo ne? Myslíte, že to Chanel po tom co se jí stalo zvládne? Uvidíme:)

-A