Mistake

2.

Z pohledu Justina

Teď je řada na mně. Za svůj život jsem udělal hodně chyb, kterých lituju. Jedné z nich však lituju nejvíc. To, že jsem opustil Chanel. Myslí si, že jsem zemřel. Nemohl jsem ji vystavit tomu nebezpečí, co jí hrozilo. Ale už nemám sílu dál překonávat tu bolest. Už to vzdávám. Musím ji vidět, cítit, slyšet. Potřebuji ji jak nikoho.

Nejspíš chcete vědět, co se v mé minulosti odehrávalo. Začalo to mým otcem, který už není několik let naživu. Byl to bojovník, který neuměl prohrávat. Někdy měl štěstí a někdy zase ne. Ten největší problém byl, že si vybral špatné kamarády. V době kdy potřeboval peníze, nevěděl, jaké riziko podstupuje. Dělal špinavou práci, aby nás uživil. Všechno dělal pro svoji rodinu. Byl to nejlepší stratég. Chtěli ho všichni. Věděl moc dobře, co jak má naplánovat a pokaždé to vyšlo. Měl pouze jednu podmínku. Nikoho nebude zabíjet. To také dodržel, ale zaplatil za to svým životem. Odmítl zastřelit neznámou ženu a pomohl ji utéct. Ona se z toho dostala, ale on ne.

Já se rozhodl pomstít svého otce. Hledal jsem toho parchanta pět let. Bez lítosti jsem ho zabil a pomstil se za svého tátu. Jediného tátu co jsem měl. Udělal osudovou chybu, když se semnou zapletl. Protože jsem něco po tátovi zdědil. Neumím prohrávat.

Vyhrožoval mi, že jestli neopustím Chanel tak jí zabije a já ztratím dalšího člověka, kterého jsem tolik miloval. Musel jsem ji nechat jít. Jediným způsobem, kterým byla předstíraná smrt. Nemohl bych ji nechat si myslet, že jí opouštím, protože ji nemiluji. Nechtěl jsem jí říkat o své minulosti, protože to bolelo a ona mě od té bolesti zachraňovala. Nechtěl jsem, aby věděla, jakou věc jsem udělal a čím vším jsem si prošel. Lhal jsem ji, ale o tom jak moc ji miluju ne. Je pro mě vším.

Drake je sice mrtvý, ale jeho „parťáci“ jsou stále naživu. Pořád je tu nějaké riziko, že by se Chanel něco mohlo stát. To já ale nikdy nedopustím.

„Zavři oči Chanel.“

„Co? Proč?“

„Proč se pořád tolik vyptáváš? Prostě je zavři, mám pro tebe překvapení.“

„Dobře, dobře. Už mlčím.“ Zavřela oči a nechala se mnou vést. Držel jsem ji opatrně kolem boků, aby náhodou o něco nezakopla. Bavilo mě pozorovat jak je napjatá.

„Už?“

„Až řeknu teď tak otevři oči.“

„Dobře.“

Přiblížil jsem se k ní a políbil ji. „Teď.“

Otevřela oči a rozhlédla se po zahradě. Nemohla ze sebe vykoktat ani jedno slovo. Stála tam a jen se na to dívala. Byla tak nádherná.

„Justine, to si udělal pro mě?“

„Ano zlato jen pro tebe, dokonce jsem i vařil. Doufám, že tě neotrávím.“ Pobaveně jsem se na ni podíval. „Líbí se ti to?“

„Děláš si srandu? Jak se mě na tohle můžeš ptát? To je to nejkrásnější co jsem kdy viděla.“

„Jsem rád, že se ti to líbí.“ Připravil jsem stůl jen pro nás, všude rozložil svíčky a poházel květy z růže. Všude byla tma a svítily jen svíčky. Vím, že Chanel tohle miluje, tak jsem to pro ni udělal. Chci, aby měla na mě jen krásné vzpomínky, až ji budu muset opustit. Jen při pomyšlení na to se mi dělalo špatně. Tolik jsem s ní chtěl zůstat, ale miluju ji, takže jí musím nechat jít.

„Líbí je slabé slovo. Jsem v šoku. Nikdy bych do tebe neřekla, že jsi romantik.“ Šťouchla do mě loktem.

„Co prosím? Vždycky jsem byl romantik.“ Popravdě to není pravda. Nikdy jsem nebyl, ale ta holka semnou dělá divy.