Mistake

14.

Byli jsme na cestě na pohotovost a já se pořád nemohla přestat smát výrazu Justina. Bože, byl tak rozkošný. Jen si představte, jak smutně kouká a má nateklou celou pusu. Pohled k nezaplacení. Nejradši bych ho políbila. Za volantem jsem seděla já, protože Justin toho nebyl schopný.

"Přestaň se na mě dívat!" Vykřikl na mě.

"No tak lásko, víš jak tě miluju."

"Ano vím, ale tohle neni vtipný! Co když mi to zůstane?"

"Prosimtě, máš určitě jen alergii na čokoládu. Nic to není."

"Je to tvoje chyba! Ty si mi ji plácla do obličeje." Musela jsem pevně držet volant a stisknout rty do jedné linie, abych se nezačala smát. Pohladila jsem ho na tvář a on se zklidnil. Věděla jsem moc dobře, jak ho uklidnit.

"To bude v pořádku, neboj." Cukaly mi koutky a já si v duchu zanadávala. Hlavně klid Chanel. Hlavně klid. Nesmíš se začít smát. Pozoroval mě a moc dobře věděl, že s tím bojuju. Teď mě nesnáší.

"Tak do toho."

"Co?"

"Jen vybuchni a zasměj se." Neměla jsem to v plánu, ale když zašišlal, tak už jsem to prostě nevydržela.

"Promiň zlato. Slibuju, že už se nebudu smát!"

"Radši dávej pozor na cestu." Jeho výraz mi nic neříkal. Byl vážný. Dobře, to jsem asi přehnala. Konečně jsme dorazili na místo. Justin vystoupil z auta a beze slova šel dovnitř. Brala jsem to tak, že nechce abych šla s ním. Zabouchla jsem za sebou dveře a šla si koupit pití do obchodu, který byl hned vedle nemocnice. Vybrala jsem si můj oblíbený ledový čaj a šla k pokladně. Stál tam celkem hezký, mladý kluk.

"Ahoj." Usmál se.

"Ahoj."

"Bude to všechno?"

"Ano." Podala jsem mu peníze. Už jsem se chystala vyjít ven, ale promluvil na mě.

"Počkej. Líbíš se mi. Jak se jmenuješ?"

"Promiň mám přítele." Mrkla jsem na něj a vyšla z obchodu. Bylo mi ho docela líto, ale nechci aby mě s ním Justin viděl mluvit. To by možná nedopadlo dobře. Opřela jsem se o auto a čekala až příjde Justin. Z dálky jsem viděla, jak za mnou běží ten prodavač. Panebože, existuje někdo otravnější?

"Ani si mi neřekla, jak se jmenuješ!"

"Ani neřeknu."

"Proč jsi tak zlá?"

"Čekám tu na přítele a nechtěj vědět, co s tebou udělá až tě uvidí."

"Já jsem Lucas." Podal mi ruku a potřásl mi s ní.

"Chanel. Těší mě."

Zpozorovala jsem, jak Justin vychází z nemocnice a jeho natelké rty, už nateklé nebyly. Přidal na kroku a zatnul pěsti. Tohle nedopadne dobře.

"Odpal od mojí holky." Strčil do něj.

"Justine přestaň! Jen se chtěl seznámit."

"Jo jen tě chtěl dostat do postele. Už jsem tady, tak můžeš jít."

"Klid kámo. Jen se mi líbila, ale do postele by nebyla špatná." Kousl se do rtu a prohlédl si mě. To neměl dělat. Justinova čelist se napla a už jsem viděla, jak mu vrazil pěst do tváře. Lucas se zkácel k zemi.

"Kokote, dělal jsem si prdel."

"Nikdo si nebude dělat prdel z toho, že chce mojí holku do postele." Vylekalo mě to, ale líbilo se mi, jak mě Justin chrání.

"Já tě varovala Lucasi."

"Aspoň už znáš moje jméno." Řekl s humorem. Chytla jsem Justina za ruku, ještě předtím než mu stihl vrazit další pěstí.

"Už dost. Jedeme domů."

"Ty si příště dávej pozor na hubu." Ukázal jeho směrem a nastoupil do auta.

"Promiň mi to, už je hold takový." Pousmála jsem se a nastoupila jsem. Teď už byl za volantem Justin. Lucas mi zamával a já jen doufala, že to je naposled co jsem ho viděla. Vypadal jako milý kluk.

"Kokot." Vydal ze sebe.

"No tak Justine, nic hrozného se nestalo." Byl naštvaný. Nechápu, co to do něj vjelo.

"Nikdy nevíš, co se může stát a ty se v klidu vybavuješ s nějakým debilem."

"On za mnou přišel! Už v obchodě jsem ho odmítla."

"Jo jasně."

"Ty mi nevěříš?"

"Ne." Ironicky se zasmál. Nevěřícně jsem ho pozorovala. Nevěřila jsem tomu, co právě řekl. To si myslí, že skočím hned po prvním klukovi, co o mě projeví nějaký zájem? Měla jsem chuť mu dát facku. Celou cestu jsme neprohodili ani slovo. Nechápala jsem, co jsem mu udělala. Takhle se zachovat, jsem ho ještě neviděla. Ještě před chvilkou mě uvítal doma z nemocnice. Bylo to tak dokonalé a teď se to musí zkazit. Super. Jakmile jsme dorazili, tak jsem bezeslova vystopila a šla  se převléknout do pokoje. Navlékla jsem si krátké kraťasy, tílko a nazula si tenisky. Popadla jsem ze stolu sluchátka a telefon a vydala jsem se ven.

"Kam jdeš?" Překvapeně se podíval.

"Tam kde nejseš ty. Běhat." Nandala jsem si sluchátka a zesílila jsem zvuk. Rozeběhla jsem se a během několika sekund, jsem byla z jeho dohledu. Musela jsem si zaběhat a pročistit si hlavu. Doufám, že mu dojde, že ze zachoval jako debil.

Z pohledu Justina

Jsem fakt debil. Co to do mě vjelo? Připadalo mi jako kdybych toho Lucase už někdy viděl, jen si nemůžu vzpomenout. Co je sakra zač? Nedíval se na mě, jako kdyby mě viděl poprvé v životě. Cítil jsem, že mě zná. Měl jsem mu nakopat tu jeho prdel ještě víc. Chanel. Neměl jsem na ní tak vyjet.

 "Ty mi nevěříš?"

"Ne."

Nepřestával jsem si promítat v hlavě, to co jsem jí řekl. Musím se jí omluvit.

Je to hodně krátké a omlouvám se za to, ale poslední dobou nemám moc času:( Slibuju, že zítra večer přidám delší a bude se tam něco dít! Děkuju za přečtení:)

-A