Mistake

22.

Pevně jsem mu držela ruku a slzy se mě zmocňovaly víc a víc. Pomalu se začal probírat a otevírat oči. Když mě spatřil, tak ztuhnul a jeho výraz byl tak zlomený. Jeho oči byly plné lítosti a všimla jsem si, že se mu pomalu ukázaly slzy v očích.  Zajel mi prsty do vlasů a nadzvedl se nade mě.

"Chanel. Ty. Ty ses vrátila."

"Nikdy bych tě tu nenechala." Vypustila jsem ze sebe. Když uslyšel můj hlas, tak vypadal, jako kdyby si konečně uvědomil, že se to děje. Že jsem tu opravdu s ním. Natáhla jsem ruku k jeho obličeji a setřela mu slzu, která mu sjela po tváři. Cítila jsem se strašně provinile. To jsem nemohla být silnější? Musela jsem ho tu nechat se takhle trápit? Jak jsem mohla. "Justine, mrzí-" Odsekl mě a přiložil mi jeho prst před pusu. 

"To mě to mrzí. Ty za nic nemůžeš Chanel. To já. Měl jsem tě ochránit, ale nedokázal jsem to." Než jsem stačila něco říct, tak mi chytil tváře do jeho rukou a přitiskl moje rty na jeho. Za tu dobu, co jsem byla v bezvědomí jsem asi zapomněla jaké to je. Ty jeho měkké rty. To, jak byl opatrný, aby mi neublížil. To, jak mě hladil a moje tělo pod jeho dotyky tálo. Tenhle polibek byl plný vzrušení a emocí. "Tak moc si mi chyběla. Nedokážeš si představit, jak jsem se po celou dobu, co jsi byla v bezvědomí cítil. Je to něco, tak nepopsatelného. Přál jsem si abych byl na tvém místě já. Přál jsem si tě držet v náruči a líbat tě. Neustále jsem myslel na to nejhorší. Na to, co by se stalo kdyby-." Odmlčel se.

"Pšššt. Nemusíš to říkat miláčku. Jsem tu s tebou a už se mě jen tak nezbavíš." Pousmála jsem se na něj a obtočila mu ruce kolem jeho krku. Přitiskla jsem ho k sobě, co nejvíc to šlo. Ze všeho nejvíc, co jsem kdy milovala, bylo být v jeho náruči. 

"Tolik jsi mi chyběla. Tak strašně moc."

"Já vím, já vím. Ty mě taky." 

"Měl bych přivolat sestřičku a oznámit jí, že ses probrala." 

"Jojo běž." Zvednul se a dal mi dlouhý polibek. Přejela jsem si prsty po svých rtech a chtěla jsem víc. Chtěla jsem aby mě líbal do vyčerpání. Nedokážete si představit, jak jeho rty dobře chutnaly. Jak byly měkké. Pokaždé když mě políbí, tak to je jako kdybych se ponořila do měkkých peřin. Bylo to něco, o co nikdy nechci přijít. Když jsem přestala myslet na to, jak Justin skvěle líbá, tak jsem si na něco vzpomněla. Sakra, kde je Lucas? Po chvilce jsem spatřila sestřičku, jak kráčí s úsměvem směrem ke mně. Úsměv jsem ji oplatila.

"Tak jste se probrala. Jak se cítíte?"

"Je mi dobře, jen mě trošku bolí hlava."

"Dám Vám nějaké prášky na bolest a pak by jste si měla odpočinout."

"Kdy budu moct domů?"

"Záleží na tom, jak se budete cítit, ale pro případ si Vás tu ještě nanejmíň den necháme."

"Dobře, děkuji." Podala mi prášek se sklenicí vody.

"Jakmile prášek vypijte a trochu se vyspíte, tak bolest přejde. Mám říct vašemu příteli ať už sem nechodí?"

"Ne prosím, ať příjde."

"Dobrá." Vyšla z pokoje a během několika sekund se ukázal Justin. Držel v ruce červenou růži a šel ke mně. Byla jsem z toho celá vedle.

"Pro Vás krásko."

"Aww děkuju. Nemusel si mi kupovat kytku." 

"Vím, jak miluješ růže a jak ti pokaždé udělá radost."

"Vím, jak miluju když ji dostanu od tebe." 

"Miluju tě, víš to žejo?"

"Ano vím. I já tebe." Chytil mi ruku a políbil ji. 

"Myslíš, že se můžu osprchovat? Bůh ví kolik dní už ležím neosprchovaná." Zasmál se.

"Myslím, že bys měla.  Cítil jsem tě až za dveře." Otevřela jsem pusu dokořán a plácla ho po rameni.

"Jak se opovažuješ!" 

"Víš, že si dělám legraci lásko." Zvedla jsem se z postele, popadla ručník a utíkala jsem do místnosti, které tady říkají koupelna. "Chanel, nechceš abych se připojil? Taky jsem se nesprochoval. Prosím, smutně koukám!"

"Ne, zapomeň." Odsekla jsem. Svlékla jsem si nemocniční košili a vešla do sprchy. Pustila jsem na sebe horkou vodu. Během sekundy jsem se uvolnila. Byl to úžasný pocit. Vzala jsem si do ruky jakýsi šampon a vmasírovala si jej do vlasů. Trhla jsem sebou když jsem na sobě ucítila ruce. 

"Bieber! Zabiju tě!" Stál za mnou uplně nahatý už ve sprše. "Bože, víš jak jsem se tě lekla?"

"Nemůžu teď bez tebe být ani minutu."

"To koukám." Otočil mě směrem k němu, tak aby jsme si viděli do očí. Ruce mi obmotal kolem pasu a přitiskl mě o studenou zeď. Několik minut, jsme na sebe jen tak dívali a nechávali na sebe padat kapky horké vody. Dýchal mi přímo, na mojí citlivou pokožku na krku. Cítila jsem jeho dech na svojí pokožce. Co víc, si teď můžu přát? 

"Seš nádherná." Okamžitě jsem se začervenala a on se usmál. Náhle mi přiložil své rty na mé a vniknul jazykem dovnitř. Nemohla jsem to udržet a zastonala jsem. Zaryla jsem mu nehty do zad a on zaskučel. "Tolik jsi mi chyběla."

"Justine, chci to." Opatrně se odtáhl a vzal do ruky sprchový gel.

"Chanel, teď raději ne. Může se ti něco stát, přece jenom máš oslabenou imunitu."

"No a?"

"Nech toho. Už bych nezvládl, kdyby si mi po druhé spadla do-." Odmlčel se. "Ty víš čeho."

"Faaaajn." Nespokojeně jsem zabručela. 

"Teď se otoč ať tě můžu umýt." Poslechla jsem a uživala si, jak mi masíruje záda a hladí mě.

"Justine?"

"Ano?"

"Kde je Lucas?" Okamžitě mě přestal hladit a ztuhnul.

"Nebudeme o tom teď mluvit."

"Jen mi řekni, kde je."

"Je pryč. Je v léčebně."

"Proč jsi o tom nechtěl mluvit?"

"Chanel, on tě přišel navštívit když jsi byla v bezvědomí." Otočila jsem se k Justinovi, který měl oči zklopené. Náhle mě obejmul a pevně k sobě přitisknul. "Mohl jsem o tebe přijít."

Omlouvám se, že je další díl tak pozdě, ale poslední dobou nemám vůbec čas. Prosím komentář a hodnocení potěší:) Jestli má někdo nějaký nápad, co by se mohlo ještě dál dít, tak mi piště do zpráv! Děkuji:)

-A