Mistake

27.

Otevřela jsem oči a podívala se jestli vedle mě leží Justin. Zpanikařila jsem okamžitě když jsem ho tam neviděla. Zaslechla jsem ze zdola silný náraz, což mě donutilo vyskočit z postele. Během několika sekund jsem seběhla schody. Neustále jsem si opakovala abych zachovala klid. Říkala jsem si, že je to určitě jen falešný poplach. Srdce se mi zastavilo ve chvíli kdy jsem viděla Justina ležet na zemi. Jeho celé tělo bylo pokryté krví. Bezmocně ke mě natahoval ruku.

"Chanel, pomoc." Nechápala jsem, co dělám. Jen jsem tam stála a nemohla nic udělat. Snažila jsem se pohnout ale místo toho jsem jen tak stála a dívala se na to, jak mě prosí Justin a pomoc. Cítila jsem, jak mi hoří hrudník, jak se mi slzy zaplavují oči, ale nemohla jsem ani promluvit. Bylo to, jako kdybych byla paralizovaná a nemohla ovládat jediný sval svého těla. Bylo to šílené. Všechno ve mně křičelo a snažilo se mu pomoct, ale na venek se nic nedělo. Díval se na mě a už ztrácel naději. V jeho očích byl strach a zklamání. Myslel si, že ho nechci zachránit, ale nebylo to tak. Jako kdyby mi v tom něco chtělo zabránit. Něco co nedokážu ovládat. Pozorovala jsem jak mu klesla ruka na zem a jak zavírá oči. V tu chvíli mě to, co mě drželo pustilo a já se k němu rozeběhla. Už bylo pozdě.

Prudce jsem sebou trhla a otevřela oči. Rychle jsem se posadila a snažila jsem se popadnout dech. Chvíli mi trvalo než jsem zpracovala, že to byl jen sen. "Co to má sakra být?"  Měla jsem z toho příšerný pocit. Podívala jsem se, jak Justin klidně spí a oddechla jsem si. Bylo mi neskutečné vedro. Zvedla jsem se z postele a potichu jsem se vydala do koupelny. Po tmě jsem nahmatala vypínač a zapla jsem světlo. Uvědomila jsem si, jak moc rychle mi tluče srdce. Podívala jsem se do zrcadla a snažila se zhluboka dýchat. Namočila jsem si obličej a osušila si ho ručníkem. Odhodila jsem ručník a vrátila se zpátky za Justinem do ložnice.

"Nemůžeš spát?" Řekl ospalým hlasem.

"Promiň nechtěla jsem tě vzbudit."

"To je v pořádku. Co se děje zlato?"

"Jen špatný sen. Promluvíme si o tom ráno, dobře?"

"Dobře."

"Teď spi." Pohladila jsem ho po tváři a dala mu pusu na čelo. Musela jsem se pousmát, když spokojeně vzdychl. Zavřela jsem oči a doufala, že se sen nebo spíš noční můra nebude opakovat.

Ráno jsem se probrala sama od sebe. Justin ležel vedle a díval se na mě.

"Dobré ráno ospalče." Usmála jsem se při pohledu na jeho úsměv. 

"Dobré ráno."

"Copak se to v noci stalo? Nechceš o tom mluvit?" Zněl ustaraně. Jeho otázka mi vrátila zpátky do hlavy ten strašný sen. Pamatovala jsem si ho naprosto jasně, což se mi často nestává.

"Raději bych o tom nemuvila."

"Jsi si tím jistá?"

"Naprosto. Jen doufám, že se nebude opakovat." Nechtěla jsem s ním o tom mluvit. Měla jsem pocit, že to není správné. 

"Dobrá. Máš dnes v plánu vyjít si někam s Lily?"

"Málem jsem zapomněla!" Chytla jsem se za hlavu a sáhla na noční stolek pro telefon. Během chvilku jsem ji odeslala smsku a položila ho zpět.

"Vážně nemám ponětí, co by jsi beze mě dělala." Provokativně se na mě podíval.

"Abych pravdu řekla, tak opravdu nevím." Přisunula jsem si ho blíž a položila mu hlavu na hrudník. 

"Zlato?"

"Ano?"

"Nechceš udělat snídani?"

"Hm možná."

"Možná?"

"Ano, možná."

"Tak uděláš ji nebo ne?" Zasmál se.

"Co za to?" Chytil mě za bradu a věnoval mi něžný polibek. 

"Stačí?"

"Víš, jak na mě. Jdu na to." Mrkla jsem na něj a zvedla se z postele. Natáhla jsem přes sebe tričko s teplákovými kraťásky a seběhla schody. Na pohovce jsem viděla sedět Afreda a Ryana. Pozdravila jsem je a vešla do kuchyně. V tu chvíli mi to došlo. Co tu sakra dělají? Pomalu jsem se vrátila do obýváku a podívala se na ně.

"Ale, ale. Co tu děláte?" Oba propukli do smíchu.

"To sis všimla brzo." Řekl Ryan.

"Co po mě chceš? Je víkend a já jsem právě vstala." Hodila jsem po nich ovladač a vydala se zpátky do kuchyně.

"Pěknej zadek." Zakřičel Fredo. Neovládla jsem smích když jsem slyšela jak se Justin zastavil v polovině cesty na schodech když to zaslechl. 

"Dávej si pozor kámo."

"To jí nemůžu ani říct kompliment?"

"Ne v mojí přítomnosti a nemáš jí co koukat na zadek. Ten je můj!" 

"Dobře, dobře. Využiju toho až budeme o samotě." Neslyšela jsem Justina nic říct, tak mi došlo, že si v duchu počítá do deseti aby se uklidnit. "Kámo, víš že to je prdel ne?" 

"Máš štěstí, že tě mám rád, jinak by jsi byl už dávno mrtvý."

"Děkuji, že jsi mě ušetřil."

"Už jsem myslel, že to skončí zase tak, že se budete honit po domě jak děti." Ozval se Ryan.

"Drž hubu." Řekli ve stejnou chvíli. Celou dobu jsem se usmívala, jak dítě. Byla jsem neskutečně pobavená z jejich přítomnosti. Vážně nevím, jaký by byl můj život bez nich. Jakmile jsem byla hotová, tak jsem odnesla připravenou snídani do obýváku a tři hladové hlavy střelily mým směrem. Bylo to přímo komické. Všichni se ke mě nahrnuli a sebrali mi všechno, co jsem měla.

"Hele, hele!"

"Děkujeme!" Zařvali všichni na jednou.

"Hodní chlapci." Zasmála jsem si a došla si do kuchyně pro svůj talíř. Měla jsem neskutečný hlad. Snědla během dvou minut. Vrátila jsem se k nim a sedla si na pohovku.

"Chanel, Justin by ti chtěl něco říct."

"O co sakra zase jde?"